Zvuky Vesmíru podruhé

Nedávno tu byl článek o zvucích černých děr. Že nejde o zvuky jako takové, jsem vysvětloval, ale i tak to pro jistotu vypíchnu znovu. Zvuky a někdy i celé harmonické melodie jsou výsledkem počítačem zpracovaného programu, který na zvukové sluchem zachytitelné frekvence převádí interakce slunečního větru s například magnetosférou či ionosférou dané planety, objektu nebo prostoru ve vesmíru.

“Sluneční vítr je proud částic, který
vychází ze Slunce. Má obvykle rychlost asi 450 km/s (1,5 ‰ rychlosti
světla). Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván
hvězdný vítr.”


Pokračovat ve čtení Zvuky Vesmíru podruhé

Zvuky černých děr

Dovolím si začít opět citací vysvětlení pro laickou veřejnost:

Černá díra je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem.
Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic
jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a
dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou.
Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, bylo v
perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za
obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup.

Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace
proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli.
Například není
možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího
zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Více zde:


Pokračovat ve čtení Zvuky černých děr

Zvuk nahraný binaurálními mikrofony

Jako bývalý muzikant mám rád kvalitní nahrávky. Nedávno jsem narazil na do té doby pro mne neznámou techniku neuvěřitelně reálného nahrávání zvuku. Mnohdy i reálnějšího než ve skutečnosti. Jde o použití speciálních mikrofonů – binaurálních mikrofonů. Oč jde? Pokusím se to popsat vlastními slovy.
binaurální mikrofon firmy Neumann
Člověk má uši umístěné po stranách hlavy a jejich vzájemná vzdálenost je cca 15 cm, což v reálu znamená, že například zvuk mající svůj zdroj vpravo od hlavy dorazí do pravého ucha o nepatrný zlomek času dříve, než do ucha levého. Navíc díky hlavě dojde u levého ucha i ke změně kvality a intenzity zvuku kvůli odstínění zvuku hmotou hlavy. Mozek, který se od narození ledasčemu naučil, dokáže zásluhou i nepatrných rozdílů zvuku vnikajícího do levého a pravého ucha (podle mne i díky přenosům zvuku vibracemi lebky) v prostoru zvuk lokalizovat a tím nám nemalou měrou pomáhá v prostorové orientaci (nevidící by asi potvrdili). S nižší rozlišovací schopností, ale přece, dokážeme díky tvaru hlavy, uší, zvukovodů a dešifrovací schopnosti mozku rozlišit i to, zda jde zvuk zpředu nebo zezadu.

Pokračovat ve čtení Zvuk nahraný binaurálními mikrofony