Posun pólů se zřejmě nekoná

Minulý rok jsem tu někde v diskuzi psal, že jsem udělal fotku západu slunce a chtěl bych totéž učinit i příští rok – tedy letos. Vše z důvodu, abych si osobně zjistil, kolik je pravdy na údajném rapidním nárůstu změny osy rotace země, tzv. precese zemské osy. Některé konspiračně orientované zdroje již nějakou dobu uvádějí, že v posledních pár letech dochází k enormnímu navýšení rychlosti změny natočení zemské osy a že dokonce je tento fakt před veřejností zatajován. Mnozí údajní svědkové to dokládají tvrzením, že slunce vychází i zapadá na jiném místě, než by mělo a že tato místa se každý rok posouvají po horizontu dokonce až v řádu celých úhlových stupňů.
Abych nebyl odkázán jen na katastroficky, jindy tajemně, případně mysteriózně či ezotericky zaměřené články na internetu, udělal jsem si to nejjednodušší ověření, které může učinit každý sám – na vlastní bulvy.


Pokračovat ve čtení Posun pólů se zřejmě nekoná

Jak zabít bohyni smrti


Slovanská bohyně smrti Mara nebo Mora je mnohým lidem známa jen velmi okrajově, mnohým vůbec. V pohádkách vídáme tak ještě Smrtku s kosou – převládá negativní dojem. Přitom se jednalo o velmi významnou bohyni, která se smrtí byla spojována jen natolik, že doprovázela duše zemřelých do nového života. Ale o tom později.


Kdysi dávno jsem se s jednou z jejích podob setkal osobně. A nebyl jsem sám, kdo ji viděl. Bylo to na Slovensku, v Chočských vrších nedaleko přehrady Liptovská Mara. Byla zima, sníh a já lezl dolů po skále, zatímco mí kamarádi šli po chodníku kolem skály. Byli rychlejší než já a pozorovali zdola mé lezecké pokusy. Byl mezi nimi jeden opatrný kluk, podařilo se mu přesvědčit ostatní, aby nestáli přímo pode mnou. Krátce nato se se mnou utrhl kus skály a roztříštil se přesně na místě, kde předtím stáli. Já jsem zažil zvláštní stav, že jsem viděl sám sebe shora, jak padám dolů. Když jsem se probral, zjistil jsem, že visím zachycen za malý stromek, který kousek níž ze skály vyrůstal.


Pokračovat ve čtení Jak zabít bohyni smrti

Schizofrenní vyšší JÁ :-)

Dnes se podělím o svůj další osobní poznatek, který je v rozporu s tím, co jsem měl načteno.

 
Začnu zcela hypotetickou situací. Mám tu člověka, který si je vědom (díky otevřeným vzpomínkám), že v jedné někdejší inkarnaci byl konkrétní postavou, pro naše lépe pochopitelnějí účely obecně známou. Třeba Kleopatrou, římským císařem Nerem, Napoleonem, Karlem IV. nebo kýmkoliv jiným, na koho si vzpomeneš. A ty budeš chtít položit otázku oné historické osobnosti. A teď pozor! Nikoli člověku, který onou postavou byl, ale přímo té osobnosti. Pojem “osobnost” teď pro jistotu vysvětlím, i když doufám, že ti to je jasné. Osobností je v tomto textu myšlen soubor charakterových vlastností člověka. Tento soubor ovlivňuje, jak myslíme, jak se chováme, jak vnímáme vlastní vzpomínky. Zkrátka jací jsme. Zaměřím se nyní na ty vzpomínky. Každá vzpomínka prochází přes filtr aktuální mysli, přes filtr našeho charakteru. Kupříkladu vzpomínka na vypadnutí z kočárku. Jinak si takovou vzpomínku vybaví takto vypadnuté dítko druhý den po karambolu a jinak (pokud si jí vůbec vybaví) dospělý člověk. Ten si vzpomíná, že “vypadl z kočárku na obrubník”. Jenže ono dítko neví, co je to kočárek, co je to obrubník, peřina, gravitace apod. Pojme onu vzpomínku ve zcela jiné rovině. Přitom jde o “tutéž” vzpomínku.

Pokračovat ve čtení Schizofrenní vyšší JÁ 🙂

Tak jak je to s těmi posuny pólů?

Přiznám se, že teorie o posunu pólů před několika málo stoletími mně připadala… jak to jen kulantně říci… poněkud úsměvná. Taková událost by se přece musela nějak odrazit v kronikách nebo historických dokumentech!

zdroj
Jenže… písemné zprávy je tak snadné zfalšovat, zničit, znevěrohodnit, nahradit opisy! Kdo se alternativní historií už nějaký čas zabývá, ví o tom své. Ono je asi spíš potřeba hledat svědectví nikoli ve psaném slovu, ale mezi pomyslnými řádky psanými prostředím, ve kterém žijeme.
Co třeba ony tak často propírané zasypané domy? 
Proč ne? Ale kdo zažil před pár lety na vlastní kůži povodně na Moravě a pak v Čechách, ten to vidí realisticky. Sama jsem odklízení následků zažila, a tak vím, že pokud by nebylo obrovského a vyčerpávajícího úsilí přičinlivých rukou, ty domy utopené v bahně by za nějaký čas naši potomci klidně mohli považovat za následky globálního kataklyzma. Tudy tedy myslím cesta nevede.
A máme jiné možnosti? Dá se nějak zjistit, zda pomůcky k určování světových stran ukazovaly středověkému člověku stejným směrem jako nám?
Dá.


Pokračovat ve čtení Tak jak je to s těmi posuny pólů?

Emoce jsou nástroj

zdroj: google.com

Sice jsem tu nedávno dal článek na obdobné téma, ale i tak doufám, že tímto ho aspoň doplním. Psal jsem, že ve skutečnosti nejsou žádné dobré nebo zlé emoce. Emoce jsou totiž nástroje. Pravděpodobně doslova, jen se to nedá pár větami uspokojivě vysvětlit. Použiju-li podobenství, pak například kuchař používá jako nástroj třeba nůž. A to ne jeden. Na zeleninu je vhodný jeden, na maso jiný, stejně tak jako třeba na pečivo nebo sýr. Nůž je prostě nůž. Nelze tvrdit, že nůž je špatná věc, protože už usmrtil spoustu dobrých lidí. Stejně i oheň, na kterém kuchař připravuje jídlo. Je oheň špatný, protože dokáže ničit i zabíjet?

Totožně se to má s emocemi. Možná s tím někoho nakrknu, ale ať. Tvrdit, že jsou špatné či zlé emoce, je z mého úhlu poznání sluníčkářský pohled na věc. Je to totiž stejné jako s oněmi nástroji, které používá náš kuchař: záleží na tom, kdo a jak daný nástroj použije či používá. Je použit konstruktivně nebo destruktivně?

Pokračovat ve čtení Emoce jsou nástroj

Vědomí a Mysl

Díky jednomu našemu skalnímu čtenáři a jeho neztenčující se zásobě poněkud jednotvárných komentářů jsem se dokopal k něčemu, co jsem chtěl už dávno, ale lenost stále vítězila. Udělám výjimku a tentokrát nepůjde o můj vlastní text, nýbrž o zkorigovanou část knihy, kterou jsem si musel přečíst třikrát, než jsem došel do stavu, kdy jsem text konečně přijal. Předtím jsem cokoli, co dávalo levé hemisféře důležitou, nebo dokonce důležitější funkci než hemisféře pravé, kategoricky odmítal. Nyní jsem ho přijal nikoli jako nějaké informace zvenčí, nýbrž jako potvrzení vlastních poznání někým dalším se stejným poznáním.
A jelikož jsem nenašel dostatek vůle svůj pohled na věc sepsat srozumitelně a protože jsem si řekl, že psát něco, co již napsal někdo jiný a lépe, je vlastně mrháním času, donutil jsem se alespoň danou stať najít, přepsat a snad funkčně zkorigovat. Ještě před samotným textem jsou vysvětlivky k několika názvoslovím v textu použitým. I když z důvodu vytržení z kontextu celé trilogie knih může dojít k neúplnému pochopení, nechám vysvětlivky přesně tak, jak je autor uvedl v knize. Třeba to někoho dotlačí si knihy přečíst. Fenomén (OOBE), kterým se autor v dílech zabývá, pro mě osobně není něčím neznámým, nýbrž osobní zkušeností (ZDE a ZDE), tudíž z mého úhlu pohledu jsou informace více než relevantní. Text níže uvedený pochází z knihy Návrat k pramenům od spisovatele a průkopníka v oblasti výzkumů OOBE Roberta Monroa, který nebyl ani ždibec ezoterikem a jehož čistokrevně vědecký přístup je to, zač ho obdivuji. Pro případné zájemce první díl trilogie je Cesty mimo tělo, druhý Daleké cesty.
MichalB

Pravá hemisféra – ta část mozku-vědomí, která vyzařuje z našeho Vnitřního já, jež bylo přítomno u počátků našich lidských zkušeností;
Levá hemisféra – současné společensko-kulturní označení pro intelektuální, logickou a racionální část našeho tradičního procesu myšlení;
Odlišný pohled – soubor poznání po odečtení okouzlení náboženskými věroukami a zvířecích pudů;
Systém pozemského života – uspořádaná oblast časoprostoru, který obýváme;
Tam – energetické spektrum M-pole v nefyzické formě oddělené od časoprostoru;
M-pole – nefyzické energetické pole, které prostupuje časoprostorem včetně našeho Systému pozemského života, které však není součástí současných vědeckých studií či poznání.

Současné teorie mají za to, že kromě aktivit, jejichž podstatou jsou zvířecí instinkty, je naše myšlení rozděleno do dvou základních kategorií. Můžeme je rozdělit na ty, které vyvěrají z levé mozkové hemisféry, a na ty, které naopak pocházejí z hemisféry pravé. Pamatujte si ale, že tyto názvy jsou pouze symbolické a pouze velmi volně provázány s tím, co si pod pojmem „levý” a „pravý” obvykle představujeme.

Pokračovat ve čtení Vědomí a Mysl

Návrat ke kořenům?

Když bych si několik příštích řádků někde přečetl před nedávnou dobou,
jen bych si zaťukal na čelo a pomyslel si určitě něco povýšeného. 

Kdysi dávno, ještě před tím, než se u mě probudil zájem o duchovno, jsem
byl takový, jaký jsem byl. Nechci zmiňovat své vlastnosti, které jsou
obecně vnímány jako dobré, a tak zmíním ty druhé – takzvaně zlé: byl jsem
výbušně vzteklý, uměl jsem závidět, nenávidět, byl jsem silně
egoistický, v mnoha směrech namyšlený a ještě pár dalších černých
puntíků. Po mém duchovním bumprásktřesku jsem po přečtení mnoha a mnoha
textů chtěl, jak jinak, své negativní stránky eliminovat a stát se pokud
možno co nejvíce tzv. světlou bytostí. A nejenom chtěl, já na tom začal
tvrdě makat, dřít, zuby zatínat. Koneckonců pár článků jsem tomu zde
také věnoval. A jak šel čas, začal jsem si pokládat na první pohled
jednoduché otázky jako například, co je to ono dobro a zlo. Zprvu to bylo jasné jak facka. Dobro je přece to světlé, duchovní. A zlo zase to
temné, co by v ideálním světě nemělo mít žádné místo. Dobro je to, oč tu
jde, a zlo je zase to, co je třeba vymýtit. Celkem nedávno jsem však
přišel na něco, co zatřáslo mými představami v základech. Bohužel nemám
schopnost slovy vyjádřit celý balík myšlenek, pocitů, emocí a čert ví,  čeho ještě, které mi daly nahlédnout na sebe v jistém slova smyslu jako
z pozice někoho jiného, kdo není člověkem – tedy bytostí v hmotném těle
prožívající vše na vlastní kůži.


Pokračovat ve čtení Návrat ke kořenům?

Egregor sexu

Nedávno tu Vlabi s B. K. Ratnikovem nakousli podstatu egregoru. A i když na toto téma jsem tu už několik amatérských článků vypotil a jelikož už skoro rok přemýšlím, zda své poznání mám hodit do placu či nikoli, byl to takový malý impuls pro variantu a). Nechci se s tím rozepisovat, jak za svých mladých blogerských let, takže se svoje postřehy pokusím zhutnit do pár vět. Abych neomílal ryze stejné téma, otázku egregoru zamířím na jeden konkrétní. A tím je egregor sexu.
Určitě se mnou hodně lidí nebude souhlasit, a já jim tuto výsadu nikterak nezazlívám, ale pro mě to, že sex je opravdu produktem egregoru, je v podstatě poznáním. Když však říkám sex, nemyslím tím přímo fyzický akt, i když i ten též ve značné míře ano, pokud je následkem mysli ovládané egregorem, nýbrž sex, který mnozí mívají v hlavě – v mysli. Abych nepaušalizoval, podotýkám, že stejně tak, jako jsou lidé, kteří za dobu, kterou jsou vzhůru, i několik hodin denně myslí v nějaké formě na sex, jsou i lidé, kteří si takovým virtuálním harašením nevyplní ani minutu. To však neznamená, že by měli něco proti fyzickému sexu.

Pokračovat ve čtení Egregor sexu

Čekej dobré příšťky, aneb Čekej ze tmy

Další, podle mne velmi zajímavý, článek od čtenáře Myšlenek.
Děkujeme
MichalB


(z osobní zkušenosti)

Vážení čtenáři a autoři tohoto hezkého blogu, dovolím si podělit se s vámi o zajímavou osobní zkušenost. Vše, co zde napíši, bude pravda. Pozměnil jsem pouze osobní věci, které mohou být pozměněny, aniž by to ubralo textu na jeho účelu. Dále je pravdou i něco, co bude zcela vynecháno. Opět – není to až natolik důležité, abych to uvést musel. Nejprve ale něco úvodem.
Čím déle se pohybuji v těchto a podobných názorových platformách (a pohybuji se na nich opravdu rád a beru tyto zdroje nikoliv na lehkou váhu), tím bohatší mám zkušenost s tím, že nikdy nelze věřit úplně všemu. Nepoznal jsem dosud žádný neomylný a ryze pravdivý informační zdroj, respektive takový zdroj, u kterého bych subjektivně nenalezl dostatek dobrých důvodů k alespoň dílčím pochybnostem. Informační šum je podle mne spíše nedílnou součástí úplně každé informace a dovolil bych si to položit dokonce za zákonitost. Proč platí, to neumím zdůvodnit, ale počítat s touto zákonitostí se mi dosud vždy vyplatilo. A nejinak tomu bude i v případě mého příběhu. Věřím, že vás délka neodradí. Aneb, kdo si to má dočíst, právě a pouze ten to určitě dočte…
Pokud se analyticky zamyslíme nad příčinami informačního šumu (nepřesnostmi či závadami na přijímané informaci) mohli bychom je deskriptivně rozdělit do několika málo kategorií. Především do dvou základních:

1.) nepřesnosti ze zevních příčin;
2.) nepřesnosti z vnitřních příčin.

Tvorba osobního vnímání světa

Už před delší dobou jsem na sobě začal pozorovat, jak mám nutkání neustále neracionálně zužovat hranice, v jakých se pohybuje moje vidění světa. A to v obou samotných vektorech časoprostoru, v kterém se za života pohybujeme – v čase (minulost, současnost i budoucnost) i v prostoru. Vlastně je to zřetelné na všech článcích tohoto blogu, jejichž pomyslné pero držely mé velectěné prsty.
V hlavě jsem si vytvářel obraz světa v drtivém množství případů na základě informací, které jsem si někde přečetl. Texty, které byly napsány někým, koho jsem v životě nepotkal, neviděl a vlastně ani do té době jsem nevěděl, že autor vůbec existuje či existoval (pokud vůbec existoval). Jak se pomalu, někdy naopak překotně, formoval můj světonázor (to, jak vnímám realitu a svět), tak s přibývajícími obrysy tohoto světonázoru si moje mysl víceméně na nevědomé úrovni tvořila filtr, podle kterého třídila veškeré další informace, jež vstupovaly do procesu náhledu na svět. Čím více se můj světonázor odlišoval od toho oficiálního do hlavy velkou palicí vtloukaného civilizovaným světem, tím hustší tento filtr byl. Čím jasnější podobu můj světonázor získával, tím jsem vytvářel hustší a hustší síto, kterým mohly do mého vidění světa propadávat další informace. A co hůř, čím hustší tento filtr byl, tím silnější jsem měl dojem, že jdu správným směrem. Jaký to omyl!


Pokračovat ve čtení Tvorba osobního vnímání světa