Plazmová kosmologie

Plazmová kosmologie je model vzniku vesmíru, ve kterém hrají významnou roli plazma a elektromagnetické síly a ve kterém je preferován faktografický přístup, tj. vychází se z pozorovaného současného stavu a snaží se extrapolovat zpět v čase k ještě dávnějším stavům [2].

Hannes Alfvén také zkoumal výhody kosmologie, v níž by vesmír mohl být symetrický mezi hmotou a antihmotou. Vychází z práce Oskara Kleina a je známá jako Klein-Alfvénova kosmologie.

Plazma

Na prvním mezinárodním semináři IEEE o plazmové kosmologii, který se konal v La Jolla v Kalifornii v roce 1989, Hannes Alfvén uvedl: [2].
…model plazmového vesmíru nyní vede k drasticky novým pohledům na strukturu vesmíru. Jejich hlavní charakteristiky uvádí Fälthammar,[3] nejdůležitější jsou následující:


Pokračovat ve čtení Plazmová kosmologie

Všichni jsme podezřelí!

Tak konečně došlo k tomu, o čem jsem se dosud neodvažoval nahlas mluvit, abych to snad “nepřivolal”. Od začátku maskovací opičárny jsem očekával, že k tomu musí logicky dojít, ale nemluvil jsem o tom proto, aby mne někdo neobvinil z návodného jednání. Jde o to, že ozbrojený muž přepadl benzínovou stanici.

Klid, meditace, odevzdanost

Článek nám poslal čtenář Vláďa

Klid
a meditace

Co můžeme udělat pro to, aby se rozvířená voda ve sklenici
uklidnila? 

Nic, vůbec nic. Jakýkoli protipohyb, ať už i sebelépe myšlený,
vždy vyvolá další reakci, které se bude muset opět uklidnit. Jediné, co tedy
zbývá, je sklenici s vodou pozorovat. Pozorovat jak se hladina pomalu
uklidňuje, až se úplně ustálí bez jediného zachvění.

A co děláme s myslí, když začínáme meditovat? Přistupujeme
k meditaci stejně? Nebo se snažíme myšlenky všelijak zahánět, potlačovat a
emočně se vzrušovat, že máme myšlenky, když je mít nechceme a tím vytváříme
další a další podněty. Může se stát, že kdybychom aplikovali tento přístup na
sklenici s vodou, brzy bude voda nejen na stole, ale i na podlaze.

Každý den je jiný, každý den je tělo jiné a každý den je i
mysl jiná. Pokud toto pochopíme a přijmeme jako skutečnost, jaký by pak mělo
smysl se vzrušovat nad tím, že včera meditace šla a dnes ne? Nebo že minulý
měsíc meditace byly hluboké a tento měsíc je jedna myšlenka za druhou.

Vše se mění, pozorujme to a přijměme takové, jaké právě je – bez
vzrušení a emocí. Nehleďme na to, jaké meditace byly, jaké chceme, aby byly,
nebo si myslíme, že mají být. Uvědomme si náš stav, odevzdejme se mu a pracujme
v něm, tak, jak je nám umožněno. Stůjme mimo emoce, myšleny a chtění. Je
v pořádku, že tam jsou, jsme lidí a tyto aspekty jsou naší součástí. Nikdy
je nepotlačíme silou. Proto je přijměme a místo ztotožnění se s nimi je
pouze pozorujme. Ať tam jsou, je to v úplném pořádku. Voda ve sklenici se
také ustálila sama sebou. Mysl k ustálení potřebuje dlouhotrvající
uvědomování si (pozornost) toho, kdo to vše pozoruje.


Pokračovat ve čtení Klid, meditace, odevzdanost

Hasičská pohádka z Království 666

autor: Vladimír Renčín

V království za šesti moři, šesti horami a šesti řekami, říkejme mu třeba Království 666, žil, byl chudý chalupník. A ten chalupník jednoho dne ucítil kouř. “Proboha, abych tak ještě vyhořel!” A zavolal hasiče. Když přijeli, zdroj kouře našli docela rychle. Velitel zásahu však rozhodl proti zdroji kouře nezasahovat, protože zdroj kouře nejevil příznaky požáru, jako jsou např. šlehající plameny. Jen si tak tiše doutnal. A hasiči odjeli tak rychle, jak přijeli.

Za severním větrem

Kdysi jsem napsal knihu. Je to taková dlouhá pohádka, avšak slovem pohádka nechci říct, že by to bylo čtení pouze pro děti. Do příběhu je vpleteno mnoho myšlenek o… čemkoli, co nás zvídavé lidi zajímá. Je to příběh o dávných dobách, o cestě po bájných místech, o horách a tajemstvích. O hrdinství. Zkrátka o tom, co se ze světa už jaksi vytrácí. Je mi líto nechat ten příběh nadále v šuplíku a zároveň i to, že dnešní svět by takové vyprávění jistě neocenil. Proto ho chci říct nejprve vám, zvídavým lidem v tomto zapadlém koutě internetu. 

Autor

……………………………………………………………………………………………………………………………..

Kapitola druhá

Průvodce z nebe

„Hoď klubko před sebe, kam se pokutálí, tam také jdi.“
Z pohádek


Nad korunami stromů na nás shlížel Urman. I když padla černá noc, jeho bílé vrchy jako by samy byly zdrojem světla. Plamínek plál a Bajkůn na své balalajce jezdil prsty bezcílně ze struny na strunu, přesto však zněly líbivé tóny.

Hlavou mi bloudilo mnoho otázek, jedna se však vracela stále dokola.
„Krodo, když jsi mi na Uru vyprávěl o Kryšeni a jeho velikém daru, co jsi myslel tou skulinou mezi dvěma světy? Bránou, kterou nemůže nikdo jiný projít? Kde ji najdeme?“

„Kde jsou Brány mezisvětí, víš,“ pravil Šedovousý sedící na druhé straně ohniště a skrz plameny si mě prohlédl. Vzpomněl jsem opět na vyprávění starého Vytky. 


„V Daarii, tam žijí ti, kteří se dokážou o Brány mezisvětí správně postarat. Žreci, ochránci cest…“ 

„To vím,“ odpověděl jsem, „ale Kryšeň se přeci nevydal ke hvězdám, vydal se až někam za ně, tam, kam nelze dohlédnout.“

„Průchody do jiných vrstev bytí jsou smyslům obyčejných lidí skryty. Cesty to jsou klikaté a dá se na nich lehce ztratit. Jen Kryšeň dokáže po těchto stezkách chodit, aniž by zabloudil.“

„To i tam nahoře jde zabloudit?“ podivil se Mep a hleděl na hvězdy, které se mísily s jiskrami z plamene.
„Všechny cesty jsou stejné,“ odvětil Krodo a též obrátil oči vzhůru, „podobně jako na naší zemi. I tam jsou zapadlé kraje a křivolaké stezky vedoucí do osamělých končin kdesi za hvězdami.“
„A jsou tam nahoře dlouhé cesty?“
„Co je to dlouhá cesta, Nurbrne? Mravenec se vydal za hory… a půjde dlouho. My jsme je přešli za čtyři dny. A ptáci? Ti teď táhnou na kraj světa, ale ke hvězdám nikdy nedoletí.“
„Čas určuje vzdálenost míst,“ zabručel Deratan.
„Stejná cesta, ale jejím prachem se dá plahočit různě dlouho. Když poutník vsadí nohu do třmene, svět je rázem menší. Prostory dálek se přiblíží, cesty se zkrátí. Věz, Nurbrne, že pro některé bytosti je celá země jen klubko vlny. A tam nahoře? Čas určuje vzdálenost míst, ale místa určují tok času a ten v těch výškách neplyne tak jako tady na hroudě světa.“
Pokračovat ve čtení Za severním větrem

Proč nemá být základ Evropy postaven na křesťanské ideologii

Úvodem musím napsat, že nemám nic proti žádnému upřímnému člověku, který vyznává jakoukoliv víru, je to jeho vlastní poznání, a pokud mu přináší vnitřní uspokojení a nepřináší-li újmu a omezení druhým, pak nechť věří v cokoliv.

Michelangelo, Bůh Stvořitel
Říkáme-li, že Evropa má být zakotvena na křesťanských základech a křesťanských hodnotách, přesto že přesně chápu, proč se to říká, pak jinými slovy vyjadřujeme chtění zachovat otroctví a otrokářství jako základ existence Evropy. A v podstatě tak to i dnes funguje. Jsme otroky pod vedením nadnárodních otrokářů.


Pokračovat ve čtení Proč nemá být základ Evropy postaven na křesťanské ideologii

Rodové osady u Bajkalu 4


Osada Bílé Rosy (u vesnice Moty, 52.0771094N, 103.8999356E)
Opět mám tak trochu štěstí. Proběhl jsem Irkutsk, koupil chleba, bonbony pro Verču, dokonce ty s kočičkou, pak přebalil batoh a vyšel zase do ulic hledat, jak se dopravím do vesnice Moty. Jsou dvě možnosti: buď městským autobusem do předměstí Šelechov a pak busem do Šamanky na břehu Irkutu, nebo zkusit nějakou maršrutku do Sljudanky a požádat řidiče aby mi zastavil v Motech.




Pokračovat ve čtení Rodové osady u Bajkalu 4

Rodové osady u Bajkalu 3


Na autobusové zastávce jsem ve 14.15. Oleg mi ukazoval jízdní řád, takže si pamatuji, že to jede v 14.50. Tak uvidím. Vcelku mi to je jedno, stejně nevím, kdy jede nějaký vlak na Irkutsk, a ani to moc neřeším. Jako starý nádražák jsem si jen chtěl zkusit jízdu vlakem, jezdí zde totiž podobné příměstské spoje jako u nás. 
Autobus opravdu přijel na čas. Zaplatil jsem 57 rublů asi na 30 km. Většinou tu všude jezdí menší autobusy asi tak pro 50 lidí v nejrůznějším technickém stavu. Staré, prastaré, ale i nové. Silnice jsou betonové, ještě ze sovětských dob a mezi nevelkými vesnicemi se ani moc neudržují, takže jízda takovým autobusem po nich je docela zážitek. Ale hlavní tahy a jejich dálnice mají již klasický asfalt a jsou dobře udržované i dobře značené.




Pokračovat ve čtení Rodové osady u Bajkalu 3