Měrjačeňje: zvláštní a nevysvětlitelná nemoc obyvatel Severu

Koncem 19. století se na severu Ruska rozšířila záhadná nemoc. Během jejího útoku se lidé dostávali do tranzu, stávali se snadno ovladatelnými jako v hypnóze a po té si nic ze svého konání nepamatovali.

„Jejich vědomí se stávalo zmateným a objevují se děsivé halucinace: postižený vidí ďábla, děsivé monstrum nebo něco podobného; začne křičet, výt, rytmicky bít hlavou o zeď nebo s ní točit ze strany na stranu a rvát si vlasy.”

Tak na počátku 20. století popsal typické projevy neznámé a velmi podivné nemoci sovětský lékař Mickjevič v případě jakutské ženy, které jí byla postižena. Nemoc byla nazvána „měrjačeňje“ podle jakutského slova „mirjačiť“, což znamená být posedlý, ve stavu šílenství. Poprve byla zaznamenána na sklonku 19. století, a to pouze na územích severní Sibiře – „nenakazil“ se jí nikdo ani ve střední, ani v jižní části země. Ale na severu lidé propadali tomuto šílenství, zdálo se, z ničeho nic. Někdy jednotlivci, jindy v celých skupinách.

HYPERBOREA 9

Tajemná setkání a nevysvětlitelné smrti
V současnosti na poloostrov Kola každoročně přijíždějí desítky senzacechtivých lidí s cílem blíže se seznámit se zdejšími záhadami, protože Lovozero se řadí mezi nejvýznamnější anomální zóny Ruska. Co je tu pozorováno? Zkreslení času a prostoru, kolísání gravitačního pozadí, ale i léčebný účinek na lidské tělo… a kromě toho se tu dokonce můžete setkat – se sněžným mužem!
Lovozero


Pokračovat ve čtení HYPERBOREA 9

HYPERBOREA 8

– předchozí část – 

A co bylo po válce?
Na konci 40. let v Chibinách téměř současně zahynuly hned dvě geologické expedice: jednu zavalily kameny v soutěsce, další utonuli v jezeře. Zájem opadl a až do 70. let bylo ticho. A když se pak ozvali nový zájemci o expedice na Kolský poloostrov, byla oblast Seidozera vyhlášena za posvátnou oblast národa Loparů a volný přístup byl znemožněn. Později byla uskutečněna nová, tentokrát státní “vědecká” expedice, v jejíž sestavě byli čtyři odborníci: voják, technik, biolog a geolog. Žádný archeolog ani odborník na staré jazyky nebo starověké kultury. A výsledek? Hyperborea se nenašla.
A zase bylo nějaký rok ticho.

Chibiny



Pokračovat ve čtení HYPERBOREA 8

HYPERBOREA 7


V Karélii hledalo i Ahnenerbe

 
Zmínili jsme už hledání čehosi, co by mohlo mít nějakou spojitost s Hyperboreou, ze strany ruských vědců a Čeky, ale oni nebyli jediní, koho tento nevlídný, zastrčený, leč svým způsobem velmi krásný kraj lákal. Minimálně stejné úsilí jako Rusové totiž o něco později vyvíjeli i Němci, a to v podobě elitní jednotky Ahnenerbe, která přece nikdy nemohla chybět tam, kde šlo o něco hodně velkého a hodně tajného, kdy se jednalo o mystické experimenty, hledání starověkých znalostí a tajných artefaktů. A tak nás zajisté nepřekvapí, že nedávno se na veřejnosti objevil zajímavý a docela bizarní fakt, že němečtí vojáci prováděli velké utajené pátrání i v Karélii. 

Ale co nebo kdo vlastně bylo Ahnenerbe?

HYPERBOREA 6

 
Hledání Hyperborey v první polovině XX. století
Novodobé pátrání po pozůstatcích Hyperborey se točí především kolem významného ruského badatele, profesora Alexandra Barčenko (1881 – 1938). Tento, dalo by se říci, renesanční člověk – vědec, cestovatel, psychotronik a spisovatel – zasvětil celý svůj život hledání této říše a především odkazu, který nám tu po ní zůstal. Už v předrevoluční době napsal několik sci-fi románů, které předznamenávaly, kam budou jeho kroky směřovat: jeskyně v Himálajích i na ruském severu, podzemní úložiště hlubokých tajemství světové civilizace, zazděný poustevník a tak podobně. To všechno Barčenko popsal ve svých románech, jako by to na vlastní oči viděl.
Nicméně kdo ví: třeba opravdu viděl. Když po revoluci zorganizoval expedici na Kolský poloostrov, aby hledal stopy po “Pravlasti lidstva”, naplánoval trasu tak, jako by přesně znal, kde a co hledat. Využil informací, které neznámo odkud získal, a dá se říci, že sem šel najisto…
Seidozero (na skále vlevo nahoře je postava “Kujvy”)

HYPERBOREA 5


Tak – a když jsme si tak hezky našli, kde Hyperborea pravděpodobně mohla ležet, zjistíme, že opět všechno může být úplně jinak, protože – jak si jistě pamatujete – třetí část této série byla uvedena starověkou mapou, kde tato bájná země nebyla ani ostrovem, ani souostrovím, ale součástí euroasijského kontinentu.
Takže zatím odložíme stranou všechno, co jsme v minulé části pracně zrekonstruovali, protože na Hyperboreu si činí nároky také ještě jinde. A nedá se říci, že by neoprávněně. Podívejte se:


Pokračovat ve čtení HYPERBOREA 5