Keltové do třetice


Pozůstatky valu pravěkého hradiště Stradonice u Loun, zdroj Archeologický atlas Čech

Projdete-li se internetem, po zadání hesla „Keltové“ najdete mnoho často velmi podrobných článků o tomto lidu: kdo to byli, kde a kdy žili, jakým jazykem hovořili, s kým bojovali, či nebojovali,… článků někdy zacházejících do značných podrobností. Je až s podivem, kde jejich autoři brali tak zasvěcené informace. Wikipedie je totiž – kupodivu – daleko střízlivější:

…Historie předkeltské Evropy a konkrétní vymezení Keltů z hlediska etnických, jazykových nebo kulturních rysů je nejasné a je předmětem dohadů. Přesný zeměpisný rozsah území, kde starověcí Keltové žili, je sporný; zejména způsoby, jakými by se obyvatelé Velké Británie a Irska z doby železné měli považovat za Kelty, jsou také předmětem debat…

V tomto článku proto nabízím trochu jiný pohled a pokusím se propojit verzi A. Kljosova o “raných Keltech” s tím, co před sto padesáti lety napsali čeští historikové, kteří stáli v této otázce v jisté opozici vůči významným představitelům tehdejšího hlavního proudu – Palackému a Šafaříkovi. Řeč je o F. Pluskalovi Moravičanském a A. V. Šemberovi.

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 6


Keltové – odkud se u nich vzal indoevropský jazyk?

V článku „Jsou západní Slované skutečně Slovany?…“ jsme nakousli spornou otázku původu těch, kdo kdysi žili přímo na našich územích, a to z pohledu Alexandra Asova, překladatele Velesovy knihy. Nyní se na věc podívejme ze zcela jiného úhlu, z pohledu DNA-genealogie, tedy jak keltskou otázku vidí Anatolij Kljosov.

Pro připomenutí východiska – Kelty dnes oficiální historie řadí do kulturního okruhu Západu a geneticky jsou přičítaní k haploskupině R1b.


zdroj

Situace kolem Keltů je zamotaná, jejich původ je nejasný, jasný není ani původ jejich indoevropského jazyka. Informace o nich ve starověké literatuře jsou velmi vzácné, často zmatené a přitom fragmentární, což nahrává dnes protěžované hypotéze, že indoevropský jazyk Keltů přinesli nositelé kultury zvoncových pohárů, tedy nositelé haploskupiny R1b. Tato teorie je však nedoložená důkazy a je jen oblíbeným tradovaným postulátem.

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5

Hyperborea a nejstarší historie lidstva 2. Nové hypotézy

A nyní se můžeme vrátit ještě před Árie i Erbíny, dokonce i před jejich společného předka R1. Začněme tím, kde podle Kljosova vznikl Homo sapiens a kde a kdy hledat počátky anatomicky moderního člověka. 


ostrov Iony, Ochotské moře

Zapomeňme tedy na údajně starodávné lidové příběhy o životě na teplém severním pólu a znovu se podívejme na údaje a rozumné hypotézy, které máme skutečně k dispozici. Zvažme klimatická data a genealogická data DNA, protože tyto údaje dosud nebyly ve vědě spojeny do obecného konceptu. Co nám toto poznání může dát o původu lidstva?


Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 4

Hyperborea a nejstarší historie lidstva 1


Solovecký klášter, detail “hyperborejského” zdiva

Od čtenářů dostávám spoustu otázek o Hyperborei a vždy odpovídám, že se mýty nezabývám. Ve vědě není žádná Hyperborea. Minimálně ve vědě, v níž pracuji. Pohádky mě moc nezajímají, pokud si dělají nárok na vědecké využití, ale přitom tu neexistuje souvislost s realitou. A pokud neexistuje taková souvislost, pak je nemožné „ověřit pomocí algebry“ příběhy o letech Apolla ve voze taženém labutěmi do požehnané, Bohem vyvolené země za polárním kruhem, s úrodným podnebím, kde je teplo a nefoukají žádné „škodlivé“ větry, kde všichni lidé jsou šťastní a ozdobení květinami a klidně skočí do moře, když mají pocit, že by jejich život měl skončit.


Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 4

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 3

O vztahu Árijů, nositelů haploskupiny R1a, a Erbinů, nositelů haploskupiny R1b

(výňatek z obsáhlé studie publikované na stránkách Pěreformatu)


Pokud bychom historii haploskupiny R1b popsali telegraficky, pak tato haploskupina vznikla asi před 21 tisíciletími. Její nositelé prošli dlouhou migrací přes Eurasii ze Sibiře směrem na západ, ze střední Volhy (asi před 7000 – 6000 lety) se pak obrátili na jih přes Kavkaz do Mezopotámie, pak přes severní Afriku k Atlantiku, přešli Gibraltar na Pyrenejský poloostrov (asi před 5000 lety) a jako kultura zvoncových pohárů osídlili Evropu před 4500 až 3000 lety. Toto osídlení se shodovalo se zánikem staré Evropy. 

Kapitoly z DNA genealogie A. Kljosova 2


Cesta haploskupiny R1b
Haploskupina R1b – Kljosov jim říká Erbíni – vznikla pravděpodobně ve stejné oblasti jako R1a, ale došlo k tomu o 4000 let později. 


Mapa nejvýznamnějších míst nálezů po nositelích haploskupiny R1b, ve vyšším rozlišení zde

překlad legendy:

1 – před 22000 l. vznik R1b mezi Altajem a Bajkalem
2 – před 15000 l. Sibiř
3 – před 8200 l. severní Kazachstán, machandžarská kultura
4 – před 8000 l. jižní Ural
5 – před 7000 l. příchod na severní Povolží (Samarská oblast), chvalinská kultura
6 – před 6000 – 5000 l. jižní Zauralí a stepní Kazachstán, surtandinská kultura
7 – před 6000 – 5300 l. Samarská oblast a Kalmykie, jámová kultura
8 – před 5700 – 5100 l. severní Kazachstán (Akmolinská obl.), botajská kultura
9 – před 6000 – 5000 l. severní Kavkaz
10 – před 6000 – 5000 l. Mezopotámie
11 – před 6000 – 5000 l. severní pobřeží Afriky
12 – před 5000 l. ostrovy Středozemního moře
13 – před 5000 příchod na Pyrenejský poloostrov, před 4800 l. vytvoření kultury zvoncových pohárů
14 – před 4500 – 1000 l. Kazachstán a Kurganská oblast (Turgajský prohyb, řeka Ubagan), tersekská kultura
15 – před 4500 l. – pohyb na sever Evropy a prakticky úplná likvidace domorodého obyvatelstva; před 4000 l. úplné osídlení západní Evropy, především Španělska, Irska, Skotska, Anglie, Francie, Belgie, Holandska a západního Německa


Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA genealogie A. Kljosova 2

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 1

Letního volna jsem konečně mohla využít k tomu, co mě už delší dobu velmi zajímalo, ale k čemu se stále nedostávalo potřebného času – k bližšímu seznámení se s pracemi ruskoamerikého biochemika, hostujícího profesora Harvardské univerzity Anatolije Kljosova. Tento vědec stál u zrodu mladého vědního oboru stojícího na křižovatce historie a genetiky – DNA genealogie, která se snaží ryze exaktními metodami dopátrat toho, o čem napsali hory slov nejen historici, archeologové, antropologové, etnologové nebo lingvisti, ale i konspirátoři, ezoterici a amatérští badatelé všeho druhu – o historii Slovanů, o původu osídlení Evropy a o původu lidstva vůbec.
Ráda bych vám v několika článcích, které jsou výběrem z prací tohoto vědce, přinesla to, co mně připadalo pro běžné i méně běžné čtenáře nejzajímavější, s tím, že se budu pokud možno snažit vyhnout přílišné odbornosti, bez níž se samozřejmě tento obor neobejde. Stačí jen, když si zopakujete, co znamenají pojmy jako „haploskupina“, „chromozom Y“ (Y DNA) a „mitochondriální DNA“ (mtDNA).

Na úvod, abyste se snad nenechali odradit akademickým titulem tohoto vědce, vybírám citaci z Wikipedie:

…V roce 2008 začal propagovat tzv. „DNK-genealogii“, jejíž závěry ovšem majoritní vědeckou komunitou nejsou uznávány, na rozdíl od obecně uznávané vědecké disciplíny „genetické genealogie“.
…Ve své práci Kljosov vychází z obecně známých principů dědičnosti prostřednictvím chromozomu Y a mitochondriální DNA, na kterých je založena též genetická genealogie. Kljosov však při sledování historických migrací lidstva v některých ze svých 10 knih vydaných v letech 2010 až 2016 dochází k závěrům, které jsou v přímém protikladu s většinovým názorem vědců, že současný člověk pochází z Afriky. Podle Kljosova se naopak současný bílý člověk vyvinul na Sibiři a rychle rostoucí populace se odtud přibližně před 24 000 lety postupně rozšířila do celého světa, tedy i do Afriky. Sám Kljosov označuje svou „DNK-genealogii“ za „vlasteneckou vědu“, řada dalších vědců ji ovšem považuje za pseudovědu.

Takže je vám myslím jasné, s kým asi máme tu čest, a můžeme začít.

Jo… ještě optimistické motto:
Jsme potomci těch, kteří zázračně přežili bezpočet časů.



Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 1