Sucha a sociální změny

Na této fotografii je zachycen současný stav Loiry, nejdelší řeky Francie, v oblasti Saumur. Temže, Dunaj a Rýn nyní vypadají na některých svých úsecích přibližně stejně.

Je těžké předvídat dalekosáhlé důsledky takové situace, pokud z toho změna klimatu učiní každoroční vzorec. Ale pro odpověď se můžeme obrátit k historii. Právě v těchto dnech byl v časopise Science publikován článek švýcarského výzkumného týmu s názvem „Sucho a sociální změny: Ekologický kontext vzniku islámu v Arábii pozdní antiky“.


Pokračovat ve čtení Sucha a sociální změny

Byla to tedy změna klimatu?

 

 

Zima, sníh, mráz, sáňkování, hokej, lyžování, klouzačky. To vše je tak pevně součástí našeho života v zimě, že je pro nás někdy těžké si představit, že by to mohlo být jinak. A pokud v zimě začne pršet, okamžitě pociťujeme nepohodlí.


Pokračovat ve čtení Byla to tedy změna klimatu?

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5

Hyperborea a nejstarší historie lidstva 2. Nové hypotézy

A nyní se můžeme vrátit ještě před Árie i Erbíny, dokonce i před jejich společného předka R1. Začněme tím, kde podle Kljosova vznikl Homo sapiens a kde a kdy hledat počátky anatomicky moderního člověka. 


ostrov Iony, Ochotské moře

Zapomeňme tedy na údajně starodávné lidové příběhy o životě na teplém severním pólu a znovu se podívejme na údaje a rozumné hypotézy, které máme skutečně k dispozici. Zvažme klimatická data a genealogická data DNA, protože tyto údaje dosud nebyly ve vědě spojeny do obecného konceptu. Co nám toto poznání může dát o původu lidstva?


Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 5

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 4

Hyperborea a nejstarší historie lidstva 1


Solovecký klášter, detail “hyperborejského” zdiva

Od čtenářů dostávám spoustu otázek o Hyperborei a vždy odpovídám, že se mýty nezabývám. Ve vědě není žádná Hyperborea. Minimálně ve vědě, v níž pracuji. Pohádky mě moc nezajímají, pokud si dělají nárok na vědecké využití, ale přitom tu neexistuje souvislost s realitou. A pokud neexistuje taková souvislost, pak je nemožné „ověřit pomocí algebry“ příběhy o letech Apolla ve voze taženém labutěmi do požehnané, Bohem vyvolené země za polárním kruhem, s úrodným podnebím, kde je teplo a nefoukají žádné „škodlivé“ větry, kde všichni lidé jsou šťastní a ozdobení květinami a klidně skočí do moře, když mají pocit, že by jejich život měl skončit.


Pokračovat ve čtení Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 4

Historie a klimatické změny 2


Hendrick Avercamp, Zimní krajina s větrným mlýnem, 1615

Vrchol ochlazení
Nejdrsnější fáze Malé doby ledové nastala v 17. století. Změny klimatu zaznamenané v této době nás už nutí mluvit o klimatické krizi. Baltské moře bylo pravidelně zcela zamrzlé. V zimě 1620/1621 by dokonce i Bospor pokrytý ledem a několik týdnů lidé přecházeli mezi evropskou a asijskou částí Istanbulu suchou nohou. Čas sklizně ve Francii ve 40. letech 17. století se posunul o měsíc a vinařský průmysl v Evropě procházel těžkými časy. Když bylo tělo Karla I. popraveného v Londýně 30. ledna 1649 dopravováno na člunu po Temži k hrobce, člun téměř uvízl v ledu plovoucím po řece. A i později v 17. století byla Temže v zimě pravidelně pokrytá silným ledem. Jeden čas dokonce zamrzlou řeku v Londýně nazývali Broad Street; na ní byly zřízeny dočasné kiosky, obchodovalo se tu, organizovaly Mrazové jarmarky s karnevalem a fraškami, pořádaly se štvanice psů na býky.



Pokračovat ve čtení Historie a klimatické změny 2

Historie a klimatické změny 1

Lucas van Falkenborch. Zima 1595
Začněme tím, co je jasné: historie lidstva má své místo na planetě Země. A životní podmínky na této planetě určují mnohé z toho, co člověk může nebo nemůže, a stejně tak lidstvo. Jednou z těchto důležitých podmínek je klima Země a jejích regionů. Lidé se pyšní tím, že se naučili přizpůsobit jakémukoli klimatu, od rovníkového po polární. Přiznat, že ​​historie lidstva může záviset i na klimatických výkyvech, se zdálo být po dlouhou dobu téměř ponižující. V 70. a pozdějších letech však tuto otázku nastolila akumulace statistických informací a vývoj přírodních věd ve studiu klimatických procesů. Dnes můžeme tvrdit, že za posledních několik tisíc let se klima planety jako celku a jejích jednotlivých regionů (zejména Evropy) výrazně měnilo. Lidé středověku měli úplně jiné představy o normálním počasí a měnících se ročních obdobích než jejich dědici v 17. a 18. století. To určovalo povahu každodenního života, a tedy i základ pro jakékoli historické procesy. Bylo by příliš odvážné říci, že průběh historie je řízen zimními a letními maximálními a minimálními teplotami, ale skutečnost, že klimatické změny zanechávají své stopy v historii, je zcela zřejmá.



Pokračovat ve čtení Historie a klimatické změny 1

Co bylo příčinou zániku civilizace Nazca


Změny počasí a klimatu jsou v současnosti stále častěji na pořadu dne. Věda pro předvídání budoucího chování atmosféry potřebuje znát vzorce nízkofrekvenčních kmitů příchodu energie k Zemi při změnách intenzity kosmického záření. 



Pokračovat ve čtení Co bylo příčinou zániku civilizace Nazca

Vědci potvrzují, že sluneční soustava přechází do zóny měnící magnetické pole Země


V roce 1997 publikoval ruský vědec Alexej N. Dmitrijev obsáhlý článek, v němž předložil důkazy o probíhající transformaci naší sluneční soustavy. Doktor Dmitrijev, který je profesorem geologie a mineralogie, členem Nejvyšší vědecké rady Spojeného institutu geologie, geofyziky a mineralogie Sibiřského oddělení Ruské akademie věd a expertem na globální ekologii a převratné změny prostředí Země, se tímto tématem dlouhodobě zabývá. 


Pokračovat ve čtení Vědci potvrzují, že sluneční soustava přechází do zóny měnící magnetické pole Země

Zmatená žába

V poslední době jsem měl s několika lidmi debatu na totožné téma. Sami s tím začali a já je nesměroval k žádnému výsledku. Každý z těch lidí byl odlišný, jak svým vzděláním, tak životní filosofií. Oč šlo? O “úspěšnosti” předpovědí počasí.
Všichni došli k totožnému závěru – úspěšnost v předpovídání počasí za posledních cca 20 – 30 let klesla pod hranici, kterou normální člověk již nenazve pravděpodobnostní (ta v mých dětských létech byla tuším 70 %), nýbrž naopak za nepravděpodobnou. Čili – skutečné počasí je nakonec ve většině případů jiné, než jaké se předpovídalo! A to tu nemluvím o předpovědích na několik dnů či týdnů dopředu, nýbrž o hádáních (jak jinak to nazvat?) na několik desítek hodin!

Pokračovat ve čtení Zmatená žába