Keltové do třetice


Pozůstatky valu pravěkého hradiště Stradonice u Loun, zdroj Archeologický atlas Čech

Projdete-li se internetem, po zadání hesla „Keltové“ najdete mnoho často velmi podrobných článků o tomto lidu: kdo to byli, kde a kdy žili, jakým jazykem hovořili, s kým bojovali, či nebojovali,… článků někdy zacházejících do značných podrobností. Je až s podivem, kde jejich autoři brali tak zasvěcené informace. Wikipedie je totiž – kupodivu – daleko střízlivější:

…Historie předkeltské Evropy a konkrétní vymezení Keltů z hlediska etnických, jazykových nebo kulturních rysů je nejasné a je předmětem dohadů. Přesný zeměpisný rozsah území, kde starověcí Keltové žili, je sporný; zejména způsoby, jakými by se obyvatelé Velké Británie a Irska z doby železné měli považovat za Kelty, jsou také předmětem debat…

V tomto článku proto nabízím trochu jiný pohled a pokusím se propojit verzi A. Kljosova o “raných Keltech” s tím, co před sto padesáti lety napsali čeští historikové, kteří stáli v této otázce v jisté opozici vůči významným představitelům tehdejšího hlavního proudu – Palackému a Šafaříkovi. Řeč je o F. Pluskalovi Moravičanském a A. V. Šemberovi.

Kapitoly z DNA-genealogie A. Kljosova 6


Keltové – odkud se u nich vzal indoevropský jazyk?

V článku „Jsou západní Slované skutečně Slovany?…“ jsme nakousli spornou otázku původu těch, kdo kdysi žili přímo na našich územích, a to z pohledu Alexandra Asova, překladatele Velesovy knihy. Nyní se na věc podívejme ze zcela jiného úhlu, z pohledu DNA-genealogie, tedy jak keltskou otázku vidí Anatolij Kljosov.

Pro připomenutí východiska – Kelty dnes oficiální historie řadí do kulturního okruhu Západu a geneticky jsou přičítaní k haploskupině R1b.


zdroj

Situace kolem Keltů je zamotaná, jejich původ je nejasný, jasný není ani původ jejich indoevropského jazyka. Informace o nich ve starověké literatuře jsou velmi vzácné, často zmatené a přitom fragmentární, což nahrává dnes protěžované hypotéze, že indoevropský jazyk Keltů přinesli nositelé kultury zvoncových pohárů, tedy nositelé haploskupiny R1b. Tato teorie je však nedoložená důkazy a je jen oblíbeným tradovaným postulátem.

Jsou západní Slované skutečně Slovany? Nejsou spíše Kelty?

Slované

Nedávno, a zejména po vydání české verze mého překladu „Velesovy knihy“ a jeho zařazení do vysokoškolského vzdělávání na Slovensku, v Polsku a ve Slovinsku, se mě začali ptát: potvrzuje se tedy verze, která je dnes na Západě velmi populární, že totiž tamní Slované vůbec nejsou Slované, ale oslavovaní Keltové?
Tato verze je tam aktivně propagována na univerzitách i ve školních programech. A má jasný politický cíl – dále rozdělit slovanský svět. Z tohoto důvodu se mi tato verze vůbec nelíbí, ale buďme maximálně nestranní. Konečně nemám nic ani proti Keltům. I v Rusku existuje mnoho fanoušků keltské kultury a v tomto ohledu se od západních Slovanů nelišíme.

Z HISTORIE EVROPY 7

– předchozí část –



Na chvíli teď opustíme slovanský svět a podíváme se, jak se věci mají na západ od Rýna.

Keltové
Řekli jsme si, že v průběhu 5. tisíciletí se na západ od Rýna zformovala první nám známá západoevropská civilizace, civilizace dolmenů/megalitů (pozor neplést s rondely), tedy protokeltská větev. V průběhu dalších tisíciletí se její obyvatelstvo početně rozrostlo, postupně se vyprofilovaly jednotlivé kmeny, a ty se kolem roku 450 př. n. l. daly do pohybu hned čtyřmi směry: na území dnešní Itálie, do střední Evropy, do Španělska (kde smíšením s místními obyvateli vytvořili Iberokelty) a na Britské ostrovy. Slovo „Keltové“ tehdy ještě neexistovalo; říkali si Galové a svému domovskému území, jehož centrum se rozkládalo na území dnešní Francie – Galie (Celtika).

Keltské kmeny, které se vydaly na Apeninský poloostrov (Senóni, Bójové, Insuburové, Lingové,…) vytlačily z Pádské nížiny Etrusky a následně se střetli i s Římany. V roce 387 př. n. l. se jim dokonce podařilo vypálit Řím. Situaci však neuměli vojensky využít (Keltům se někdy také říká „lovci lebek“ či „uřezávači hlav“ – a v Římě tehdy místo co by zaútočili na obránce ukryté na Kapitolu, po tři dny se usilovně věnovali sběru trofejí – uřezávali hlavy padlým na ulicích), a tak se byli nuceni stáhnout zpět do severních oblastí Itálie, které osídlili. Památkou na ně jsou města jako Miláno, Turín, Bergamo nebo Bologna, kterou mimochodem založil keltský kmen Bójů.




Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů – zdroj




Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 7