Starověká svědectví

Mytologie

Slavný polární drak vyfotografovaný v roce 2019
Moderní vědci obecně definují mýtus jako formu posvátné historie, která se snaží popsat vznik světa a různých kulturních institucí. Pokud, jak se zdá, mýtus uchovává také vodítka pro rekonstrukci nedávné historie naší sluneční soustavy, je jeho studium o to důležitější. Srovnávací mytologie poukazuje na nápadné mezikulturní podobnosti, které silně naznačují, že jádro většiny, ne-li veškeré starověké mytologie má planetární původ. To vyvolává otázku: Jak je možné, že planety, které se na noční obloze jeví jen jako malé skvrnky, mohly naše předky tak hluboce fascinovat?


Pokračovat ve čtení Starověká svědectví

Jiná historie Země, část 1f

– předchozí část –

V obrázcích, které ukazují konce oceánských desek propadající se do pláště až do hloubky 600 km, je ještě jedna nepřesnost, o které se chci zmínit, než se budeme zabývat dalšími skutečnostmi, které jsou důsledkem popisované katastrofy.

 

Málokdo se zamýšlí nad tím, že litosférické desky ve skutečnosti plují na povrchu roztaveného magmatu přesně ze stejného důvodu, jako led pluje na povrchu vody. Při ochlazování a tuhnutí zemské kůry totiž látky, které ji tvoří, krystalizují. V krystalech je vzdálenost mezi atomy ve většině případů o něco větší, než když je stejná látka v roztaveném stavu a atomy a ionty se mohou volně pohybovat. Rozdíl je zanedbatelný, asi 8,4 % pro vodu, ale stačí k tomu, aby hustota ztuhlé hmoty byla nižší než hustota taveniny, takže ztuhlé úlomky vyplouvají na povrch.


Pokračovat ve čtení Jiná historie Země, část 1f

Jiná historie Země, část 1e

– předchozí část –

Po zveřejnění prvních dílů se podle mého očekávání v komentářích objevili zástupci oficiální vědy, kteří téměř okamžitě prohlásili vše napsané za nesmysl a autora označili za nevzdělance a ignoranta. Prý kdyby autor studoval geofyziku, petrologii, historickou geologii a deskovou tektoniku, nikdy by takový nesmysl nenapsal.

Bohužel, protože se mi od autorky těchto komentářů nepodařilo získat žádné srozumitelné vysvětlení a místo toho začala urážet nejen mě, ale i ostatní čtenáře blogu, musel jsem jí dát ban. Ale chci zopakovat, že jsem vždy připraven ke konstruktivnímu dialogu a uznávám své chyby, pokud oponent předloží přesvědčivé argumenty ve věci samé, a ne ve formě „nemám čas vysvětlovat to hlupákům, běžte si přečíst moudré knihy, pak to pochopíte”. Navíc jsem v životě přečetl spoustu moudrých knih na různá témata, takže mne žádná moudrá kniha neděsí. Hlavní je, že je skutečně moudrá a informativní.

Jiná historie Země 1d

Nyní se podívejme, co vidíme na pobřeží Tichého oceánu. Dovolte mi připomenout, že při obecném scénáři katastrofy se od místa nárazu pohybuje několikakilometrová vodní stěna všemi směry. Níže je topografická mapa kontinentů a mořského dna v Tichém oceánu, na které jsem vyznačil místo dopadu a směr pohybu vln.

 

Tartarský zlom

Prologem k tomuto příběhu se stala vzpomínka na vzdálené sovětské dětství. Psal se rok 1982 (asi tak), kdy se v nějakém druhu dětského poznávacího časopisu objevila malá poznámka o prvním vítězství ruské flotily na Baltu v průběhu Gangutské bitvy, pod vedením, jak se dalo očekávat, Petra. Tato bitva byla datována rokem 1714 a po 200 letech carská vláda ruské říše vydala pamětní jubilejní minci, nazvanou gangutský rubl. Mezi numismatiky je tato mince považována za velkou raritu a objevit ji je velké štěstí. Na tom by malá poznámka v časopise skončila, ale protože numismatika byla v té době jedním z nejrozšířenějších koníčků, informace z časopisu probudily skutečný zájem. Co to bylo za rubl? Mince se mezi sběratel proslavila a potvrdila se její výjimečná vzácnost.


Pokračovat ve čtení Tartarský zlom

Jiná historie Země, část 1c



Nyní se vraťme do Tichého oceánu, kde se při vstupu objektu vytvořila obří vlna tsunami. A v tomto případě nepůjde jen o vlnu, jak se to děje nyní při zemětřeseních, protože v tomto případě se musí dát do pohybu celá několik kilometrů silná masa vody od hladiny až ke dnu, protože v okamžiku průletu tělesa musí z vody vyklidit prostor o průměru asi 500 km. V tomto případě se část vody, jak jsem již napsal, musí okamžitě přeměnit na páru, což má za následek prudké zvýšení tlaku v místě průchodu objektu a dodání dodatečné hybnosti vodě ve všech směrech od středu dopadu.

Jiná historie Země, část 1b


První fáze. Obrovský objekt o průměru asi 500 km zpočátku prolétá hustými vrstvami atmosféry. Povrch objektu se zahřeje na velmi vysokou teplotu a kolem objektu se vytvoří oblak plazmatu. Velká velikost objektu a velmi vysoká rychlost, kterou se pohybuje, znamená, že v atmosféře vzniká velmi silná rázová vlna. V místě, kudy objekt prochází, bude jeho rychlost úměrná rychlosti objektu, ale jak se bude vzdalovat, bude postupně klesat na rychlost zvuku. Samotný objekt však při průletu atmosférou neztratí rychlost, protože poměr průřezu objektu k jeho hmotnosti bude vzhledem k jeho gigantickým rozměrům velmi malý, takže prakticky nedojde k žádnému aerodynamickému brzdění. Navíc výška hustých vrstev zemské atmosféry je asi 20 km, zatímco odhadovaná velikost objektu je asi 500 km. To znamená, že když spodní okraj objektu již dosáhne povrchu Země, bude většina objektu stále ve vesmíru.

Jiná historie Země, část 1a

“Myšlenky o čemkoli” získaly svolení k publikaci českého překladu obsáhlé studie jednoho z předních ruských badatelů v oblasti alternativní historie Dmitrije Mylnikova, v níž se snaží zrekonstruovat průběh největší katastrofy, jež postihla Zemi v historicky nedávné době. Katastrofy, o níž svědčí nepřehlédnutelné stopy na zemském povrchu, ale o níž se přesto v žádné oficiální vědecké publikaci 

nedočtete

.



Malá předmluva

Je to už několik let, co jsem vydal první část své práce „Jak zanikla Tartárie?”. Od vydání textu jsem obdržel mnoho komentářů a dopisů od čtenářů, včetně těch, jež obsahovaly nejrůznější fakta, jež nezapadají do oficiální verze historie, která se dnes vyučuje ve školách a na univerzitách. Některé skutečnosti, o nichž mi čtenáři napsali, tak či onak potvrdily nebo doplnily mé postřehy a závěry. O mnoha z nich jsem se zmínil v následujících článcích nebo v jiných pracích. Ale byly tu i skutečnosti, které naznačovaly, že naše dějiny jsou zkreslené mnohem víc, než jsem si myslel v době, kdy jsem psal stať o Tartárii. 

ARCHA NOEMOVA – část 2. (konec)

předcházelo




Noemova archa a CIA

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byla v oblasti Araratu zaznamenána neobvyklá frekvence přeletů amerických vojenských letadel. Američani to vysvětlili tím, že na žádost turecké vlády provádějí fotografování terénu, aby aktualizovali mapy tureckého území. Rusové zas byli přesvědčeni, že se jedná o výzvědnou aktivitu, která má souvislost s výstavbou jejich vojenské základny nedaleko odtud na arménském území.

Letecký snímek USAir Force, 1949

První dnes veřejně dostupné obrázky ze vzduchu pořídila US Air Force v roce 1949. Snímky údajně odhalily něco, co se zdálo být strukturou pokrytou ledem, ale byly drženy v tajném souboru pod názvem “Ararat Anomaly” po celá další léta, stejně jako následné fotografie pořízené v letech 1956, 1973, 1976, 1990 a 1992, a to z letadel i satelitů. Až v roce 1997 vláda vzhledem k vynucenému odtajnění některých spisů vydala několik z těchto obrázků, ale odborníci je považují za neprůkazné, protože jsou značně rozostřené (?).

Pokračovat ve čtení ARCHA NOEMOVA – část 2. (konec)

ARCHA NOEMOVA – část 1.

Vlabi si opět dala práci a přeložila články na velmi zajímavé téma. Během překladu však zjistila několik nesrovnalostí a to jí přimělo k vlastnímu pátrání.

Bible říká, že Noemova archa spočinula po čtyřiceti dnech nepřetržitého deště na pohoří Ararat a ještě dalších několik měsíců museli její pasažéři čekat, dokud země nevyschla.