Z HISTORIE EVROPY 10


Římská říše
Římská civilizace je pokračováním řecké antické civilizace. Vedle společných znaků však má své vlastní, od řecké civilizace odlišné črty. Vycházejí zejména z expanzívního charakteru Římské říše a z toho vyplývajících znaků. Na předním místě je to kořistnický, uzurpátorský charakter, s jakým jsme se v antické společnosti klasického období nesetkali.“ (V. Timura, Dávnoveká Európa)

Forum Romanum



Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 10

Z HISTORIE EVROPY 9


Doba antiky je často vnímána jako čas Řeků, Etrusků a Římanů. Jakoby tu před nimi nikdo nebyl a všechno to úžasné, o čem vyprávějí encyklopedie i učebnice, bylo jen jejich dílem. Kdo však tato území obýval před jejich vpádem, kdo tu byl původním obyvatelstvem, z koho si noví páni učinili své otroky, z jejichž práce, talentů a znalostí pak žili? 
Podívejme se tedy, z jakého podhoubí vyrostla kultura, která se, jak se obvykle traduje, stala základem evropské civilizace.

Antická Itálie – co prozradilo písmo

Hudebníci – detail fresky z etruské Hrobky s leopardy, Monterozzi u Tarquinií, zdroj 



Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 9

Z HISTORIE EVROPY 8


Kdo stál u zrodu antického Řecka
Antické kultury Středomoří se zformovaly na územích, kam od 4. tisíciletí směřovaly migrující kmeny v období velkého stěhování národů doby bronzové z oblasti kolem středního Dunaje. Časově na sebe sice navazovaly, ale vytvořily se na rozdílných etnokulturních základech a měly tedy poněkud odlišný charakter.
Počátky toho, čemu se dnes říká antika, hledejme v egejské oblasti.

vlevo ostrov Keros s ostrůvkem Dhaskalio a soška hráče na harfu z období Kykladské civilizace



Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 8

Z HISTORIE EVROPY 7

– předchozí část –



Na chvíli teď opustíme slovanský svět a podíváme se, jak se věci mají na západ od Rýna.

Keltové
Řekli jsme si, že v průběhu 5. tisíciletí se na západ od Rýna zformovala první nám známá západoevropská civilizace, civilizace dolmenů/megalitů (pozor neplést s rondely), tedy protokeltská větev. V průběhu dalších tisíciletí se její obyvatelstvo početně rozrostlo, postupně se vyprofilovaly jednotlivé kmeny, a ty se kolem roku 450 př. n. l. daly do pohybu hned čtyřmi směry: na území dnešní Itálie, do střední Evropy, do Španělska (kde smíšením s místními obyvateli vytvořili Iberokelty) a na Britské ostrovy. Slovo „Keltové“ tehdy ještě neexistovalo; říkali si Galové a svému domovskému území, jehož centrum se rozkládalo na území dnešní Francie – Galie (Celtika).

Keltské kmeny, které se vydaly na Apeninský poloostrov (Senóni, Bójové, Insuburové, Lingové,…) vytlačily z Pádské nížiny Etrusky a následně se střetli i s Římany. V roce 387 př. n. l. se jim dokonce podařilo vypálit Řím. Situaci však neuměli vojensky využít (Keltům se někdy také říká „lovci lebek“ či „uřezávači hlav“ – a v Římě tehdy místo co by zaútočili na obránce ukryté na Kapitolu, po tři dny se usilovně věnovali sběru trofejí – uřezávali hlavy padlým na ulicích), a tak se byli nuceni stáhnout zpět do severních oblastí Itálie, které osídlili. Památkou na ně jsou města jako Miláno, Turín, Bergamo nebo Bologna, kterou mimochodem založil keltský kmen Bójů.




Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů – zdroj




Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 7

Z HISTORIE EVROPY 6


Migrační vlny Slovanů ve 4. – 2. tisíciletí př. n. l.
Stále vám dlužím jednu dost zásadní informaci: kdo vlastně byli obyvatelé oněch tří významných pravěkých evropských civilizací, o nichž jsme hovořili v minulých dvou částech? Vy jste však už jistě pochopili, že to nebyl nikdo jiný než naši slovanští předkové. Vlastní vývoj Slovanů tu kontinuálně probíhal už od 6. tisíciletí. Je tedy načase jim dát nějaká jména. Ale protože těch slovanských kmenů tu bylo opravdu, ale opravdu hodně, pohovoříme jen o několika nejznámějších.

Červeně vyznačené řeky Rýn a Volha rámcově vymezující území osídlená pravěkými evropskými civilizacemi protoslovanů.

Z HISTORIE EVROPY 5


Minule jsme si řekli pár informací o dvou starověkých evropských civilizacích, v nichž je třeba hledat počátky Slovanů, a to podunajské a středoevropské, a aby byl výčet úplný, nyní zmíníme alespoň pár informací ke třetí, která k nim nerozlučně patří, a to civilizaci východoevropské.

ukázky textilních řemesel a keramiky cucuteni-tripolské kultury, zdroj



Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 5

Z HISTORIE EVROPY 4


Písmo a rondely
V předchozí části jsme došli do okamžiku, kdy na přelomu 6. a 5. tisíciletí př. n. l. se na obrovském území na východ od Rýna vyprofilovaly tři samostatné, ale vzájemně velmi příbuzné civilizace: podunajská, středoevropská a východoevropská. Na jejich území se hovořilo velmi podobnými jazyky a prakticky se shodovaly v kulturním, náboženském i hodnotovém hledisku. Mapka naznačuje, kde archeologické nálezy prozrazují jádra těchto tří útvarů:

červená – Středoevropská civilizace, žlutá – Podunajská civilizace, zelená – Východoevropská civilizace (podle V. Timury)


Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 4

Z HISTORIE EVROPY 3


Postkataklyzmatické období
Nepředpokládám, že běžný čtenář trvale nosí v hlavě školní znalosti o dělení historických období: pojmy jako „paleolit“ nebo „neolit“ mu dnes nejspíš znějí poněkud cizokrajně a při bližším určení doby bronzové, železné či kamenné možná i lehce znejistí. Nebude tedy od věci si dříve, než se pustíme do dalšího bádání o historii Evropy, v tom udělat trochu jasno.
Grafický přehled, který dále nabízím, je jen velmi přibližný, protože jednotlivá období probíhala v různých oblastech různě, nicméně pomůže nám při rámcovém usazení důležitých skutečností na časové lince, což vůbec nemusí být na škodu. Lépe také vyplynou vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a událostmi.

Upozorňuji, že údaje o jednotlivých katastrofách kolem období dryasu se u různých zdrojů velmi liší, jak co se týče příčiny, tak i datace. Co je uvedeno v tomto grafu, jsou nejvíce se opakující údaje.

Z HISTORIE EVROPY 2


Katastrofy, které modelovaly Evropu


zdroj

Dnes už i oficiální věda uznává, že před zhruba 12 800 roky došlo na Zemi ke globální katastrofě, která zcela změnila situaci na planetě. Na čem se ale vědci už nedohodnou, je příčina této události. Jak jsme uvedli v jednom nedávném článku, vyhrává to varianta s pádem velkého kosmického tělesa, který způsobil impaktní zimu a masívní vymírání fauny i flóry.

Badatelé, kterým nechybí fantazie, se však s tak banálním vysvětlením nespokojili a vymýšlejí i příčiny jiné. Například americký profesor Charles Hapgood razil myšlenku posunu pólů. Spočítal, že nadváha nahromaděného ledu na jednom nebo obou planetárních pólech může destabilizovat rovnováhu v rotaci planety, a tato situace by mohla dříve či později vést k posunu většiny zemské kůry.


Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 2

Z HISTORIE EVROPY 1

Asi bychom měli začít od Adama

Michelangelo Buonarroti, Stvoření Adama, Sixtinská kaple
Jenže… od kterého?
Ono jich totiž bylo povíc. Jednoho si prý pánbu uplácal z hlíny. To bylo podle Juliánského kalendáře v sobotu 23. října 4004 př. n. l., na konci těžkého pracovního týdne, kdy zrovna vyráběl svět. Jak ale anglikánský arcibiskup James Ussera, který tohle vypočítal, zjistil, že to byla právě sobota, když v Bibli nikde nestojí, že by Stvořitel už měl stanovené i názvy dnů v týdnu? Ne ne, myslím, že tato verze má vážnou trhlinu.
Jiné Adamy si tu prý zas vyrobili Anunakiové, kteří kvůli našim atmosférickým podmínkám moc nezvládali dřinu při náročném rabování nerostných surovin z nitra naší Matičky, a tak si k tomu za pomoci svých propracovaných genetických metod vytvořili otroky. A pak už jen stačilo zařídit, aby se množili.


Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 1