Kdo je (k odchodu z EU) připraven, není ohrožen 2

Nestačí jen chtít odejít z EU či doufat v její rozpad, je třeba předem se na takovou situaci též připravit. Navazuji proto v pokračování minisérie článků pod shora uvedeným názvem na článek známého českého sociologa Petra Hampla z 1.6.2020, který na tuto situaci a na potřebu předem se na ni připravit upozorňuje. Snažím se přitom podívat se na celou problematiku hlouběji. Protože se 1. díl této minisérie objevil s trochu odlišným názvem, který poněkud posouval význam této série, provedl jsem v názvu minisérie počínaje tímto 2. dílem určitou kompromisní, leč upřesňující úpravu.


Část 2: Co dělat?

Czexit jako základní předpoklad k obnovení naší samostatnosti a soběstačnosti

Má-li dojít k obnovení naší samostatnosti, máme-li ubránit náš stát a území, má-li dojít k obnovení české ekonomiky, naší potravinové soběstačnosti a soběstačnosti v produkci zboží běžné spotřeby, k vytvoření zdrojů pro obnovu sociálního státu, je zřejmé, že toho nelze docílit při naší účasti v EU. Tam máme přisouzenu úlohu kolonie, která má pracovat na nadnárodní společnosti a následně jako stát být plánovitě zrušena s předáním zbytku naší suverenity i území do Bruselu.

Kdo je připraven, není ohrožen 1

Několik let čas od času se snažím upozornit na skutečnost, že nestačí jen chtít odejít z EU či doufat v její rozpad, že je třeba předem se na takovou situaci též připravit. A naše občany rovněž. Uvítal jsem proto článek známého českého sociologa Petra Hampla z 1. 6. 2020), který na tuto situaci a na potřebu předem se na ni připravit upozorňuje. Celá záležitost se přitom stává stále více aktuální, a proto se pokusím po čase na tento článek navázat, avšak podívat se na celou záležitost detailněji a krom toho ještě i z jiných úhlů pohledu než autor článku, neboť jde o záležitost značně složitou a komplexní.


Část 1 – Důvody nutnosti odchodu ČR z EU

Podívejme se nejprve společně na naši situaci v r. 1989, jakož i v období následujícím, na roli, která nám byla v EU přisouzena, na její praktické důsledky pro náš stát a jeho občany, jakož i na celkovou situaci, v níž se dnešní EU nachází.

CO VY NA TO? 4

Přistálo v redakční mailové poště:

Konec legrace: Tohle je válka.

Sultán posílá desetitisíce džihádistů do útoku na Evropu.
Připraveny další miliony. Humanitární plkání…..
Donutí Brusel otevřít brány?
Budeme obklopeni nepřáteli a zrádci ve vlastní zemi ?????
Od minulého týdne jsme svědky další horké fáze muslimské invaze do Evropy. Desetitisíce mohamedánů byly dovezeny či po svých vyrazily na řecké hranice ihned poté, co je k útoku fakticky vyzval prezident Erdogan. Migrantské invazní jednotky se ovšem snaží prolomit řecké hranice již několik měsíců. Nyní však dostaly téměř neomezené posily.
Každým dnem a hlavně nocí se situace stává neudržitelnější. Řekové sice na obranu hranic povolali už nejen policii, ale i armádu včetně speciálních jednotek, leč nápor desetitisíců džihádistů zvládají už jen s největším úsilím. Granáty se slzným plynem stejně jako střelba do vzduchu nicméně dlouho invazní jednotky sultána Erdogana neudrží. Kvůli dramatické situaci se scházejí tento týden na mimořádném summitu ministři vnitra zemí Evropské unie.
Je ovšem otázka, co vlastně Brusel skutečně zamýšlí.

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 6

Přísnější pravidla by měla zůstat

TTIP je trochu neobvyklá obchodní smlouva – nesoustřeďuje se totiž na mezinárodní obchod. Středobodem rodící se dohody jsou domácí pravidla, kterými se musí obchodníci řídit. Proto může dalekosáhle proměnit naše životy, aniž bychom to čekali, chtěli nebo schválili.
Američtí a evropští vyjednávači se snaží, aby se různé regule v Evropské unii a USA co nejvíce podobaly. V principu to dává smysl. Shodné technické normy usnadní život lidem, firmám a nakonec i státu. Evropa a Spojené státy však – i při svém tradičním partnerství – některé věci prostě dělají jinak. Máme a patrně vždy budeme mít úplně jiné pracovní právo. Dost odlišně také přistupujeme k jídlu. Evropa klade větší důraz na kvalitu potravin, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty; americká potravinová kultura naopak staví spíš na velkovýrobě, fastfoodech a průmyslovém zemědělství. Nemá smysl snažit se každou odlišnost nacpat do jednoho pytle.

Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 6

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 5


Co nám TTIP servíruje na talíř

Potraviny jsou jedním z největších oblastí zájmu pro tvůrce TTIP. Za dohodu nejvíce lobbuje agrobyznys, tedy industriální zemědělský a agrochemický průmysl, který na plné čáře vévodí pomyslnému žebříčku. A jsou to právě potraviny, skrze které může být evropská společnost, jak výrobci, tak konzumenti, ovlivněna v nepředstavitelně negativní míře, které dnes čelí americká společnost.
V Evropě je kladen prioritní důraz na prevenci, tedy strategii, že každý výrobce musí před samotnou distribucí potravin dokázat, že nejsou zdraví škodlivé. V USA je tomu přesně naopak, potraviny mohou být distribuovány, dokud se neprokáže, že jsou škodlivé.

Pět mýtů o smlouvě

Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 5

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 4


Přehlížení principů demokracie

Plánovaná smlouva TTIP je rozhodně jedna z největších výzev, která stojí před evropskou veřejností. Pro všechny důvody, pochybnosti a hrozby, které jsou v této publikaci popsány, by se dalo najít jedno obecnější pojmenování. Je to potlačení demokracie.
Stále více se životy nás všech dostávají pod kontrolu těch, kteří nejsou nikomu z nás odpovědni. Už se nejedná jen o nezodpovědné a pyšné politiky. V posledních letech se ukazuje stále jasněji, že jde především o nezodpovědné, pyšné a nenasytné manažery, správce různých fondů a představitele nadnárodních korporací. Ti všichni jsou vedeni touhou získat pro svou firmu více, než dosud mají. Nehledí přitom nalevo ani napravo. Jsou tak pošlapány jak tradiční kulturní hodnoty, jako je dostupné vzdělání a kultura, tak všechna s nimi těsně spojená sociální práva a zajištění.
Nedávná zpráva britské charitativní organizace Oxfam doložila, že v roce 2016 bude polovina světového bohatství v rukou 80 jednotlivců. A pokud se něco nezmění, tak má koncentrace bohatství, a tudíž i moci, pokračovat i nadále.

Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 4

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 3

Konec Evropy: Řítíme se do pekla!
 
TTIP přinese doslova neoliberální revoluci. Její podepsání bude jako výstřel z jakési kapitalistické Aurory a Evropa, jak ji známe, v podstatě přestane existovat. Navzdory všem tlakům, které v Evropě probíhají, si ona stále chrání svůj sociální model. TTIP bude hrobníkem tohoto modelu.
Evropa se přemění na tržní džungli bez jakékoliv sociální ochrany.
O práci přijde hodně lidí, a co je ještě horší, ohrožené budou naše sociální standardy v oblasti pracovního práva. Pokud se relativně vysoké evropské sociální standardy zaměstnanců (minimální mzda, odvody, sociální jistoty, nemocenské, dovolené, spoluúčast na rozhodování atd.) dostanou do přímé konkurence s americkými standardy, americké firmy budou jasně zvýhodněné – jejich produkty jsou kvůli malému ohledu na práva zaměstnanců levnější.
Jaká bude odpověď politiků? Evropa musí snižovat sociální standardy, aby uměla konkurovat. A nakonec budou za pár let všichni pracovat jako v Americe, bez sociální ochrany, bez jakýchkoliv práv, bez jakékoliv stability. A za pár desetiletí budeme úplně všichni dřít jako v Číně či Hondurasu: jako otroci.


Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 3

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 2

– předchozí část –

Pod bičem miliardových arbitráží 

Jedna z nejkontroverznějších částí TTIP, o níž se kupodivu mluví víceméně otevřeně, je arbitrážní doložka, tzv. mechanizmus urovnání vztahů mezi investory a státy (ve zkratce ISDS). Ta by ohrozila suverenitu zemí Evropské unie.
O co jde? Americká (či evropská) společnost by mohla žalovat stát za to, že jí zákonem nebo politickým rozhodnutím zkomplikoval podnikání. Pod hrozbou soudních sporů by řada evropských zemí hodně uvažovala, jaké regule si dovolí schválit. Přitom se může jednat o normy, které jsou ve prospěch zdraví občanů či sociálních práv.
Pro ilustraci, jak spory s firmami umí zasáhnout státní rozpočet, si připomeňme nejkřiklavější kauzy, které českou státní kasu citelně ochudily.

Rok: 2003
Cena prohry: 10,4 miliard korun

V ostře sledované soudní tahanici společnost Central European Media Enterprises, známá spíše pod zkratkou CME, zažalovala Česko kvůli znehodnocení investice do televize Nova.


Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 2

Kdo nám chce zatnout TTIPec? 1

Práva a zdraví 820 milionů lidí v ohrožení? 

Když jsem se nedávno zkusmo zeptala svého známého, co si myslí o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), zatvářil se jako desetileté dítě, po němž chci objasnění teorie relativity. Ve svém „průzkumu“ jsem pokračovala. Víceméně se stejným výsledkem. To mě tehdy utvrdilo v domněnce, že měsíce projednávaný TTIP je pro většinu lidí velká neznámá. Mluvíme přitom o dohodě, která by v případě podepsání přinesla zásadní změny do našeho života. Příčinou toho, že o ní občané téměř nic neví, není jejich nezájem o politiku. I kdyby totiž chtěli něco konkrétního o smlouvě vědět, případně dokonce „drze“ znát průběh jednání mezi evropskými i americkými vyjednávači, nemají moc šancí.
Na západ od našich hranic to naštěstí vypadá jinak. V polovině letošního ledna berlínskými ulicemi pochodovalo proti podepsání TTIP 50 tisíc lidí. V kolika českých denících se o tomto protestu objevilo alespoň pár řádek? Já vím jen o jednom. To, že do konce minulého roku se pod petici proti dohodě, organizovanou 320 občanskými iniciativami v celé EU, podepsal už milion Evropanů, to také většině českých médií za zmínku nestojí.
I když je pravdou, že informace od Evropské komise spíše unikají, než zaznívají na tiskových konferencích, novináři by se měli ptát. Z dosud nejasných informací vyplývá, že smlouva může mít na svědomí ztrátu statisíců pracovních míst, ohrožení našeho zdraví potravinami z USA, které nejsou pod tak přísnými kontrolami jako ty produkované v Evropě, ale také hrozí omezením některých občanských práv.


Pokračovat ve čtení Kdo nám chce zatnout TTIPec? 1