Rodové osady u Bajkalu 4


Osada Bílé Rosy (u vesnice Moty, 52.0771094N, 103.8999356E)
Opět mám tak trochu štěstí. Proběhl jsem Irkutsk, koupil chleba, bonbony pro Verču, dokonce ty s kočičkou, pak přebalil batoh a vyšel zase do ulic hledat, jak se dopravím do vesnice Moty. Jsou dvě možnosti: buď městským autobusem do předměstí Šelechov a pak busem do Šamanky na břehu Irkutu, nebo zkusit nějakou maršrutku do Sljudanky a požádat řidiče aby mi zastavil v Motech.




Pokračovat ve čtení Rodové osady u Bajkalu 4

Rodové osady u Bajkalu 3


Na autobusové zastávce jsem ve 14.15. Oleg mi ukazoval jízdní řád, takže si pamatuji, že to jede v 14.50. Tak uvidím. Vcelku mi to je jedno, stejně nevím, kdy jede nějaký vlak na Irkutsk, a ani to moc neřeším. Jako starý nádražák jsem si jen chtěl zkusit jízdu vlakem, jezdí zde totiž podobné příměstské spoje jako u nás. 
Autobus opravdu přijel na čas. Zaplatil jsem 57 rublů asi na 30 km. Většinou tu všude jezdí menší autobusy asi tak pro 50 lidí v nejrůznějším technickém stavu. Staré, prastaré, ale i nové. Silnice jsou betonové, ještě ze sovětských dob a mezi nevelkými vesnicemi se ani moc neudržují, takže jízda takovým autobusem po nich je docela zážitek. Ale hlavní tahy a jejich dálnice mají již klasický asfalt a jsou dobře udržované i dobře značené.




Pokračovat ve čtení Rodové osady u Bajkalu 3

Rodové osady u Bajkalu 1

Ještě jednou se vrátíme na Bajkal. 
Rudolf svou (nikoli první) cestu do těchto míst nesměřoval pouze za přírodními krásami, ale chtěl na vlastní oči vidět, jak žijí ti, kdo se rozhodli opustit pohodlí města a odešli i se svými rodinami do drsné sibiřské přírody budovat své rodové osady. Z jeho cestopisu vybíráme několik kapitol.


Po startu z moskevského letiště byl zpočátku krásný den, bylo vidět na zem, políčka, domky, silnice, ale čím více jsme se vzdalovali od Moskvy, tím více dole přibývalo malinkých mráčků. Byly rozesety jak malinké bochánky skoro pravidelně po celém obzoru. Nakonec se více a více spojovaly až se pod námi rozprostřela jednolitá bavlněná přikrývka a stále se zvyšovala až k našemu letadlu. Nakonec jsem vlétli do řídké vysoké mlhy a z příjemného hladkého letu se stala jízda po špatné silnici. Vlastně až do Irkutska jsme pak byli stále připoutáni. 
Po šesti hodinách, z toho asi třech hodinách kodrcání v mracích a konečném dosednutí a zastavení na irkutském letišti lidi dokonce zatleskali. Asi i pro ně to byl trochu nezvyklý let. A nebo to mají jen okoukáno z amerických filmů?



Pokračovat ve čtení Rodové osady u Bajkalu 1

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 10


Kultuk. V lomu vpravo nahoře se těží ten nejbělejší mramor na světě.
Den dvacátý šestý:
Ráno po snídani balíme věci a jedeme dál. Zastavujeme se ještě kousek od trhu, přecházíme lanový most a nabíráme minerální vodu do lahví jako dárek do Irkutska.
Jedeme od hor do údolí, nad polem opět visí horkovzdušný balon. Odbočujeme k němu a ptáme se, za kolik vozí. Balon je na laně, do 50 m 500R, do 100 m 1.000R a do 150 m 1.500R. Pro jednoho. Směju se, že jsou drahý, a jedeme dál.
Najíždíme na hlavní cestu od Bajkalu a míříme dál směrem na Mongolsko. Až tam sice nejedeme, ale vrcholky na druhé straně údolí už jsou v Mongolsku.



Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 10

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 9


Sajany, Aršan

Den dvacátý čtvrtý:
Po snídani jedeme pro Táňu do Irkutska. Ta nás pak naviguje přes celé město na výpadovku na Čínu a Mongolsko. Za městem máme sraz s Olegem a společně jdeme na hřbitov, kde jsou pohřbeni rodiče Marišky.
Pak pokračujeme v cestě serpentínami přes hory k západnímu konci Bajkalu.




Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 9

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 8


Lena, Talcy, Listvjanka

Den dvacátý:
Dnes odjíždíme z Olchonu zpět.
Ráno v 8 hodin vyjíždíme z Chužiru, abychom nečekali dlouhou frontu na trajekt. Naposledy se ještě díváme na pláže a na moře, na hory a cesty, po kterých jsme týden jezdili… Je nám smutno.




Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 8

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 7

– předchozí část –


Mys Choboj, rybalka

Den devatenáctý:
Před snídaní jdu kousek cesty k moři nalovit pod kameny chrostíky, jako návnadu na ryby.
Po snídani totiž odjíždíme na celodenní výlet: Mariška maršrutkou na mystický mys Choboj, já na celodenní rybalku na Bolšoje more s manželem Leny Slávou.

Severní mys Olchonu – Choboj, zdroj


Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 7

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 6


Esoterický výlet, Tyrkysové hory

Den osmnáctý:
Na dnešní den máme objednaný esoterický výlet s průvodkyní. Po snídani odjíždíme jejím autem. Jedou s námi ještě dva mladí manželé z Vladivostoku, kteří bydlí v chatičce kousek od nás. Začínáme několik kilometrů za Chužirem. U písečných dun porostlých sem tam borovicemi se nacházejí tři labyrinty. 

Tři labyrinty



Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 6

VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 5


Jezero Hada, záliv Chanchoj a Dračí skála

Den patnáctý:
Po snídani – palačinky, marmeláda, čaj od paní Olgy, která mimo pronajímání chatiček ještě v jedné budově provozuje něco, co jsem nazval minirestaurací – dáváme věci do auta a vyrážíme směr Mys Choboj. Cesta je písčitá a hrbatá, místy se musíme vyhýbat kamenům, místy hlubokému písku, abychom nezapadli. Projíždíme přes několik údolí s prudkými sjezdy a výjezdy. Raději bych seděl v traktoru nebo V3S. 

Tady to ještě jde…



Pokračovat ve čtení VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 5