Co chtějí majitelé ukrajinské černozemě?

Někdy kolem roku 2005 jel autor tohoto článku autem po Dněpropetrovsku a spatřil úžasný obrázek: za traktorem pracujícím na poli klopýtal, kráčel vousatý rabín v lapserdaku a cestou četl tlustou knihu s mnoha záložkami. Později jsem se dozvěděl, co to znamenalo: ředitel farmy objevil zlatý důl tím, že dodával košer pšenici do Izraele. Celý výrobní proces byl samozřejmě přísně kontrolován stoupenci Lubavičova rebela.

Ukrajina je z hlediska rozvoje zemědělství velmi úrodným územím. Především se zde nachází třetina světové černozemě. Za druhé je země velmi dobře zásobena vodou (nedostatek pitné vody je jedním z naléhavých problémů světa). Za třetí, podnebí je tu mírné, což umožňuje sklízet i dvě úrody ročně. Není proto divu, že během obou světových válek byla ukrajinská půda jedním z cílů Německa. Kontrola Ukrajiny by mu zajistila potraviny jednou provždy…

Současný konflikt kolem Ukrajiny a především návrat zemědělské oblasti Chersonu a Záporoží pod ruskou kontrolu (mimochodem i urbanizovaná Doněcká oblast byla v roce 1992 plně soběstačná v produkci zemědělských plodin) přímo nastolil otázku vlastnictví ukrajinské půdy.

Ne nadarmo se letos v květnu v Moskvě i v Kyjevě vrátili k myšlence “obilného OPEC”, navržené již v roce 2008. Její autoři vycházeli z předpokladu, že Rusko, Ukrajina a Kazachstán, které se podílejí na čtvrtině světového obchodu s pšenicí, by se mohly dohodnout na společné cenové politice. Tehdy se to nepodařilo kvůli ukrajinské opozici…

Ukrajina se bránila z nějakého důvodu – zvolila si totiž kurz evropské integrace. “Integrátoři” požadovali pozemkovou reformu, která měla nasytit ekonomiku země penězi. A co víc, podle současných odhadů se tržní hodnota ukrajinské zemědělské půdy pohybuje kolem 100 bilionů dolarů.

Předpokládá se, že jedním z důvodů Majdanu v roce 2014 byl postoj Viktora Janukovyče k pozemkové reformě – zhruba řečeno: chtěl ji privatizovat ve velkém a pak prodávat v maloobchodě. Finanční struktury napojené na “rodinu” každopádně nashromáždily na tento úkol značné prostředky a sám prezident se začal od “Strany regionů” oddělovat – nepotřeboval konkurenci dalších oligarchů zastoupených ve straně.

Majdan podpořili všichni agrární oligarchové – Bachmatjuk, Vadaturskij, Porošenko…

Poslední z nich mimochodem v tomto ohledu prováděl velmi opatrnou politiku. O pozemkové reformě se samozřejmě uvažovalo, ale byla určena velkým ukrajinským vlastníkům půdy, kteří již měli vypracovaný systém pronájmu půdy s malými soukromými vlastníky. Nebyli přesvědčeni o potřebě plnohodnotného trhu – nemohli konkurovat velkým nadnárodním společnostem. Svých možností si byli dobře vědomi: například poltavský oligarcha Andrej Verevskij, který trvale žije v Londýně, kdysi radil nizozemské společnosti Louis Dreyfus.

Časy se však měnily, a když se za Zelenského otevřel trh s půdou, protesty se nekonaly. Ukrajinští latifundisté si zřejmě už koupili vše, co potřebovali, ale nezdá se, že by si to koupili sami. Existuje důvod se domnívat, že jednali jménem velkého západního kapitálu, který podle ukrajinských zákonů nemůže půdu kupovat přímo.

Nedávno australský časopis National Review informoval, že tři největší nadnárodní konsorcia z USA – Cargill, Dupont a Monsanto – koupila přibližně 17 milionů hektarů ukrajinské půdy, což je asi 53 % celkové orné půdy. Například v Itálii je to pouze 16,7 milionu hektarů. Obrat jedné společnosti Cargill (134 miliard) je srovnatelný s HDP Ukrajiny v roce 2019 (137 miliard dolarů). A za těmito společnostmi stojí vedení globálních investičních fondů Vanguard, BlackRock a Blackstone s celkovou kapitalizací 17 bilionů dolarů (roční rozpočet USA v roce 2022 bude necelých 6 bilionů dolarů).

Samozřejmě nevíme, zda australská publikace mluví pravdu (kde na to přišla?). Pravděpodobně se jedná o méně skandální a logičtější záležitost, jako je kontrola obchodu s příslušnými výrobky. Ale řekněme, že je to pravda. Co tedy máme? Polovinu ukrajinské zemědělské půdy někdo koupil prostřednictvím nejasných programů. Nyní na tento trh pronikne Rusko a… Co se stane se všemi těmito systémy vlastnictví půdy?

Nikdo se dosud vážně nezabýval otázkami vlastnictví půdy na osvobozených územích. Prozatímní správy udržují vztahy především se zemědělci. Nemají kam jít – pracují. Velké ukrajinské zemědělské společnosti jako Havrylivka Kurčat nebo Kernel samozřejmě se svou půdou na těchto územích nic nedělají (a jak by také mohly – vždyť jde o trestný čin, spolupráci s “agresorem”, nebo dokonce zradu vlasti…) a není ani jasné, jestli je to vůbec možné. A rozhodně není jasné, zda je vlastníkem Cargill nebo Monsanto…

Tento kapitál na vojenské eskalaci zájem neměl. Může však mít zájem na mírovém urovnání a dialogu o budoucnosti těchto území. Pokud ovšem nedojde k úplnému zničení plánů a půda již nebude převzata ruskými provozovateli.

Ať tak či onak, mnohé spodní proudy v zahraniční politice, přestavbě osvobozených území a dokonce i průběhu válečných akcí lze vysvětlit dialogem s velkým nadnárodním kapitálem.

To hlavní, tedy podstatu jednání a podmínky, za kterých budou monstra kapitalismu tyto otázky řešit, se ovšem v nejbližší době pravděpodobně nedozvíme. Je však zřejmé, že Rusko se svou SVO zasáhlo do sféry kosmických zájmů z hlediska financí a velké politiky.

autor: Vasilij Stojakin

zdroj: https://rusvesna.su/news/1660394454

5 1 hlas
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
2 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Buffer
Host
Buffer
18. 8. 2022 13:38

Ano, je to tak. Pochopitelně ona “velká politika” je politika v zájmu horního 1 % globální populace. Nedivme se ukrajinským oligarchům, pro koho skupovali ukrajinskou černozem – jsou jedné chazarské krve jako jejich globální bossové. Takže “vše globální rodině!” Jenže tohle všechno vědí nejen v Kremlu a proto SVO. A kosmické, tedy spíše galaktické zájmy? Zcela totožné s cíli SVO, protože cílem je lidskost všude na této planetě, kde lidské zrůdy, lháři a podvodníci nemají místo.

Bedřich
Host
Bedřich
18. 8. 2022 13:39

Jen připomenu, že již Němci za války odváželi celé vlaky ukrajinské černozemě – svrchní úrodnou vrstvu – do Německa ke zlepšení vlastností jejich polí.