Čína utahuje Tchaj-wanu kolem krku písečnou smyčku

Poslední dny se zdálo, že ve světě není jiné zprávy než návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA na Tchaj-wanu. Letadlo Nancy Pelosiové zastínilo boje na Ukrajině i celosvětovou finanční a energetickou krizi. Zástupkyně amerického establishmentu nakonec ostrov navštívila, zatímco Čína se omezila na řadu ostrých politických prohlášení. Tato skutečnost vyvolala lavinu poplašných prohlášení nejrůznějších odborníků, kteří hlásali strategickou porážku Číny. Důraz byl kladen výhradně na vojenský aspekt, přičemž se zcela opomíjela skutečnost, že se jedná o asijskou zemi, tedy stát s jinou mentalitou, mocenským systémem, politickými scénáři a přístupy než v Evropě.

Zatímco všichni sledovali manévry a cvičení námořnictva KLDR, Peking zasadil nenápadný, ale dokonale zkalibrovaný a drtivý úder. Od 3. srpna je Tchaj-wanu výslovně zakázáno dodávat písek.

Pro Tchaj-wan je to mnohem horší než přímá vojenská invaze a obojživelné vylodění.

 

Začněme tím nejjednodušším a nejzřejmějším. Přestože žijeme ve 21. století, kdy vesmírné dalekohledy pořizují vysoce kvalitní snímky galaxií vzdálených 500 milionů světelných let od nás, postavit i ten nejjednodušší dům, jako před stovkami let, není možné bez použití písku. Přidává se do stavebních směsí, míchá se s cementem a štěrkem a vyrábí se materiály pro omítku. Možná někomu takový zákaz připadá jako vtip a fraška, ale ne obyvatelům Tchaj-wanu, Hongkongu a Macaa. Čínská ambasáda ve Spojených státech vydává oficiální obchodní statistiky, které ukazují, že 90 procent veškerého písku spotřebovaného v těchto regionech pochází z čínské pevniny.

Jen na Tchaj-wanu byl stavební trh v roce 2021 oceněn na 82,1 miliardy dolarů.

 

Suchá čísla sama o sobě nevypovídají o celé situaci, ale je třeba pochopit některá základní fakta. Tchaj-wan je ostrovní stát o rozloze pouhých 36.000 km2; pro srovnání, stejnou rozlohu zabírá ruská Jaroslavská oblast. Ve stejné době žije v Rusku 1,2 milionu lidí a na Tchaj-wanu 23 milionů. Při takovém přelidnění obyvatelstva a nedostatku půdy se samozřejmě vektor výstavby nasměruje vzhůru, tj. na místě se již dávno a bez alternativy staví stále vyšší a vyšší budovy, jejichž výstavba je bez moderních druhů betonu nemožná. Na začátku letošního roku byla struktura stavebního trhu na ostrově následující: zhruba 55 % výstavby tvořila bytová výstavba, zbytek byl zhruba rovnoměrně rozdělen mezi komerční nemovitosti a nejrůznější druhy infrastruktury a zařízení na výrobu paliv a energie. Zavedení “pískového” embarga by místní stavební průmysl, pokud ne zcela položilo, tak jej přivedlo na pokraj přežití. Logickým pokračováním těchto sankcí budou rekordně vysoké ceny nemovitostí a žádná mezinárodní agentura nedokáže předpovědět, jak moc a jak rychle ceny porostou.

Dodávka granulovaného oxidu křemičitého, což je chemický název pro běžný písek, je samozřejmě možná. Do hry však vstupuje bezcitná logistika, která s každou další mílí přepravy po moři mění obyčejný písek ve zlatý. Jak ukázala letošní energetická krize, i když je hledaný produkt na trhu, neznamená to, že jej lze rychle koupit a dodat. Mohou se o něj ucházet jiné země nebo prostě nemusí být k dispozici správný počet plavidel správného typu. Zvídaví a zvědaví čtenáři si mohou například sami vyhledat, kolikrát se po uvalení sankcí zvýšil poplatek za pronájem lodí na přepravu zkapalněného zemního plynu.

To je však jen špička ledovce. Omezení mají mnohem větší ničivou sílu a mohou ve velmi krátké době zničit hospodářství nepoddajného ostrova.

Celkově se na světě ročně vytěží 40 miliard tun různých druhů písku (spolu se štěrkem) za více než 70 miliard dolarů. Základem veškeré moderní elektroniky a složitých zařízení je křemičitý písek. Používá se k výrobě čipů, mikročipů, počítačů, optických kabelů a tisíců dalších zařízení, která běžně naplňují náš každodenní život.

Písek se vyčistí a zahřeje v elektrické peci na teplotu několika tisíc stupňů Celsia, čímž vznikne 99 % čistého křemíku. Je tvarován do mikroskopických válečků, které jsou řezány do destiček 60tisíckrát tenčích než lidský vlas. Z této suroviny se nakonec vytvářejí tranzistory (elektronické spínače ovládající tok elektřiny) a polovodiče (křemíkové a germaniové prvky, které při určitých teplotách vedou elektřinu a při jiných ji blokují). Již v roce 1959 přišel americký vědec Robert Noyce s nápadem umístit několik tranzistorů na destičku čistého křemíku o velikosti nehtu malíčku. To byl začátek éry elektroniky a samotné čipy a mikročipy se rychle zmenšovaly.

Záměrně jsme si dovolili krátkou přednášku o roli písku v elektronickém průmyslu, protože Tchaj-wan je hlavním světovým výrobcem mikročipů pro elektroniku. Na konci loňského roku zaujímali tchajwanští výrobci 66 % celosvětového trhu s jádrem a zjevně nemají v úmyslu na tomto podílu skončit. Jen pro srovnání, Jižní Korea se může pochlubit pouhými 17 % a Čína s miliardou a půl se spokojí se skromnými osmi procenty trhu polovodičů.

 

Abychom se přesvědčili, že se nemýlíme, podívejme se na seznam největších základních společností.

Na třetím místě je tchajwanská společnost United Microelectronics Corporation s loňským ziskem 7,7 miliardy dolarů. Na druhém místě je jihokorejská společnost Samsung Electronics, která má své závody v 74 zemích. Taiwan Semiconductor Manufacturing Company, další tchajwanská společnost je na prvním místě s velkým odstupem. TSMC nabízí svým zákazníkům více než jedenáct tisíc produktů a v roce 2020 vydělala 45,5 miliardy dolarů.

Narušení dovozních řetězců stavebního a křemenného písku může způsobit hluboký knockout nejen tchajwanské ekonomice, ale celému světovému elektronickému průmyslu – od herních konzolí až po “mozky” moderních raket a stíhaček.

 

Sledovat manévry leteckých spojů a konstelace válečných lodí u pobřeží Tchaj-wanu je nesmírně fascinující. Přesto si každý, kdo četl Sun Tzuovy spisy, uvědomuje, že je to jen krásná kulisa a že když budete sedět na svém písečném břehu dostatečně dlouho, jednoho dne k vám připluje celý ostrov.

autor: Sergej Savčuk

zdroj: https://ria.ru/20220804/tayvan-1807118327.html

5 1 hlas
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
6 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Bedřich
Host
Bedřich
13. 8. 2022 7:16

Číňané prostě odpověděli asymetricky. Ve skutečnosti je to zásadní úder jak samotnému Thajwanu, tak samotným USA, které bezpochyby mají obrovský podíl v klíčových podnicích. A i kdyby ne, pak se stane “obyčejný” počítač poměrně vzácným ale hlavně drahým zbožím i pro Spojené státy. Kromě toho si vzpomínám, že Čína přestala obchodovat s některými druhy zemědělské produkce s Thajwanem. Myslím si, že toho asi bude víc, než jen tyto dvě oblasti.
Nejprve ceny PC zničily grafické karty pro kryptovaluty, teď “obyčejný” písek. Nejspíš je to tak, že k výrobě pro počítačové komponenty je nejlépe využitelný písek určitého složení, stejně jako není ropa jako ropa. Ovšem díky Vystrčilovi a spol. určitě budeme mít u Thajwanců slevu!
Jo, jo, levnější výroba se může někdy pořádně prodražit.

MichalB
Admin
13. 8. 2022 7:17

Osobně mám z Číny rozporuplné pocity. Na jednu stranu je špica metla, že se nejenom odvážila postavit amíkům, ale dává jim totálně na pr..l, ale na stranu druhou – v případě nahrazení světové dominance (jedno zda vojenské, politické, ekonomické ad.) yenkees za dominanci dálného východu, to pro člověka jako celku, bude stejným šlápnutím do nechutného exkrementu. Ovládání jednotlivce si troufám říct, je tam díky IT technologiím dokonce na mnohem vyšším levelu, než kdekoli jinde a rychlostí Usaina Bolta kvapí stále vpřed.
Takže asi bych to shrnul – pro mě osobně je v současnosti spojenectví Číny a Ruska přesně to, co vystihuje slovní spojení “nepřítel mého nepřítele” (Rusko samozřejmě za nepřítele nepovažuji).
I v případě vítězství nad současným vykořisťovatelským systémem je tu riziko jeho nahrazení systémem pro člověka ještě horším

MUDrland Wenca
Host
MUDrland Wenca
13. 8. 2022 15:33
Odpovědět  MichalB

Michale,
sdílím Váš názor. Dokonce se obávám, že i kdyby Rusko získalo podstatně mocnější postavení ve světě a Putin byl kovaný Slovan se svatozáří nad hlavou, bude muset používat hlídací IT technologie proti vnitřnímu nepříteli. Tyto technologie jsou v podstatě zbraňovým systémem. Rusko ho bude muset používat proti vnitřnímu nepříteli, ať už je řízen z USA nebo z Číny.

Z toho mi vyplývá neveselá skutečnost, že systém sociálních kreditů nás nemine, ať už se dostaneme do sféry vlivu jakékoli velmoci.

MichalB
Admin
13. 8. 2022 15:36
Odpovědět  MUDrland Wenca

On ten systém sociálních kreditů v různých podobách tu byl již odnepaměti. IT technologie v tom však dělají obrovský skok “kupředu”, kdy se již může cílit na každého jednotlivce bez výjimky, což do teď nebylo možné.

Osobně si myslím, že jde o hranici, která by neměla být v žádném přáípadě překročena a to ani proti vnitřnímu nepříteli, jak jste to nazval, protože po ní, již není cesty zpět a podle mě nutně musí vést dříve či později k destrukci a zániku společností a pravděpodobně i civilizace jako takové. Takový nástroj negativně postihne všechny aspekty lidského života a to i s tím nejlepším úmyslem i v těch nejlepších rukou.

Je nutné (podle mě) najít jiný nástroj (nikoli zbraň).

Bedřich
Host
Bedřich
13. 8. 2022 15:34
Odpovědět  MichalB

Díl 1
Myslím, že jsem o tom již tady někde psal, ale bída je, že máme velmi málo informací z Číny, na to jaký má ve skutečnosti dnes význam nejen v politice, ale především v obchodu. Bohužel jedna z mála možností je oficiální vydání http://russian.people.com.cn/ (Жэньминь Жибао) a takoví, myslím že jsem o něm také zde psal, sinolog Vavilov, který poměrně často má videa právě o Číně, a ano, dával jsem zde odkaz na jeho jednu knihu ve volném dostupu.
Já bych řekl, že Čína buduje svou společnost, přísně sleduje vlastní zájmy, což by měl dělat každý stát. Má komunistickou ideologii, ale podobě jako Stalin a – kupodivu – Klement Gottwald skutečně chtěli zlepšení života obyčejných lidí ve svých zemích a k tomu klidně “využili” i marxismus. V tom “vynikal zvláště Stalin. Ale Čína využila špatné vztahy, zřejmě nepřímo využila také doktríny Kissingera, že USA musí mít lepší vztah buď s Čínou a nebo s Ruskem. Čína tak postupně dosáhla za cca 50 let technologické špičky, jenže za cenu závislosti na “západních trzích” a především na USA. Na druhé straně si tam dodnes váží právě Stalina a jeho syn chtěl odejít po smrti svého otce do Číny, čemuž bylo zabráněno.
Ovšem Čína má za sebou, pro nás těžko představitelné peripetie. Nejprve široké nasazení na opium – důsledky byly Opiové války a také roztříštění, za kterého velká část území prožila japonskou okupaci a masové zabíjení Číňanů. Armádu a společnost vyčistil od opia a drog až de facto Mao-ce-tung. Takže otázka územní celistvosti je pro ně důležitá.
Čína vždy ve své minulosti považovala ostatní země za jí podřízené a sebe za střed země. Dnes je navíc vládní skupina rozdělena do dvou základních táborů, zjednodušeně jedni jsou pro spolupráci s Amerikou a druzí více za smostatnost bez závislosti na uSA. Obě skupiny nemohou dosáhnout svých cílů, aniž by nevyvolaly vnitřní krutý souboj a hrozí to navíc v obou případech ztrátou samostatnosti. Jedinou cestou je, pře početnost a kvalitu vyzbrojení, pokud chce Čína samostatnost, spolupráce s Ruskem. Jinak by se Čína musela otevřeně postavit v ozbrojeném konfliktu “západu”, tj. především USA.
Tak jako Putin se snaží kapitalismus zlidštit a snaží se zlepšovat podmínky života obyčejných Rusů, tak Čína se snaží příliš “sobecké” svoje kapitalisty nutit více se starat o zaměstnance a snaží se alespoň největší korupci trestat a to názorně, stejně jako se snaží bojovat s narkotiky – viz opět Opiové války. V obou zemích se ukazuje, stejně jako za krize teď u “nás” na “západě”, že nejdůležitější oblasti by měly být v rukou státu a nebo pod velmi přísnou a tvrdou kontrolou.

Bedřich
Host
Bedřich
13. 8. 2022 15:34
Odpovědět  MichalB

Díl 2
V Číně teď všechno záleží na tom, kdo se na podzim stane “novým” “Si”. Zda on sám, nebo někdo jiný z “jeho tábora” a nebo kdosi z druhé skupiny “proamerikánců”.
Sociální kredity podivuhodně korelují v Číně se staletými, vlastně tisíletými návyky společnosti. Na svou dobu to vždy bývalo velké území a tak kontrola se děla velmi často podrobná a detailní (asi jako kdyby u nás za okres odpovídal vládě pouze – dejme tomu – předseda okresu). Určitou sice nepřesnou, ale přesto ukázkou může být popis zvyků v detektivních příbězích soudce Ti, které napsal sinolog Robert van Gulik, který vyrůstal v Indonésii, kde se také naučil čínsky. Od roku 1935 působil jako nizozemský diplomat v Japonsku, v Číně, v Indii a v Libanonu. Od roku 1965 až do své smrti na rakovinu v roce 1967 pak byl nizozemským velvyslancem v Japonsku. Sice usazení příběhů, kdy žil skutečný soudce Ti, nesedí časově, ale je tam mnohé z toho, co bylo pro Čínu typické.
Nikdo nepopírá, že ne všichni s tím vždy souhlasili, s tou kontrolou, ale je to fakt. Pro “šlechtu” staré Číny, bylo nejhorším ztratit svou tvář, tj. neplnit své povinnosti dané panovníkem a řády.
Takže digitální kontrola pro většinu čínské společnosti není takovou překážkou, jak si tady myslíme. Jestli někdo vymyslí, jak obejít digitální kontrolu, pak bych pro změnu sázel na “obyčejné” Rusy. Už se jim povelo nechat ruchnout digi kontrolu ohledně kovidu. Tak jako ve všech společnostech, musí vládnoucí vrstvy pracovat i se svou opozicí, chtě-nechtě. U nás se tak neděje de facto posledních cca třicet let na celém “civilizovaném západě” a i proto to tu krachne.
Položme si však jednoduchou otázku. Jak je možné, že chtějí digitální kontrolu durchum-durch, ale tady si ničí to nejdůležitější – spolehlivou dodávku el. energie? Málokdo si uvědomuje, že byť jen např. 24 hodinový výpadek může všechno totálně přeházet!