Myší ráj a úpadek společnosti

Dr. Calhoun zasvětil celý svůj vědecký život budování dokonalého myšího ráje. A sledoval důsledky této prosperity. Byl etologem, takže studoval chování zvířat. Závěry jeho případových studií ho však navždy zapsaly na přední stránky světových učebnic psychologie a sociologie. Jeho experimenty se staly paralelou dalšího vývoje lidské společnosti. Poskytují odpovědi, ale především vyvolávají palčivé otázky o osudu lidstva.

Utopie myšího ráje

John B. Calhoun zahájil své vědecké studie v roce 1947 a pokračoval v nich až do své smrti v roce 1995. Podnětem k jeho výzkumu bylo pozorování potkanů v přirozeném prostředí. Zjistil, že populace zvířat zřídkakdy přesáhla 200 jedinců na 10 akrů. Přesto by bylo schopno za stejné období vyprodukovat dalších 50.000 mláďat. Potkani žili ve skupinách, každá přibližně po 12 jedincích, a tento počet si udržovali po dlouhou dobu.

 
Pozorování přenesl do laboratorních podmínek. Vytvořil ráj pro myši. Připravil jim prostor, dobré jídlo, čistou vodu, stálou veterinární péči, odstranil všechny stresory.
Jejich výběh měl kapacitu 3.000 myší. Do tohoto výběhu umístil čtyři páry zdravých a aktivních myší. Výběh měl tvar bunkru rozděleného na několik sektorů, v nichž měla všechna zvířata (i při plném obsazení) přístup k potravě a pití a prostor a možnost stavět si hnízda. Calhoun pozoroval jejich chování v závislosti na počtu “obyvatel” v této omezené oblasti. Experiment několikrát zopakoval a zjistil, že všechny pokusy vedly ke stejným výsledkům.
Myší ráj vznikl a zanikl ve čtyřech fázích.
 
Z ráje do pekla
 
První fázi nazval fází pečlivosti. V této fázi soužití myši prozkoumaly nové prostředí, přizpůsobily se mu a rozdělily si území. Pak si našly vhodné místo k hnízdění.
 
Druhou fází evoluce byla populační exploze. Díky stálému přísunu potravy a dokonalým podmínkám zvířata tento potenciál plně využila a začala se exponenciálně množit. Každých 60 dní se počet myší zdvojnásobil. Myší komunity však nezabíraly prostor rovnoměrně a některé sektory byly zjevně přeplněné, ale přesto rychle rostly.
Nastala třetí fáze – fáze rovnováhy. Navzdory možné kapacitě 3000 myší se nárůst zastavil již na 2200 jedincích. Rovnováha se však týkala pouze počtu obyvatel. To, co se dělo v jednotlivých zvířecích společenstvích, byl začátek konce společenství. Calhoun to nazval “behaviorální propad” – behaviorální zkáza.
 
Mnoho samic nebylo schopno úspěšně ukončit březost. I když se mláďata narodila, samice se o ně nedokázaly postarat. Mezi těmito dezorientovanými skupinami byla až 96procentní úmrtnost mláďat.
 
Mezi samci se vyskytovaly četné poruchy chování – frenetická hyperaktivita, sexuální deviace vedoucí ke kanibalismu, agresivita, patologická plachost… Někteří jedinci se pohybovali po výběhu pouze tehdy, když ostatní zvířata spala. Pouze v té době se chodili krmit a napájet.
 
Nová generace myší se snažila začlenit do společnosti, ale byla drasticky vyhnána. Sociální role ve skupině již byly rozděleny. Dobře živené myši se dožívaly vysokého věku a tyto role mláďatům nepřenechávaly. Nadbytek mladých samců, kteří nenacházeli uplatnění v komunitě, vedl k agresivním útokům i mezi nimi samotnými. Někteří jedinci se stali cílenými oběťmi a opakovaně se stávali terčem násilí.
 
Starší samci však již také nebyli schopni bránit své teritorium a chránit samice. Samice byly stále agresivnější. Jejich schopnost reprodukce byla vážně narušena.
 
Další pozorovanou odchylkou bylo zvláštní chování skupiny myší, které Calhoun nazval “krásné”. Ty žily zcela izolovaně od komunity. Nebojovaly ani neprojevovaly zájem o páření. Věnovaly se výhradně krmení a napájení a byly posedlé krásou své srsti. Od zbytku populace se odlišovaly dokonalým vzhledem. Neměly na těle žádné jizvy po boji, byly dokonale učesané, krásné a zdravé. Na rozdíl od zbytku populace však byly velmi hloupé. Nebyly schopné reagovat na vnější podněty, na změny situace, nebyly schopné žádné interakce s okolím.
 
Poslední čtvrtou fází této společnosti byla fáze smrti. Po dosažení počtu 2.200 myší, přestože celková kapacita výběhu nebyla vyčerpána, začala populace rychle klesat. Agresivita se vystupňovala do takových rozměrů, že bylo téměř nemožné najít myš bez okousaného ocasu.
Posledních 1000 jedinců bylo natolik sociálně deformovaných, že se vůbec nerozmnožovali. Zvířata žila vedle sebe, aniž by si uvědomovala přítomnost dalších jedinců. Tato deformace se v nich natolik zakořenila, že ani po přemístění do jiných podmínek nebyla schopna žít normálním životem. Nakonec zůstalo jen několik krásek, které se soustředily pouze na své vlastní potřeby. Užívaly si pohodlí obrovského prostoru. Neměly zájem se rozmnožovat.
 
Poslední myš uhynula 600 dní po zahájení experimentu.
Co se člověk může naučit od společenských zvířat.
 
Experiment prokázal, že i přes dostatek prostoru a zdrojů je při obsazení všech sociálních rolí ve společnosti boj o ně pro jedince natolik náročný, že vede k totálnímu rozkladu sociálního chování a zániku populace.
 
Calhoun viděl osud myší populace jako metaforu osudu člověka. Tuto sociální poruchu charakterizoval jako “druhou smrt”.
 
Chování zkázy přineslo myšímu společenství omezení prostoru a sociálních rolí. Myší kolonie měly rozdělené role, a když byla mláďata vyhnána ze společnosti, neměla se od koho učit sociálnímu chování. Pro komunitu byla zbytečná. Jejich frustrace vedla k sociálně nevhodnému chování. Nemohla tak předat žádné vzory společenského chování ani svým potomkům. Tak bylo do společnosti natvrdo zakódováno patologické chování, které vedlo k destrukci celé populace.
 
Koncentrace lidstva na malém prostoru již vykazuje podobnost s myší populací v experimentu. A příklady můžeme najít i v minulosti.
 
 
 
 
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
13 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Xi Jinping
Host
Xi Jinping
25. 5. 2022 15:42

V dnešním článku jsou zajímavé informace ohledně možného vývoje lidské civilizace. Již si nevzpomínám na název knihy, ale jeden z českých autorů uveřejnil v 90-tých letech knihu, kde bylo uvedeno, že smyslem naší existence je vytvářet nové objevy pro mimozemskou civilizaci. V této knize uvedl, že v 50-tých letech nějaký český badatel přišel s teorií, že ve vesmíru žije vyspělá mimozemská civilizace, která putuje vesmírem, kde vytváří planety vhodné pro život, na kterých potom zakládá civilizace schopné vlastního vývoje. Podle tohoto autora tuto činnost neprovádí z bohulibých záměrů, ale jako nutnost zajišťující vlastní přežití, jelikož tato vyspělá mimozemská civilizace je již na takové úrovni, že nové technologie, které zavádí, mohou nakonec ohrozit jejich vlastní existenci, a proto potřebují čerpat zkušenosti od ostatních civilizací. Jejich záměrem ovšem je, aby se tyto civilizace vzájemně nenavštěvovaly, jelikož by se již samostatně nerozvíjely, ale začaly by se v technologiích kopírovat. Dále podle autora knihy tento český badatel tvrdil, že zdrojem informací, ze kterých tato vyspělá civilizace čerpá informace od jiných civilizací, aniž by je navštěvovala, je kosmické záření, které nás obklopuje. Aby potvrdil svoji teorii, sestavil s devíti lidí s telepatickými schopnostmi na poli mřížku 3×3, kde člověka s nejlepšími telepatickými schopnostmi postavil doprostřed této mřížky a ostatní působili jako zesilovače signálů z kosmického záření. Následně tyto lidi zaúkoloval, aby získali z vesmíru informace, které v té době lidstvo neznalo. Skutečně se mu podařilo z vesmíru získat poměrně velký počet do té doby neznámých informací. Tyto objevy byly v knize uveřejněny, ale již si je nepamatuji. Pouze si vzpomínám na jeden objev, který zachránil život tohoto českého badatele. V knize bylo uvedeno, že tento badatel onemocněl chronickým zánětem ledvin, což v 50-tých letech znamenalo smrtelné onemocnění, jelikož transplantace ledvin se ještě neprováděla, ale díky získaným informacím z vesmíru se z tohoto onemocnění vyléčil. Údajně se tito lidé s telepatickými schopnostmi sami rozhodli vydat na pole, aniž by informovali tohoto českého badatele, a získali z vesmíru informaci, že když si bude dotyčný badatel střídavě stříkat na ledviny studenou a horkou vodu, bude docházet ke smršťování a roztahování ledvin, čímž se zánět vyléčí, což se skutečně podařilo. Dále v knize bylo uvedeno, proč byl celý projekt ukončen. V 50-tých letech, kdy již začínala studená válka, byl na tohoto badatele a jeho tým vyvíjen nátlak, aby získali z vesmíru nové vojenské technologie. Ačkoliv zpočátku nechtěli, tak pod nátlakem souhlasili. Ihned po prvním soustředění získat z vesmíru vojenské technologie vycítili, že se zdroj informací pro ně uzamkl. Když zjistili, že vojenské technologie nezískají, chtěli pokračovat alespoň v dřívějších mírových objevech, ale ačkoliv své pokusy opakovali, informace z vesmíru již byly nedostupné.

MichalB
Host
MichalB
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Xi Jinping

To mi zní skoro jako od Břetislava Kafky, ale to je jen palba od boku 🙂

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Xi Jinping

Má v tom ten český bádateľ minimálne jeden logický nezmysel.
-Ak sú planéty vzájomne izolované za účelom zabránenia zdieľania technológií, tak to technologické informačné pole by zrejme nebolo obojsmerné, ale len jednosmerné, pretože by popieralo účel izolácie. A táto jednosmernosť zjavne možná je, pretože ju popisuje sám autor: "ačkoliv své pokusy opakovali, informace z vesmíru již byly nedostupné".

Každopádne skupinová telepatia, resp. skupinové "tele" schopnosti ľudí sú zaujímavou témou a patrne aj nočnou morou našich "elít". Pretože to reálne funguje. Myslím že toho sa boja najviac, aby sa hoci aj pomerne malá skupina zjednotila a skoncentrovala svoje myšlienky pre zmenu v prospech ľudstva.

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42

Calhounovy myši, kdyby nebyly, museli bychom si je vymyslet. Behaviorální psychologie na čtyřech párech myší demonstruje úpadek společnosti. Toto je nám zas a znovu podsouváno. Závěry platí, pokud se degradujeme na úroveň hlodavců, jak by si mocní přáli. Pokud obnovíme duchovní rozměr lidské existence, takové srovnání je zcela liché. Fakticky je tento experiment spíše dokladem zmrzačené vědy, která lidskou existenci degradovala na úroveň biorobota, výrobní nástroj.

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Zastávám stejný názor – dobré memento,ale pro duchovní bytosti je jiná cesta.
Díky za vaše práce na těchto stránkách,za všechny příspěvky – moc si toho vážím.

WhitelikesnowandcoldlikeWinter
Host
WhitelikesnowandcoldlikeWinter
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Ještě podpis…..

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Ano, do určité míry máte pravdu, že by to tak mělo být, ale bohužel zkušenosti ukazují, že určitá podobnost tu je. A teď ani nemám na mysli ty myši. Na vlastní oči jsem několikrát viděl, jak například pes nenáviděl někoho a dokonce v jednom případě se choval mírumilovně, ale pak si pomstu, když usoudil, že nastala jeho doba, vychutnal. Hloupé zvíře nebo hloupí lidé, kteří si na pomstu počkají?
Říkáte, že člověk by měl být duchovně rozvíjen, ano máte pravdu. Ale podívejte se do škol, co vychovávají U NÁS, podívejte se nezaujatě třeba na návštěvě, jak se dívají a jak přijímají lidé co vidí v TV. A to ani nemám na mysli zfabrikované zprávy.
Přiznejme si aspoň sami sobě každý sám, kolik lidí asi tak čte vrcholná umělecká díla (a taková je třeba za život přečíst i několikrát, protože se mění zkušenosti a vědomosti), kolik jich cíleně sleduje např. skutečně umělecké nebo přínosné filmy.
Svého času, krátce po listopádu (není gramatická chyba, ani překlep), jsem se věnoval především vzdělávání. Ne že bych to tehdy měl v rodině přímo, ale věděl jsem, že jaká bude mládež, co se jí naleje do hlavy, to bude. Prohráli jsme, bylo nás málo, nikdo neposlouchal, ani rodiče školou právě povinných! A ani na ministerstvu a ani – a to je to smutné – ani prakticky nikdo z těch, co je dnes tak říkajíc v opozici. Pak jsem nebyl vůbec překvapen, jak se začalo chování nových generací projevovat, až do dokonalé citové civilizační tuposti. Samozřejmě, pár vyjímek se našlo a najde, ale to je systémová chyba "bolongského" systému výuky. Ostatně, to nemám ze své hlavy, tohle píší prakticky všichni objektivní lidé, kteří se tím vzdělávacím procesem více zaobírají.
Jak chcete duchovně povznášet lidi, co klidně podlehnou reklamě? A to jen proto, že nemají základy, které by jim umožnili i jen podvědomě pochopit minimálně to, že tu není něco v pořádku.
Když už jsem u té reklamy. Právě ihned, zdůrazňuji toto slovo – ihned, po listopádu začala cílená kampaň právě i přes reklamu na ty nejmenší. A s každým rokem se o ten rok posouvala ideální hranice věku dětí, pro které ty reklamy byly (a stále jsou) především určeny. A mohu z rodiny sestry uvést dva příklady, kdy ti kluci neznali ani jednu lidovou písničku, ale na "potkání" vyzpěvovali reklamy.
Takže ti lidští bioroboti, a především tam v Americe, byli už dávno před námi. Oni je vytvářejí a bohužel se jim to daří. Jen si vzpomeňte, pod jakými "vnitřními hesly" se pro mnoho lidí u nás uskutečnil v jejich hlavách onen listopád.
Bedřich

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Presne tak. Experiment je samozrejme prínosný, no porovnávať ho s populáciou človeka možno len vtedy, ak človek degraduje na úroveň trojčakrového biorobota – jesť, piť, spať, sexovať – čiže je relevantný pre väčšinovú populáciu :D. Ale stačí tvorivá menšina a už je to element, s ktorým Šváb nepočítal…

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Citát: Ale stačí tvorivá menšina a už je to element, s ktorým Šváb nepočítal…

Taj diocela nesouhlasím. Ten hlavní rozdíl je v tom, že oni mají svůj program, který uskutečňují, a případně i korigují. To že ten program je morální hnus je jiná věc. Nevím o žádném programu nikoho z opozice vůči nim! Jenom návrat k demokracii a to se ukázalo jen jako skořápka a falešná Potěmkinova vesnice, která fungovala všude jinak a jen z vůle někoho, kdo se rozhodl s tím skončit. Respektive rozhodl se zavést skutečnou demokracii, tak jak byla původně v Řecku pouze pro otrokáře a vůbec ne pro obyčejné lidi a nebo dokonce pro otroky. Když mi takový program přihrajete, budu jen rád a uznám se za v.la. Ale program není je vyhnat a všechno vrátit zpátky. To nebude fungovat moc dlouho, protože to jim umožní uchovat si moc. A přijdou znova.
Já nevím jaký program lidem nabídnout, protože neznám styčné hrany odpůrců švábovštiny, kteří mají nějakou vůli a politické schopnosti. Ale uvědomte si, že například Hitler měl prohlásit, že si váží Stalina, protože dokázal semknout Rusy k obraně a dokonce měl řici, že když jej zajme, zajistí mu luxusní ubytování, ale nikdy už ho nepustí na svobodu. To znamená, že odstraní toho, kdo by byl schopen sjednocovat k odporu. A pak ještě prý dodal, že se musí v zárodku likvidopvat každý v Rusku, kdo by byl měl podobné schopnosti. A stejně se postupovalo např. u nás posledních 33 let a na Západě mnohem déle, totiž usměrňoval se potichu každý, kdy by byl schopen lidi vést. Výsledek máme v politicích, kteří si představují politiku jako Hurvínek válku. Každá skuterčná osobnost byla nivelizována, vyrovnávána do řady, nebo prostě odstraněna např. přes nějakou diskreditaci z politického života. Ostatně nedávno tohle proběhlo přece v Rakousku, kdy byl nepohodlný, pragmatický politik, premiér, který byl ochoten spolupracovat normálně s Ruskem sprostě skandalizován a i když vyšlo najevo, že to byla lež, sám politik prohlásil, že se do politiky nevrátí. Zjevně ho zastrašovali a dali mu vědět, co se pak stane.
Tvořivá menšina může uspět jen tehdy, má-li nějaký program, který navíc plní. Nedávno jsem zde psal o tom, jak postupovali ti, co vyhráli v roce 1948. A vy vidíte někde nějakou takovou skupinu někde po celé Evropě? Jediní, kdo se jim skutečně natvrdo postavil jsou v Rusku Putin a jeho "komando" a i jim trvala příprava roky, kdy se museli de facto krýt. Bez programu, který by navíc i "obyčejným" lidem dal nějakou vizi, je to odsouzeno k chaosu a jen k oddálení hlavního problému. I proto neuspěly Žluté vesty ve Francii.
Na demonstracích je vždy plno zástupců různých seskupení v jakémkoli smyslu, ale kdyby se vzájemně domluvili a vystupovali jako jednotná skupina … pak by skutečně mohli být onou tvůrčí skupinou.
Bedřich

MichalB
Host
MichalB
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

A jsme u článku. Stejně jako u oněch myší dle mě platí, že dokud má člověk své místo, relevantní uplatnění ve společnosti (tím rozhodně nemám na mysli místo otroka nebo pracující zombie), tak jak jednotlivci, tak celá společnost může být zdravá a vyvíjet se (jak píše Bedřich – má program). Může být tvůrčí v pravém slova smyslu. Jenomže to pak není místo pro nezřízené paratizování, protože stejně jako ve zdravém organismu, je nákaza objevena včas a zlikvidována.
Stačí pak (jako v onom experimentu) jednotlivcům odebrat jejich tvůrčí či jinak důležité místo ve společnosti a vytvořit uměle skupinu nespokojených nebo naopak případné ostrůvky ještě normálních rozdrobit tím, že se pro ně vytvoří nepřirozené a neživotaschopné společenské role (LGBT apod.), které jednotlivce staví proti sobě. V podstatě jde o otravu organismu.

Jednotlivec, společenství, člověk, zvíře, organismus. Podle mne jde o jedno a totéž.
Je-li daná entita (výčet v předchozí větě) v harmonii, přírodní mechanismy (imunita) fungují tak, aby tato harmonie byla zachována a entita mohla žít a vyvíjet se dál. Pokud je ale tato přirozená harmonie (program, plán) jakkoli výrazně narušena, pak entita přestává fungovat jako celek, jednotlivé její části (jednotlivci, buňky,…) začnou jet na vlastní triko a entita se přestává vyvíjet a naopak začíná degenerovat a hyne.

Rozhořčené reakce, že nelze srovnávat člověka s myší, že je to záměr nepřejícných sil, vidím v tomto případě jako krátkozraký, použiju-li silnější termín, tak jako vyloženě sluníčkářský. Tím se nechci nikoho osobně dotknout, pouze svobodně vyjadřuji (dokud to ještě jde) svůj názor, který jsem podepřel v přírodě viditelnou a zaznamenou praxí. Sdělení, že člověk není myš, nýbrž duchovní bytost v tomto úhlu pohledu nehraje roli, protože podle mne ono "jak dole, tak nahoře" – či-li fraktálnost je společná všem.

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Pro omezenost zdejšího prostoru jen stručně pár myšlenek.
Calhounův experiment ukazuje jednu univerzální vlastnost ve Stvoření – omezení vývoje v jedné "úrovni", v jednom světě.
Život je pohyb, který znamená rozvoj poznání okolních jevů. Toto je omezeno počtem těchto poznatků, dosažitelných jedinci danými možnostmi. Vždy u všech dojde k okamžiku, kdy je naplněn počet dostupných znalostí a pokud se chceme udržet při životě, žít, tak nezbývá než se posunout do jiné formy existence nebo přejít do jiné úrovně s dalšími (nám neznámými) poznatky. Druhá možnost znamená opuštění roviny dosavadního žití a přechod do jiné úrovně, tedy v podstatě z pohledu pozorovatele "smrt" (a pokračování v "záhrobí"), proto ji nebudu rozvádět.
První možnost znamená "pouze" vnitřní posun obohacením se o schopnost vnímat něco více, rozvinout v sobě vyšší možnosti vnímání. Toto je základ přírody, kdy každé zvíře na svém "vrcholu možností" múže přijmout do svého chování vyšší prvek a tím se změnit, postoupit do jiné "dimenze". Pokud to neprovede, tak jako druh skončí.
Lidská společnost se dostala do bodu horní stagnace a je na jednotlivcích, jestli jsou schopni se vymanit z omezenosti dosavadní pozemské existence a začít používat "lidské" schopnosti, obohacující o další poznání, vývoj a tedy "žít" dál, jako duchovní bytost. Horní plochou část grafu nenechat klesnout do nuly, ale odstartovat další rozvojovou křivku na jiném, vyšším základě. Neboli změnit svoje chování, přidat duchovní prvek do života.
Knavi.

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

První část
Osobně si myslím, že k tomu aby člověk mohl být duchovní bytost je zapotřebí něco, co mnozí, nemyslím zas někoho osobně jako vy, opomíjejí. A to je, že člověk se rodí sice s určitými přepoklady, ale ať už se jedná o jakýkoliv druh těchto předpokladů, musí vyzrát, dospět. Jinými slovy asi těžko – řečeno humpolácky – se narodí hotový skokan do dálky s ambicí skákat světové rekordy. Musí se vyvinout jeho tělo, musí se naučit se ovládat aspoň do té míry, aby během celého procesu trénování si neškodil ve smyslu snižování výkonu a musí se naučit také se připravovat přesně k soutěži. Ale zase jsou to jenom předpoklady. Musí být vůle, musí dbát na své zdraví, dobře jsou známy případy sportovců, kteří měli na mnohem víc, než nakonec předvedli. Nebo byli jen nadějnými dorostenci a pak to všechno prohospodařili třeba kouřením, chlastem, sexem, drogami.
Právě proto jsem z hlediska "obyčejného" člověka psal o vzdělávání a školství. Tam se, stejně jako v rodině, formují ne jen vrozené a možné schopnosti člověka, ale reálně se vytváří a rozvíjí, bohužel dnes až příliš často k nežádoucím výsledkům takového "státního" vzdělávání.
Historik současnosti Andrej Fursov uvádí (jeho články, kdo neví, jsou občas v překladu především na Outsidermedia), že četl závěr jedné studie z NDR, kde se uvádělo, že pokud je dítě do sedmi let obklopeno SKUTEČNOU (A NE "OPIČÍ") rodičovskou láskou, není možné prakticky s ním v dospělosti manipulovat! Je nutné tohle rozlišovat od tvrdohlavosti a svévole u dítěte, což s ním jde pak také celý život.
Proto mi osobně vadí ty školní "reformy", které tohle narušují, protože odporovat tomu je pro každého rodiče, pokud vůbec tomu chce odporovat, velmi obtížné. Stačí pak jediná chybička v nesprávný čas a dítě je nenávratně "ztraceno". A jde jsou pak jejich např. i duchovní možnosti a schopnosti? A jasně vyplývá záměrnost toho ničení vzděávacího procesu.
Když to vezmeme z druhé stránky, pak dnes se de facto vyhlašuje oficiálně politiky a jim poslušnými vědci (a kolik jich je, parchantů!) boj přírodě snad ve všech směrech. Ve smyslu, že ji lidstvo musí porazit. A nesmí nás plést, že se tito tváří jakoby planetu zachraňovali.

Anonymní
Host
Anonymní
25. 5. 2022 15:42
Odpovědět  Anonymní

Druhá část
Když se podíváme na podstatu, skutečné cíle, vidíme zcela jiný obrázek. Jako příklad lze uvést byť jen kousíček Green dealu a to solární energii. Aby se ji vyrobilo dostatek, zabírají se především plochy v úrodných místech, ne všude je nějaká ta Sahara (to jako u nás), protože "shodou okolností" právě tam bývají pro ni nejlepší podmínky, zabírá se nejen půda pro zemědělství, ale také prostor pro život "jednoduchých" druhů zvířeny a rostlinstva. Čili místo "škodlivých" plynů, které nás chtějí "usmažit", máme ničení toho, co se má jako zachraňovat. A navíc se silně omezují možnosti výroby potravin. Nevzpomenu si teď kdo to byl, ale byl od nás z Česka (nějaký celkem známý opoziční komentátor, jestli se nepletu) ale měl prohlásit oni – tj. "elity" – milují přírodu a zachraňují planetu, no samozřejmě, jak řekl, po svém. A teď to porovnejte navzájem. OPravdu zachraňují?
Navíc je tu mnoho dalších otázek, které činí sluneční energii prakticky nanejvýš ne příliš ztrátovou, ale jen za nejlepších podmínek. (Bez dotací prakticky stoprocentně ztrátovou).
Můj oblíbený satirik, Michail Zadornov (zvláště v tom období, které bylo po zákazu jeho vstupu na území USA a Ukrajiny, tam dokonce 3
x, ale to byla jen shoda, prostě se vyvíjel a rozvíjel jeho talent) prohlašoval na svých koncertech: "Nemůžeme porazit přírodu. Jsme její součástí. Když porazíme přírodu, zničíme sami sebe."
Tím vším chci říci, že když si někdo myslí, že bude žít jako "obyčejný" človíček a nebude se rozvíjet, že se u něj najednou objeví nějaké superschopnosti jakéhokoliv druhu, skoro jako u kreslených amerických "hrdinů", tak se zásadně plete. Je nezbytné se prostě od mala připravovat na to, že se člověk musí učit stále, že musí hodnotit svoje zkušenosti, že bez práce skutečně nejsou nejen koláče natož schopnosti.
Dalo by se pkračovat dále a dále v souvislostech, ale nikdo za nikoho nikdy nic nepostavil. Ano byli a jsou otroci, sluhové a tak podobně, ale ten, pro koho staví není člověk. Je to parazit. A dospěl k tomu snahou o pohodlný život na úkor jiných a velmi často za každou cenu.
Jako příklad rozvoje každého samotného a pro něj samotného doporučuji jednu věc. Zkuste si přečíst aspoň jednu knihu, kterou jste četli kdysi, zvláště v dětství a "slušně" ji máte ještě v paměti. Uvidíte ten obrovský rozdíl v chápání textui a smyslů v knize. Já jsem třeba četl – namátkou – Monte Christa několikrát, a v dohledné době se k tomu chystám znovu, a pokaždé to byl trochu jiný příběh. Z jednoho a téhož vydání, jedněmi a týmiž slovy.
Bedřich