Jiná historie Země, část 1b


První fáze. Obrovský objekt o průměru asi 500 km zpočátku prolétá hustými vrstvami atmosféry. Povrch objektu se zahřeje na velmi vysokou teplotu a kolem objektu se vytvoří oblak plazmatu. Velká velikost objektu a velmi vysoká rychlost, kterou se pohybuje, znamená, že v atmosféře vzniká velmi silná rázová vlna. V místě, kudy objekt prochází, bude jeho rychlost úměrná rychlosti objektu, ale jak se bude vzdalovat, bude postupně klesat na rychlost zvuku. Samotný objekt však při průletu atmosférou neztratí rychlost, protože poměr průřezu objektu k jeho hmotnosti bude vzhledem k jeho gigantickým rozměrům velmi malý, takže prakticky nedojde k žádnému aerodynamickému brzdění. Navíc výška hustých vrstev zemské atmosféry je asi 20 km, zatímco odhadovaná velikost objektu je asi 500 km. To znamená, že když spodní okraj objektu již dosáhne povrchu Země, bude většina objektu stále ve vesmíru.


Druhá fáze. Objekt dosáhne hladiny oceánu a proletí několikakilometrovým vodním sloupcem. V oblasti Tamu Massif dosahuje oceán hloubky 6 km. Jak hluboký byl oceán na tomto místě v době katastrofy, je otázkou, protože po katastrofě se musela hloubka zvětšit. Ale i kdybychom předpokládali, že i tehdy to bylo 6 km, ve srovnání s průměrem objektu 500 km je to jen o málo více než 1,2 %. Jinými slovy, objekt si přítomnosti oceánu prakticky nevšiml. Navíc se povrch objektu při průletu atmosférou zahřívá a objekt je zahalen plazmatem. Při kontaktu s oceánem se proto obrovské masy vody okamžitě přemění na páru, což vede k nejsilnějšímu výbuchu páry a vodnímu šoku. Kam může odtékat vznikající pára? Padající objekt s obrovskou hmotností tlačí shora, dno oceánu zespodu. Nárazem na dno se proto ze středu pádu vyvalí obrovské množství páry do všech směrů. A protože těleso nakonec dosáhne dna, pronikne zemskou kůrou a posune se dovnitř, znamená to, že obrovské množství vody v oblasti o průměru 500 kilometrů a vrstvě odpovídající hloubce oceánu v tomto místě, což je několik kilometrů, bude od místa dopadu vytlačeno všemi směry ven. Vznikla tak super tsunami o výšce vlny několika kilometrů. Tato tsunami se však bude k pobřeží pohybovat ještě nějakou dobu a náš objekt se pohybuje kosmickou rychlostí. Jaká byla rychlost při vstupu, nedokážu odhadnout. K tomu je třeba vytvořit složité matematické modely. Při výstupu ze zemského tělesa měl však objekt menší rychlost než je první kosmická, protože, jak ukážu níže, objekt nakonec sám explodoval a veškerá jeho hmota zůstala zde na Zemi.

Třetí fáze. Objekt dosáhne dna oceánu a prorazí zemskou kůru. Vzhledem ke své obrovské hmotnosti a rychlosti nemůže zemská kůra klást žádný vážný odpor a v tomto případě se jednoduše prolomí jako skořápka vejce. Úlomky zemské kůry jsou pohybujícím se objektem vrženy do roztaveného magmatu nebo jsou roztaveny, či dokonce vypařeny a při nárazu se změní v plazmu. Objekt se pak dále pohybuje ve vrstvě roztaveného magmatu a prakticky si udržuje svou trajektorii.
Je samozřejmé, že samotný objekt prochází velkými změnami. Zahřívá se a minerály, které jej tvoří, se začínají tavit. Je však třeba vzít v úvahu, že tepelná vodivost látky je konečná a u většiny minerálů je poměrně nízká, mnohem nižší než u kovů. Proto se povrch objektu může zahřát na extrémně vysokou teplotu, při které se látka začne nejen tavit, ale také se přemění na plazmu, zatímco látka uvnitř objektu bude stále chladná. Zároveň proces sublimace minerálů na povrchu do stavu plazmatu sám o sobě spotřebuje obrovské množství energie a funguje jako jakýsi chladicí systém. Nicméně za předpokladu, že rozměry útvarů téměř odpovídají rozměrům objektu, ztratil objekt při průchodu zemským tělesem asi 30 % své původní velikosti a asi 35 % své hmotnosti.

Co se ještě stane, když se objekt pohybuje roztaveným magmatem? V tomto případě se magma chová stejně jako jakákoli jiná kapalina. To znamená, že v něm vznikne rázová vlna, protože musí nějakým způsobem uvolnit prostor pro průlet objektu. Vzhledem k obrovské rychlosti a hmotnosti se zřejmě i část magmatu musí proměnit v plazmu, tedy vlastně okamžitě přejde do plynného stavu. Jinými slovy, masivní objekt, který by prorazil zemské těleso tak vysokou rychlostí, by si prorazil cestu skrz, změnil by hmotu na své cestě v plazmu a částečně by shořel sám. V každém případě bychom však měli mít nejprve silnou rázovou vlnu v magmatu a poté proud magmatu, který se bude pohybovat podél trajektorie objektu. Nakonec právě tato rázová vlna a proud magmatu vytlačily část zemské kůry směrem ven a ve velmi krátké době vytvořily největší a nejvyšší horský systém na Zemi, který dnes známe jako Himálaj.

Protože objekt letí vysokou rychlostí, vytvoří vlastně uvnitř zemského tělesa kanál, jak jsem psal výše, o průměru asi 500 km na začátku a 350 km na konci. V tomto případě probíhá celý proces velmi rychle. Délka dráhy zemským tělesem od vstupního do výstupního bodu je 6108 km. Pokud předpokládáme, že počáteční rychlost objektu je stejná jako u Čeljabinského bolidu v roce 2013, tedy asi 20 km/s, a konečná je asi 4 – 5 km/s, pak objekt tuto vzdálenost urazí asi za 15 – 20 minut (přesný údaj je obtížné vypočítat, protože nevíme, jak probíhá brzdění objektů při takovém procesu; osobně se domnívám, že je nepravděpodobné, že by šlo o rovnoměrně zrychlený (zpomalený) pohyb). K vytvoření obřího kanálu uvnitř Země by tedy došlo téměř okamžitě. Tento kanál však nemůže zůstat prázdný. Musí se začít znovu plnit magmatem, a proto se v jeho nitru musí vytvořit mohutná záplava magmatu, která začne vyplňovat vzniklou dutinu. Všechny tyto procesy uvnitř magmatu vedou k závažným změnám na povrchu, o kterých si podrobněji povíme později. Zejména proto, že tato vlna, stejně jako dvě předchozí vlny, které se šířily v atmosféře a oceánu, se bude pohybovat mnohem menší rychlostí než samotný objekt.

Čtvrtá fáze. Objekt, který prošel roztavenými vrstvami magmatu v zemském nitru, dosáhne povrchu v místě výstupu. V tu chvíli se část povrchu jednoduše propálí a z nitra Země vyletí obří plazmová koule o průměru asi 350 km, která zpočátku letí zpět do vesmíru. Ale díky své nízké rychlosti již nemůže opustit gravitační pole Země. Po balistické dráze dlouhé přibližně 4600 km se objekt vrací k Zemi a exploduje poblíž Rudého moře.

Proces v místě výstupu bude rovněž připomínat gigantickou explozi, při níž z tělesa Země vyletí malé “slunce”. Povrch vyvrženého objektu se zahřeje až na tisíce stupňů a zahalí se do oblaku plazmatu, v nějž se proměnila jak část magmatu, kterým objekt proletěl, tak i část hmoty samotného objektu.

V místě výstupu objektu budeme mít po určitou dobu otvor, z něhož bude vysokou rychlostí vystřelovat plazma, látka v plynném stavu, ze které se skládalo magma a tělo procházejícího objektu. V počátečním okamžiku, bezprostředně po průletu tělesa, se celý kanál proražený tělesem zaplní vysokoteplotním plazmatem pod silným tlakem, který po určitou dobu brání zaplnění kanálu roztaveným magmatem. Tento kanál se začne uzavírat ve vstupním bodě objektu, takže plazma bude z kanálu vystupovat ve výstupním bodě objektu. K tomu přispěje i hybnost, kterou získá veškerá hmota, jež se dostane do kontaktu s rychle se pohybujícím objektem, bez ohledu na to, jaký stav bude mít po kontaktu s tělesem.

V počátečním okamžiku bude úniková rychlost plazmatu srovnatelná s rychlostí samotného objektu a možná ji i překročí, přičemž postupně klesá s tím, jak klesá tlak ve vzniklém kanálu. V důsledku toho bude dostatečně velké množství hmoty ve stavu plazmatu vyvrženo do blízkého vesmíru. Současně se plazma ochladí a velmi rychle krystalizuje, ale vzhledem k tomu, že po opuštění kanálu by se její hustota měla výrazně snížit, nebude tvořit monolitický objem, ale malé krystalky, tedy písek nebo drobné částice, z nichž se skládá jíl. Nakonec se všechny tyto částice budou muset vrátit zpět na Zemi.

Nyní se podívejme, co vidíme na povrchu Země podél trajektorie, kterou objekt proletěl, když opustil zemské těleso. Je logické předpokládat, že v tomto bodě by měly být stopy velmi zřetelné.

Takto vypadá povrch Země podél trajektorie letu objektu z vesmíru (trajektorie je vyznačena žlutou čarou).

Na začátku vidíme spálené hory íránské náhorní plošiny a poté spálenou poušť Arabského poloostrova. Při bližším pohledu na strukturu pohoří Íránské plošiny získáme dojem, že tyto horniny byly roztaveny a stékaly dolů. Uvážíme-li, že objekt nad tímto místem proletěl v poměrně malé výšce a jeho povrch byl zahřátý na několik tisíc stupňů, je pravděpodobné, že tomu tak bylo.

Vypáleno bylo také území Arabského poloostrova a východní pobřeží Rudého moře v Egyptě. Od lidí, kteří tam byli, jsem nejednou slyšel, že se tam často vyskytují spálené a dokonce roztavené kameny a skály.

Dále už nejsou žádné spálené plochy, protože objekt explodoval a látka, z níž byl složen, vytvořila většinou obrovský oblak písku. Přesto některé úlomky mohly během exploze získat dostatečný moment hybnosti, aby překonaly sílu zemské gravitace a dostaly se na oběžnou dráhu blízkou Zemi, nebo zcela opustily gravitační pole Země a dostaly se na oběžnou dráhu kolem Slunce.

Takto by měl zhruba vypadat nákres procesu při pohledu ze strany:

Nyní se podíváme na další obrázek a opravíme chyby, které jsem měl v článku “Jak vznikla Sahara. Pracovní hypotéza“.

Tento nákres jsem záměrně vytvořil v aplikaci Google Earth, abych se vyhnul obvinění, že jsem nezohlednil zkreslení způsobené kulovým povrchem Země. Trajektorie letu objektu po opuštění zemského tělesa je znázorněna červenou šipkou. Záměrně jsem přitom připojil souřadnicovou síť, abych ukázal, že pás písku v severní Africe vede přesně podél obratníku Raka. To znamená, že jeho vznik je jednoznačně spojen s otáčením Země kolem své osy.

Mimochodem, věnujte pozornost skutečnosti, že šířka pásu, který je pokrytý pískem, je téměř stejná po celé jeho délce, zatímco vzdálenost od oblasti, kterou zabírá poušť, k pobřeží oceánu se značně liší. To znamená, že vznik obří pouště v této oblasti nemá nic společného s klimatem a nedostatkem vláhy, ale má nějaký jiný důvod.

Předpokládám, že všechen tento písek vznikl v důsledku katastrofy v době výbuchu objektu a je samotnou hmotou, z níž byl objekt složen. Drobné úlomky jiných hornin, které můžeme pozorovat jako kapičky roztaveného materiálu podél dráhy letu, mohou být pozemského původu. To znamená, že se jedná o úlomky zemské kůry, které byly vyraženy a zachyceny objektem, když opouštěl zemské těleso. Takové stopy se hojně vyskytují na Arabském poloostrově a v Africe. Některá vyobrazení takových objektů jsem již uvedl ve výše zmíněném článku o vzniku Sahary.

Schéma s čísly najdete v první části, případně v původním článku.

Útvar v místě 1. Působí dojmem, že někdo naházel hroudy bláta, ačkoli ve skutečnosti jde o skály, které oficiální věda nazývá starověkými sopkami.

Další formace v místě 2. Obraz je podobný. Shora padaly kapky roztavené hmoty a tuhly.


Celá skupina útvarů v místě 4.

A toto je zvětšený pohled na centrální bod v místě 4. Průměry “kruhů” se pohybují od 200 metrů do 1 km.


Ještě jedno podobné místo se sadou “kapek” v místě 5.

Zajímavé je, že body 4 a 5 leží téměř přesně podél trajektorie, po které objekt letěl, zatímco body 1 až 3 jsou nalevo od ní. Vysvětlení je jednoduché. Úlomky, které tvoří body 4 a 5 v okamžiku výbuchu, byly vyvrženy podél trajektorie objektu, ale úlomky hmoty, které pozorujeme v bodech 1 až 3, byly vyvrženy vzhůru a do stran, tj. letěly po balistické trajektorii a dopadly na zemský povrch později, když se Země v důsledku denní rotace otočila.

Denní rotace vysvětluje také pás písku, který se táhne přesně podél obratníku Raka. Písečné částice nepadají na zemský povrch najednou, ale postupně, a zároveň na ně atmosféra působí silným brzdným účinkem, takže k dopadu z vytvořeného písečného mraku dochází poměrně pomalu, někdy v rozmezí 6 – 7 hodin. Během této doby se Země stihne otočit a vypadávající písek vytvoří pás podél linie, která vede pod místem výbuchu. Atmosférické proudění má na tento proces malý vliv, protože k výbuchu došlo mimo hustou zemskou atmosféru.



autor: Dmitrij Mylnikov
zdroj: https://mylnikovdm.livejournal.com/219687.html
překlad: odis


0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
21 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07

Mylnikovu hypotézu by som zjednodušil a začal by som fázou 4, teda že nešlo o priestrel planéty, ale jednoduchý impakt, alebo len akýsi "obter" telesa v oblasti Sin-Tiang pod veľmi malým zostupným uhlom. Náraz spôsobil devastáciu v oblasti Sin-Tiang, po čom sa teleso, alebo jeho úlomok odrazil a explodoval nad Afrikou. Odtiaľ by teda mohli byť tie hory piesku ktoré náhle pokryli Saharu. Zatiaľ ale autor nevysvetľuje prečo dochádzalo na Sahare k náhlej petrifikácii ľudí, stromov, všetkého biologického, načo existujú svedectvá. Petrifikácia, čiže okamžité odparenie vody z biologického materiálu, by mohla byť spôsobená intentíznym mikrovlnným žiarením, alebo horúcou plazmou. Tá by síce mala stúpať smerom hore, ale pasáty ju mohli v oblasti obratníka stlačiť k povrchu. Osobne odhadujem udalosť na rok 1470 (i keď na mapách kreslili Afriku s mestami a riekami na Sahare ešte ďalších 200 rokov, otázkou je či zo "zotrvačnosti", alebo sa udalosť stala neskôr, alebo išlo o úplne inú udalosť), ale uvidíme s čím príde autor. Zároveň sa zatiaľ nezmienil o možnom posune zemskej osi, ktorý by toto mohlo spôsobiť. Zemská kôra je škrupinka ktorá pláva na tekutom plášti. Ťažké jadro rotuje 7krát rýchlejšie ako povrch a pôsobí ako gyroskopický stabilizátor, lenže zemská kôra sa môže "pošmyknúť" po plášti, kým jadro (aj plášť) si zachová svoju rotačnú os bez zmeny. Ak bol bývalý severný pól v oblasti severoamerických jazier a smer nárazu bol taký aký bol (teda takmer rovnobežne s vtedajším rovníkom), potom by sme mohli mať naraz "The Day the Earth stood still" = deň kedy sa Zem zastavila – udalosť na ktorú existuje tiež dosť svedectiev – aj posun severného pólu na dnešné miesto.

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07

Podle jedné teorie byl původně mechanický severní pól na území dnešní Kanady. Zemská osa svírala zhruba 90° úhel s rovinou ekliptiky. Podle této teorie do Země narazil jiný nebeský objekt, který osu otáčení Země posunul do dnešní polohy. Protože oceány běžely svojí setrvačností původním směrem, vody se přelévaly přes kontinenty a braly s sebou kusy kamení a ty se omílaly do kulatého tvaru, podobně jak brambory ve strojní škrabce.
https://www.cestovinky.cz/clanek/dokonale-kulate-balvany-na-novem-zelandu-vyvolavaji-otazky-o-svem-puvodu
https://www.poznatsvet.cz/clanek/koule-v-kostarice-30000918.html
https://zenysro.cz/blogy/cestovani/svetova-nej-121/

Žulové kamenné koule jsem našel i já v našem potoku. Široko daleko je pískovcové podloží, takže někdo, nebo něco ty koule muselo dopravit až k nám.

Nebeský projektil podle mého hrubého odhadu mohl pootočit zemskou osou do současné polohy. Více by napověděla počítačová simulace, ale to už je mimo mé schopnosti.

MUDrland Wenca

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07

500km teleso by Zem roztrhalo na kusy. Už pri 50-100km telese som ohromne preháňal.
Ak autor takto vysvetľuje pôvod piesku na Sahare, určite dokáže takto vysvetliť aj pôvod ostatných púští, či, a to a v prvom rade, pôvod piesku na pobrežných plážach alebo na morskom dne. Na to by bolo jednoduchšie vysvetlenie. Erózia.
Som zvedavý, kam bude autor smerovať ďalej, lebo odvaha mu nechýba, skôr rozum.
Milan

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Milane, pokud by mělo dojít k rotrhání, tak by vzhledem k vzájemné velikosti spíš Země roztrhala bolid. Tady se pohybujeme už na tenkém ledě myšlenkových konstrukcí, u kterých nemáme možnost jak si je ověřit.

Pokud by bolid byl kovový, např.železný, k jeho roztrhání by patrně nedošlo, kvůli daleko vyšší pevnosti v tahu. Takový projektil by mohl být podstatně menší, kvůli vyšší hustotě železa a zachování dostatečné kinetické energii k průniku Zemí.

Podrobná vysvětlení jsou jen neověřitelnými spekulacemi. Můžeme pouze odhadovat účinek takové interakce podle příkladů které známe, jako je průstřel zvěře brokovým nábojem, koulí S ball a klasickou loveckou kulkou. Pak můžeme ještě spekulovat ohledně tvaru náboje, mám na mysli rozdíl mezi hladkou kulkou a tříštivou střelou.

Na autorově teorii je nejdůležitější myšlenka průstřelu. Mohla by vysvětlit několik záhad najednou, ty které jsem zmínil v předchozím příspěvku.

MUDrland Wenca

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Jen jeden drobný postřeh:
"…železný, k jeho roztrhání by patrně nedošlo, kvůli daleko vyšší pevnosti v tahu"

Při počítání s touto eventualitou je potřeba do rovnice dosadit i vlastnosti železa (nebo jakéhokoli jiného materiálu) při průměrné teplotě vesmíru.
Je všeobecně známo, co se stane např. s kovovým visacím zámkem "postříkaným" tekutým dusíkem po úderu kladívkem. Tam se už o pevnosti v tahu moc hovořit nedá.

Takže souhlasím, že nějaká věrohodná simulace, počítající zahrnutí všech relevantních vlastností, zákonitostí ad. je v reálu neuskutečnitelná, protože zkrátka ani zdaleka všechna tato data člověk nemá.

Jediná možnost zjistit, co se skutečně stalo, by bylo být na místě činu v daném čase (případně si to "vytáhnout" ze záznamu) 🙂

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Michale, máte naprostou pravdu. Otec si za minulého režimu v práci navařil na sekeru ostří z oceli Tenax. Používala se na sekáče a majzlíky. Ostří sekery tímto získalo mimořádnou odolnost při sekání betonu. Bylo ale mimořádně citlivé na mráz. Tato bohatě uhlíkatá ocel zkřehla. Při mrazu pod -15°C při záseku do dřeva, se mělo ostří tendenci se vylamovat. Proto i technika pracující na Antarktidě nemůže být z běžných ocelí. Jaké vlastnosti má meteorické železo naprosto netuším.

Ve snaze o odhad situace této teorie je příliš mnoho neznámých a proměnných, proto snaha o výpočet je nereálná i pro odborníky, natož pro amatérské diskutéry.

MUDrland Wenca

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Hustota železa je málo na 6000km priestrel, aj hustota Osmia je málo. Pokiaľ teda neveríte na dutú Zem :). Sú podľa mňa len 2 možnosti.

1. Ak priestrel tak veľmi malý a VEĽMI hustý projektil, ale to zase potom nepripadá do úvahy rozpad nad Afrikou na piesok. Nato by bol príliš kompaktný. Hĺbka penetrácie totiž závisí hlavne od pomeru hustôt medzi projektilom a cieľom a so stúpajúcou rýchlosťou dokonca hĺbka penetrácie klesá! Existuje teda niečo ako terminálna rýchlosť pre hĺbku penetrácie, kedy od určitej rýchlosti sa už hlbšie projektil nedostane, práve naopak, hĺbka penetrácie klesá. Pre väčšinu materiálov je to medzi 1.5 až 4 km/s. S ďalším zvyšovaním rýchlosti začne hĺbka penetrácie mierne stúpať, ale už nikdy nedosiahne na maximum penetračnej hĺbky pri nízkych rýchlostiach. Krivka závislosti hĺbky penetrácie od rýchlosti vyzerá takto:

https://static-01.hindawi.com/articles/sv/volume-2021/7320711/figures/7320711.fig.009a.svgz

2. Žiadny priestrel, iba náraz pod malým uhlom – akási žabička. Potom by projektil mohol byť relatívne veľký (50-100km) a mať rovnakú hustotu a zloženie ako zemská kôra. Po jednej žabke v oblasti Himaláji sa potom jeho úlomky rozpadli nad Afrikou na prach. 50km projektil by objemom materiálu pokryl plochu Sahary (9.2mil km2) do výšky 7m, 75km projektil do výšky 24m, 100km projektil do výšky 57m.

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07

Skúsim to zjednodušiť. Auto môže zraziť barana v dvoch stavoch. V prvom je baran statický. Náraz auta ho najskôr odhodí, pričom sa nárazová plocha zdeformuje. V druhom stave je baran v pohybe proti autu. Takýto náraz má ďaleko horšie následky. Pri ňom môže vodiča auta, ak nie je prpútaný, dokonca vystreliť von cez čelné sklo.
Autor popisuje druhý stav. Súčet rýchlostí telies pri náraze v protipohybe môže byť viac ako 50km/s. Dotyková plocha stovky km2. Energia nárazu sa zmení na dve formy. Časť na prácu a časť na teplo. Práca sa prejaví v podobe kinetickej energie, kde svoju úlohu zohrá hybnosť oboch telies. Časť povrchu Zeme sa oddelí, aby ju potom gravitácia stiahla späť, ak vôbec, a zbytok sa začne prehrievať. Atmosféra je tekutina a tak sa začne vlniť Vzniknú dve vlny, ktoré zasa v inom mieste kolidujú a to opkovane. To isté sa stane so zemskou kôrou. Ato by ešte náraz sprevádzal ohromný jadrový výbuch. Nič živé na povrchu by neprežilo. Možno zopár zašitých mikroorganizmov.
Pravdou je, že nemám ani predstavu, aké fatálne následky by mal náraz, ale rozhodne by som ho neohraničoval pásom v dĺžke pár tisíc km, ale celoplanetárne. Okrem toho, je tu ešte jeden činiteľ. Mesiac. Aký by bol vplyv Mesiaca, netuším, keďže jeho existenciu autor zo svojej teórie vypustil.
Milan

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Musíte si ale uvědomit, pokud použiji tetu Wiki, že Země má povrch asi 510 065 285 km2, její průměr je 12 756 km, což dělá z letícího tělesa o průměru(nebo délce) 500km asi 4% jejího průměru.

Chápu, že človíček, který si vyskočí na zemi a dupne do ní, si řekne: twl, ta je potvora ale tvrdá.
Ale Země je při pohledu z větší dálky a rychlostí přes x desítek km za sekundu spíše něco jako vajco s tvrdší skořápkou, co drží pohromadě (eletro)magnetismus. Zkuste si v poměru k vajíčku asi 5cm ulomit 2mm špičku jehly a vystřelit ji proti němu rychlostí několika desítek km za sekundu mimo atmosféru (kde vzniká tlaková vlna). Pokud si myslíte, že se rozletí na tisíce kousků, tak si myslím, že moc koukáte na filmy, co testují pro efekt ostřelovací pušky:-) (právě pro efekt tlakové vlny atmosféry)

Ta teorie, není vůbec špatná, podle mne. Stejně tak i ten směr vstupu i výstupu, je podle mne správný, ne opačný. Zkuste si najít na mapách před r.1650(dle hisTorie) himaláje, kamčatku, ochotské moře, japonsko, malajsii, persii, indii, propad pevniny na severu asie, bajkal i saharu…. a porovnat… anebo ano, dříve narození kreslíři map byli úplně neschopní a vůbec netušili, co vlastně na ten cár papíru za ty poměrně hooodně velké peníze patlali…
https://www.mapmogul.com/en-GB/asian-continent/walton—a-new-plaine-and-exact-map-of-asia/prod_78677#.Ycwm2OxUCHs
https://www.alamy.com/asia-map-map-of-asia-old-asia-map-old-map-of-asia-retro-map-of-asia-vintage-map-of-asia-ancient-map-of-asia-asia-print-asia-poster-retro-asia-image431754553.html
Myslím, že ten propad v oceánu, i pevninských moří, a naopak vyklenutí pamíru, anebo změna toků i velikosti jezer a moří až po kaspické, je celkem viditelná.
Tím nechci nikoho přesvědčovat, jen se snažím poukázat na nesrovnalosti a dát do poměrů něco normálně nepředstavitelného…
nenimito

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

A to jsem tak nějak opomenul, že se Země okolo Slunka řítí 30km/s, takže teoreticky se ta "2mm špička jehly" nemusela ani moc hýbat:-)
nenimito

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Keby dnes niekto napnil Iskander len hlinou, tak pri dopade by urobil paseku na rozlohe asi 0.5km2. Dotyková plocha by bola od oka 5m2 a rýchlosť pri dopade cca 2km/s.
Autor popisuje teleso s dotykovou plochou asi 500km2 a rýchlosťou stretu asi 50km/s. Dotyková plocha je 100.000.000x väčšia a rýchlosť 25x vyššia, čiže ide o 2.500.000.000 násobok Iskanderu, ak dobre počítam. A to ešte nepíšem o hmotnosti.
Nie, Zem by sa nerozletela na kúsky, avšak niektoré jej časti by jej hybnosť a náraz telesa oddelila od zbytku. Tie by potom Zem buď stiahla späť alebo aj nie, ak by mali príš veľkú únikovú rýchlosť mimo dráhy obežnice.
Milan

jajajaja
Host
jajajaja
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

nenimito podívej se na ty mapy pořádně japonsko tam je chybí severní část honšu a celý hokkaido a korea je tenčí podle mě se východní asie vynořila z vody ale takhle obrovská katastrofa to být nemohla
Přečti si ten článek celý má to asi 20 dílů stačí překladač. Přemýšlel jsem nad tím a došel jsem k závěru, že je to fantasmagorie, kdy autor splácal mnoho různých jevů do jednoho, kterým se snaží vysvětlit všechno.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07

Sú len 2 možnosti.

1. Priestrel, ale v tom prípade by musel byť projektil veľmi malý a z materiálu s VEĽMI vysokou hustotou. Hĺbka penetrácie totiž nezávisí ani tak od rýchlosti ako od pomeru hustôt projektilu a cieľa. So stúpajúcou rýchlosťou hĺbka penetrácie stúpa, ale pri určitej kritickej rýchlosti začína dokonca klesať! Pre väčšinu materiálov je táto kritická rýchlosť asi 1.5 – 4km/s. Krivka závislosti hĺbky penetrácie od rýchlosti napr. tu:

https://static-01.hindawi.com/articles/sv/volume-2021/7320711/figures/7320711.fig.009a.svgz

Hĺbka penetrácie potom začína mierne s rýchlosťou znova stúpať, ale už nedosiahne hodnotu ako pri nižších rýchlostiach. Je to z toho dôvodu, že pri hypersonických rýchlostiach sa tuhý projektil a aj cieľ správajú ako kvapalina, nie ako tuhá látka.

2. Žabička. Projektil narazil v oblasti Himalájí pod malým uhlom, odrazil sa ako keď hodíte žabku o hladinu vody a dopadol do oblasti Afriky, kde explodoval. Veľkosť projektilu bola od 50 do 100km. 50km projektil by svojim objemom materiálu pokryl Saharu (plocha 9.2mil km2) do výšky 7m, 75km projektil do výšky 24m, 100km projektil do výšky 57m. 500km teleso je naozaj veľa. Pokrylo by materiálom Saharu do výšky 7km..

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

A co když materiál byl "zachycen" na tvorbu Měsíce? Co když do "našeho vesmíru" vstoupila zárodečná část – protohmota ? Protohmota, která obsahuje všechny vlastnosti stvořeného a pravděpodobně bude i tak flexibilní, že se v dané chvíli stává i tím s čím se setkává. Neplatí pro ni fyzikální zákony a poučky tak jak si je ustanovil člověk ale tak jak vznikly při stvoření? Protohmota nebude jen hmota ale hmota jejíž součástí je i záměr tvoření – něco jako – duše, myšlenka,záměr nebo jak to definovat v člověčím názvosloví. Co když existuje inteligence, která dokázala posoudit co se blíží a připravila jádro Měsíce z hmoty Země (podívejte se na to jak vypadá dno oceánů) aby zachytilo hmotu oddělenou od Země, která ale je potřebná pro existenci planety? Dokonce je i kdesi zmiňováno to že tu byly nějaký čas dva Měsíce. Co když je soustava Měsíc a Země tak dokonale vyvážená aby Země přežila? Původní Měsíc byl elegantně nahrazen umělým tělesem které je vlastně částí planety Země. Možná proto má i takový vliv na chování lidí – jsme celek jako vše stvořené jsme vlastně jedno. Čas je jen naše omezení, víme opravdu co se děje při pokusech kdy může být výsledkem získání protohmoty? Vlastně ani tolik nelžou, skutečně může jít o získání prvotní informace o stvoření Vesmírů. Jenom člověk není schopen ovládnout sílu tvoření a dojde k síle ničení. Ale i to může být implantováno bytosti člověk aby realizovala to,co nemůže realizovat ONO co bylo uvězněno aby nemohlo škodit tvoření stvořitele? Zní to děsně ale pokud vyloučíme že jsme jediní ve vesmíru ti nejchytřejší atd. pak to dává smysl a informace o tom máme. Jenom jsme si je zatím neuměli dát dohromady.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Anonym: Oná protohmota môže byť éter, resp. elektromagnetické pole pozadia, rovnorodé ako pokojná vodná hladina. Kým nepríde "slovo", vzruch, myšlienka. Hmota totiž neexistuje, všetko je len elektromagnetická interakcia, vrátane myšlienky. Myšlienka dokáže formovať elektromagnetické pole a teda aj "hmotu". Najmä ak sa viac človekov koncentruje na rovnakú vec. Toto využívajú paraziti, držia človekov v strachoch aby im materializovali ich dystopickú realitu. Rozdeľujú ich náboženstvami a rôznymi protichodnými ideólogiami – boja aby sa nespojili. Ak si toto uvedomí dostatočný počet človekov, parazitická dystópia skončí v priebehu sekúnd. Ten čas príde, čoskoro..

Čo sa týka Mesiaca (Luny), tiež si myslím že je umelá. Podľa slovanských védických textov mala Zem tri mesiace. Ale dva z nich boli postupne zničené v priebehu vojen s temnými.

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Fyzika hovorí jasne. Všetko sa z niečoho skladá. Prišli sme po leptóny a ďalej sa zatiaľ nedostaneme. Nepomohli ani urýchľovače. Tam náš svet pre nás zatiaľ končí. Podľa fyziky však pokračuje ďalej. To je ten éter. Ďalšie svety pod nami. A keď sú pod nami, sú aj nad nami. Zo svetov pod nami pramenia prírodné zákony, preto na ne nemáme dosah. Je to systém ktorý nazývame blockchain.
Ak poprieš hmotu, poprieš tým aj svoje vlastné telo. Hmota existuje a jej podstatou sú väzby medzi formami.
Slovanské Védy považujem za podvrh, Smrdia ideológiou. Slovania nie sú ideológovia. Náš svet nestaviame na lži, ktorá je základným kameňom ideológii. To je svet ľudí z prázdnych nehostinných svetov. Ľudí, ktorí nemajú, čo hmotné ponúknuť. Ponúkajú tak nič za niečo.
Existuje len súčasnosť. Minulosť už nie je a preto ju treba nechať za sebou. Treba hľadieť dooredu a neotáčať sa. Treba veriť poznaniu, overenému dôkazu. Všetko ostatné je ilúzia, často klam alebo lož.
Milan

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Anonymní

Milan: Myslel som to tak, že hmota je len ilúzia. V skutočnosti ide o elektromagnetický vortex a elektrostatické (aj elektrodynamické) väzby medzi nimi. V urýchľovačoch môžu paraziti rozbíjať častice koľko chcú. Ak rozbijete kryštáľovú vázu na prach, z prachu ju ako celok nikdy nepochopíte. Ani jej kryštálovú štruktúru, ani ako bola vyrezávaná. Pochopíte ju len vtedy, ak ju sami vytvoríte.

A každý národ musí mať ideológiu, bez nej neexistuje národ. Už len tým že sa niekto prehlási Slovanom, tak sa hlási k ideológii. Ideológia nie je viera ani lož, ale môže byť založená na viere a aj na lži (kresťanská ideológia). Dnes je svet tak pretkaný lžou a slepou vierou, že sa nám zdá ideológia byť ich synonymom? Naša ideológia je založená na vieDE. Predkovia kládli dôraz na znanie. Ono pôvodne slovo vie-ra znamenalo poznanie svetla, ale tak ako veľa vecí bolo účelovo prekrútené parazitmi na slepú dôveru popom. My sme nedôverovali slepo, len vedeckému dôkazu, znaniu. Ťažko sa to vysvetľuje, v dnešných zmanipulovaných jazykoch..

s0lar

Unknown
Host
Unknown
17. 3. 2022 13:07

Slova Ježíše o tom, že uvěříš a stane se jsou možná i spojovacím článkem mezi "ideologiemi". Tak jako u vzniku vázy byla myšlenka, která formovala hmotu, tak může v jiné realitě opět zůstat základ všech váz. Střepy jsou pouze ukončení vázy v této realitě ale třeba v mysli nám zůstane váza jako byla – celá. Co když prostě všechno je jenom záleží na nás na co pomyslíme a co přitáhneme do této reality. Nazýváme to hmota ale samotná hmota bez původní myšlenky by nebyla. Jestliže jsme tak úžasní, že dokážeme tvořit pak se někde skrývá i informace o tom co je vlastně záměr. Porucha bude nejspíš v tom, že ne všichni si dokáží vzít jen to co nezbytně potřebují, lidé sní o různých věcech a požitcích. Tyto sny ale mohou být materializovány ale protože to jsou sny z kterých vystoupíme a necháme jim vlastní projevení, jsou k dispozici už jako předpřipravené pro toho, kdo je uchopí. Bude to mít jednodušší, pokud bude víc věřit a chtít objeví se mu v životě. Dá jim šanci aby sílily ať jsou jakékoliv. Proto Ježíš řekl aby každý viděl v druhém sebe sama. Pak ale muselo dojít k tomu, že se dostalo do myšlení lidí cosi zvráceného. Cosi, co my nazýváme zlem ale stvořili jsme to sami. Dobro ani zlo asi nelze oddělovat. Obojí je zárodečná substance pro vytváření reality tohoto světa. Jestli jsou to slova Ježíše nebo ostatních bytostí, které procházeli realitou této planety je asi jedno. Záleží kdo uchopí a pozná sílu těchto myšlenek a zpracuje podle svého. Každá bytost je na určité cestě v určitém bodě a tam je také schopná uchopit tu víru či prostě připojit se k tomu čemu je schopná věřit. Cesta za poznáním je to co tvoří tento svět. Každý je na své cestě a jinak to asi nejde ale těch cest je mnoho a to je realita tohoto světa. Když bude skutečně dost lidí, kteří namíří svou mysl do určitého bodu – bude se tato myšlenka materializovat. Nic to nemůže zastavit. Jenom zavádějící je cíl. Bude to skutečně ta krásná planeta s bytostmi, které nevidí naplnění v hromadění věcí ale v čistotě. No tady je jedno velmi zajímavé evangelium Esejských. Čistota těla přímo souvisí i s čistotou ducha. Velmi zajímavá myšlenka – paraziti v těle kalí mysl. Proč je tolik tlouštíků? Jaká chemie je zpracovává uvnitř? Proč je taková snaha zničit lidskou imunitu a nechat zvítězit červy? Je toho k přemýšlení hodně a neumím zvolit jen úzkou cestu, tady je to taky jedno z vyjádření Ježíše – úzká cesta, ne mnoho myšlenek a rozervanost ale soustředit se na tu nejzákladnější myšlenku abychom měli tu sílu naplnit ji.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Unknown

To mi pripomenulo film Sphere (1998), v čestine Koule. Knižná verzia od Michaela Crichtona je z roku 1987. Ukážka toho ako nás naša vlastná nedisciplinovaná myseľ môže zabiť, ak by jednotlivec dostal moc priamo zhmotniť svoje myšlienky pomocou technológie (moc ktorú ma inak len veľká skupina človekov). Paraziti vytvárajú pre nás prostredie, kde sa na nás valí jeden myšlienkový vírus za druhým. Implantujú skazenosť už rozprávok pre deti. Je takmer nemožné žiť v tomto "zašpinenom" svete a udržať si čistú myseľ. A to je účel. Toho sa paraziti najviac boja. Dostatočne veľkej skupiny človekov s čistou mysľou.

s0lar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Unknown

Na to asi není potřeba mít čistou mysl:-)
Není nic jednoduššího než upřímná a hluboká představa myšlenky, jak tihle všichni přijdou o svou moc, a všichni ti jejich vykonavatelé se obrátí proti nim, a sežerou se navzájem;-)
A nemyslím, že by k tomu musela být potřeba velká skupina, jen reálně nasr… myšlenka na reálný cíl… Abstrakce nefunguje, resp. může se i obrátit proti tvůrcům myšlenky, když není správně určena, do detailu.
nenimito

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:07
Odpovědět  Unknown

Nenimito: Napísať je to jednoduché. Ale myseľ priemerného človeka je plná informačného šumu, dekadentných myšlienok nad ktorými je sám prekvapený, sú to implantované drobné vírusy, ktoré sa na nás valia z masmédií. Ak by sa všetky jeho myšlienky zhmotnili, tak 95% z nich by bolo proti nemu samotnému, prevládli by strachy a obavy. Sú samozrejme výnimky. Chce to tréning, cielené čistenie hlavy a takých jedincov je málo. Zatiaľ. No toto číslo sa bude postupne zvyšovať. Myslím že toto je dôvod prečo paraziti tak "tlačia na pílu". Hrajú "all in". Dôsledok tohto zrýchleného módu zavádzania fašizmu bude presne opačný. Rýchlejšie prebúdzanie spiacich…

s0lar