Proč je lehkomyslná půjčka totéž jako odpadky na veřejnosti


Hned zkraje se domluvme, že nebudu zaujímat žádné krajní pozice ve věci braní si půjček s úroky typu „zásadně ne“ anebo „naprosto souhlasím“. Ano, nemám rád lichvářský systém vztahů, ale za prvé  lidé ho rádi podporují a kultura je taková, že většina z nich ve skutečnosti není na bezúročné půjčky připravena. Za druhé všichni víme, že nás životní situace někdy nutí si půjčku vzít, a to i přes její nepříjemné důsledky pro dlužníka. Nepřeji nikomu takové obtížné životní situace, které k půjčce podněcují.

Moje pozorování však ukazují, že půjčka se často bere na lehkou váhu jen proto, že člověk prostě něco chce, a tato „touha“, díky známému kognitivnímu zkreslení zvanému „sklon k potvrzení“, rychle obroste „železnými“ argumenty, které člověka dále ponoukají a činí ho téměř neschopným vzdát se toho, co chce. Věc se v očích člověka najednou stává životně důležitou, zaujímá v jeho systému motivace nejvyšší prioritu a nedá se proti tomu dělat vůbec nic. Půjčka prostě bude přijata. Rád bych nyní takový přístup podrobil kritice a přirovnal ho k vyhazování odpadků turisty ve veřejných rekreačních oblastech. Nevěříte, že to jde? Pak si prosím přečtěte moje argumenty. Zaměří se na psychodynamiku společnosti.
Mnoho lidí chápe, čím je půjčka nebezpečná: velký celkový přeplatek za zboží, bolestivé platby po několik let, pocit otroctví a další nepříjemné emoce. Zvláště když euforie ze zakoupeného zboží již pominula a pět až deset let platby za „není jasné, co“ je ještě před námi. Půjčka s úrokem však má i méně zjevné škody, což se projeví, když překročíte hranice osobního pohodlí a podíváte se na situaci hlouběji. 
Určitě někteří čtenáři viděli kreslený film „Fabian: Chci celý svět a dalších 5 procent“. Podívejte se, pokud jste snad ještě někdo neviděl. Je v něm popsáno mnoho nevýhod půjček, včetně té, že v důsledku půjček se zvyšuje míra inflace, protože v ekonomice se objevují peníze, které dříve neexistovaly a nejsou podloženy prací nebo nějakým druhem produktu. Jednoduše se objevují „z ničeho“ pouze díky tomu, že vám byly pronajaty peníze někoho jiného, a samo pronajmutí peněz není práce nebo vytvoření jakéhokoli produktu. Dlužník je nucen zvýšit hodnotu svého produktu nebo práce, aby splatil dluh a úroky, a to je – inflace.
Předpokládejme, že si někdo vzal půjčku, což znamená, že vytvořil další peníze v ekonomice, a to mírně zvýšilo míru inflace (což nakonec zase může ovlivnit zvýšení úrokové sazby). Jakmile se míra inflace zvýší, znamená to, že VŠICHNI další lidé mírně ztratili něco z toho, co vydělali. V době psaní tohoto článku jsem šel k jedné z online služeb o inflaci a zjistil jsem, že za poslední 2 roky to bylo 8 %. Jinými slovy, pokud jsem před 2 lety vydělal sto tisíc rublů a dal to „pod polštář“, pak mi bylo osm tisíc odebráno. Vzali mou práci, která je zajištěna těmito penězi. Kdo to vzal? Přímou odpověď nikdo nedá, ale nepřímo za to mohou ti, kdo lehkomyslné půjčky podporují úroky. Tito lidé budují svou emocionální pohodu na neštěstí jiných, jako by jim nepřímo odebírali výsledky jejich práce zakotvené v peněžní formě. To znamená, že jednají na principu „pokud mi to udělá dobře, třeba i za cenu toho, že si všichni ostatní trochu pohorší, neubude jich.“
Někdo může namítnout: „No, dobře, ale já jsem kapka v oceánu, kvůli mé půjčce ztratíte deset kopejek, je vám jich snad líto?“ Stejným způsobem argumentuje i bezohledný turista, který si myslí, že láhev odhozená v lese / na pláži / v parku nevytvoří skládku. Patrně se domnívá, že se tam ta láhev nějak „rozpustí“ sama nebo „ji někdo odnese“. Jednou jsem projel Krym a v každém místě zařízeném jako místo odpočinku jsem vždy už zdálky viděl hromady odpadků. Ale kdo tu zanechal každou takovou hromadu? Nikdo! Každý bezohledný turista tu zanechal jen maličkost, žádnou hromadu. Hromada vznikla až z těch jednotlivých drobností. Takže dělat smetiště v ekonomice a dělat smetiště na pláži je v podstatě stejný proces, který lidé ospravedlňují stejným způsobem, pouze forma projevu tohoto procesu je odlišná. Běžně člověk dává na první místo své pohodlí a mentálně se snaží snížit míru svého špatného konání dvěma hlavními způsoby: (1) „Jsem jen kapka v oceánu, nikdo si toho nevšimne“ a (2) „to přece dělá každý, copak já jsem horší?”. Existuje však ještě třetí výmluva: „ále, pro jednou… v globálu se to ztratí“.
Tento proces, kdy si člověk dělá, co se mu zlíbí, a všichni ostatní za to platí (včetně něho později), se nazývá „psychodynamika“. Projevuje se to všude. Zde je jeden veselý příklad: ve vesnici bylo před svátkem rozhodnuto připravit na slavnost soudek s vodkou, z něhož si budou všichni nabírat. Každému obyvateli bylo řečeno, aby koupil láhev vodky a vylil ji do sudu. Jak řekli, tak i udělali. O slavnosti se však ukázalo, že v soudku je jen čistá voda. Samozřejmě – všichni si mysleli, že se ta jejich láhev vody v sudu s vodkou ztratí a podvodu si nikdo nevšimne.
To byl samozřejmě vtip, ale máme tu i skutečný příklad: „Vlastní auto dává svobodu a nezávislost“ – tak to bylo moderní říkat před 20 lety. Otevřete libovolný online-servis dopravních zácp ve velkých městech a z tohoto úhlu se znovu zamyslete nad slovy „svoboda“ a „nezávislost“… Podívejte se také na fotografie dvorů velkých domů (kde nemají podzemní parkoviště). Navíc je během lázeňské sezóny absolutně nemožné jezdit ani po známých venkovských silnicích, kde stačí kvůli opravě zablokovat jeden jízdní pruh (a na tisíci kilometrech bude takových oprav stoprocentně víc) a máme tu dopravní zácpu nejméně 10 km. Jednou se mi dokonce stalo, že kvůli přechodu pro chodce vznikla dopravní zácpa dlouhá 24 km: přechod totiž spojoval pláž a hotelový komplex – proud lidí byl nepřetržitý a řidiči museli vždy stát i několik minut, dokud se neobjevila „mezera“.
Ještě jednou: tomu se říká „psychodynamika“ – každý žije tak, jak žije, ale zpětná vazba ze SOUHRNU konání lidí je uzamčena v celé společnosti. Každý chtěl, aby se jeho auto po silnici pohybovalo svobodně a nezávisle – a nyní každý sedí svobodně a nezávisle v dopravní zácpě, protože myslel jen na sebe, a ne na společnost. Výsledkem je, že společnost trpí, vesnice jsou rozsekané dálkovými silnicemi jako ostřím nože a jejich obyvatelé jsou nuceni žít v nepřetržitém hluku a prachu. Tento problém společnosti se poté vrací ke každému jednotlivému člověku, a dokonce i k těm, kteří nemají auto a kteří na vině nejsou.
Mimochodem, dostupnost automobilů a likvidace veřejné dopravy (ve srovnání s jejím rozsahem před 30 lety) je také dílem rychlé a bezmyšlenkové půjčky. CHCI AUTO – VEZMI SI PŮJČKU a užívej si 🙂 Za rok: CHCI DALŠÍ… Zadejte si do vyhledávače „bazary aut“… Ale ty přece jsou výsledky něčí práce, jsou to spotřebované zdroje, naděje a částečky radosti. To všechno vyprchalo, je to zastaralé, protože úvěr umožňuje koupit si to nové každý rok nebo dva.
Bezmyšlenkovitý úvěr, když „já chci“, vyhrává nad zdravým rozumem – je to krádež peněz jiným lidem, devalvace jejich práce kvůli sobě a také katalyzátor urychlené spotřeby s rychlým zastaráváním a v důsledku toho hloupým spotřebováváním nenávratných zdrojů. Stejně tak odhození odpadků na pláži je rychlým „vyřešením“ problému, tj. přenesení na ostatní lidi, svého diskomfortu z toho, že je třeba odnést odpadky na určené místo (nebo je, nedej bože, dokonce odvézt ve svém čistém autě!). Lepší je nechat to udělat někoho jiného. Ale tomu se, přátelé, už říká parazitismus.
Oprávněnou půjčkou je situace, kdy se skutečně vyvinula zásadní okolnost a někdo riskuje smrt nebo jinou tragédii, pokud si půjčku nevezme. Toto už NENÍ krádež peněz společnosti. Proč? Společnost by měla být soudržným a jednotným organismem, který udržuje sám sebe zdravým. Je snad pro každého člena společnosti tak obtížné věnovat pár kopjejek, aby byl jejich společník živ a zdráv? Tento společník přece vrátí svůj dluh společnosti tím, že zůstane naživu a bude pracovat a vytvářet hodnoty. Darujete peníze svým oblíbeným blogerům, umělcům nebo dětem, které potřebují léčbu, a na pozadí těchto užitečných výdajů další užitečný výdaj ani nepocítíte. Ale musíte uznat, že když násilně „darujete“ tisíce, nebo dokonce desítky tisíc rublů ročně jen kvůli tomu, aby někdo mohl předvádět svůj přehnaný luxus (nad rámec toho, co je pro duševně zdravého člověka nutné), pak jde o nějaký druh špatné oběti. Jsem proti takovým obětem. A vy?
Čtenáře se asi nespravedlivě dotkne, pokud jsem ho polil studenou vodou a nenabídl teplý ručník. Nejprve apeluji na ty, kteří se přistihli, že si myslí, že ve svém životě uzavřeli ukvapenou půjčku pro své vlastní potěšení. Neobviňuji vás, protože dříve jste nevěděli, že tím škodíte společnosti a svůj blahobyt stavíte na neštěstí druhých. Ale teď už to víte; navíc nyní víte, že se vám tyto skutečnosti zákonitě vracejí prostřednictvím řetězců zpětné vazby a znalosti samy o sobě poskytují vynikající příležitost vše napravit.
Uvědomění si problému a jasné pochopení jeho příčin je již radost, protože existuje příležitost růst a stát se lepším. Ale radost není všechno. Jako dárek k realizaci sebe sama jako uvědomělého člena společnosti, který dobrovolně odmítl trochu okrást ostatní ve svůj prospěch, se zbavíte i viru rychlé konzumace. Pochopíte, že rychlé potěšení je také rychle ztraceno a mazáno neustálým tlakem shora, který je tím větší, čím více dluhů s úroky máte. Když získáte věc bez námahy, nebudete si jí vždy vážit, zvláště když vám přináší mnoho bolesti a utrpení v důsledku dlouhého, oslabujícího splácení. Jsem přesvědčen, že to, co chcete, musíte získat tak, že ušetříte peníze předem a později pochopíte, že zakoupený předmět jste získali opravdu zaslouženě.
Existuje však ještě jeden bonus za promyšlený přístup k nakupování. Když jsou emoce velmi silné, zdá se vám věc mnohem důležitější, než ve skutečnosti je, přání se změní v neadekvátní vášeň a šikovní obchodníci udělají vše pro to, aby se to stalo. Když se rozhodnete uzavřít rychlou půjčku, nemáte možnost se uklidnit, ochladnout, popřemýšlet a teprve pak učinit informované rozhodnutí. Když se však zkoncentrujete, takový čas se objeví: můžete si lépe prostudovat jiné dostupné nabídky, adekvátněji posoudit své vlastní životní podmínky, nebo dokonce nákup odmítnout, pokud se ukáže, že jste přišli v omámeném stavu.
Jak vidíte, odmítnutí rychlé půjčky ve prospěch promyšleného spoření nakonec přináší více radosti jak přímo, tak i z jeho důsledků, a zároveň zvyšujete svou disciplinovanost, protože vás nutí stoupat z úrovně tříletého „CHCI HNED“ na úroveň dospělého člověka…
Vzpomínáte, že jsem řekl výše, že společnost by měla být soudržná? Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je spolupráce, to znamená dosažení některých cílů společným zájmem lidí, vzájemnou pomocí a podporou. Pokud sami nemůžete ušetřit peníze na požadovaný produkt a skutečně ho potřebujete, spojte své síly s jinými lidmi, prozkoumejte možnosti bezúročných půjček, například v zaměstnání nebo v organizacích, které takové služby poskytují. Všechny problémy lze vyřešit, pokud je začnete řešit hlavou. Sjednocení lidé mohou následně společně řešit mnoho svých dalších problémů. No prostě — mít dobré a spolehlivé přátele je vždy skvělé!
Nyní se obracím k těm, kteří si tyto pravdy již uvědomili a snaží se jednat rozvážně, přičemž sledují nejen své vlastní, ale i veřejné finanční zabezpečení. Nedívejte se svrchu na ty, kteří ještě k tomuto porozumění nedospěli, raději jim prosím pomozte pochopit, v čem je jejich chyba, vysvětlete, že vzdání se bezmyšlenkovité konzumace jim navzdory očekávání přinese více radosti ze života, nehledě na skutečnost, že budou mít doma méně haraburdí. Jednoduše se kvalita vlastnictví úplně změní a svědomí vůči společnosti bude čistější. Nesuďte lidi za to, že to nevědí; zdvořile je vzdělávejte.
Autor: Arťom Karavajev
překlad: Vlabi



0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
11 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:23

Kdysi jsem se v duchu zabýval otázkou, kde začíná rozmar a kde naopak končí nutnost. Ze zdánlivě jednoduché otázky a ze zdánlivě ještě jednodušší odpovědi se pro mě vyklubal filosofický a zřejmě neřešitelný problém. Když jsem totiž začal z rozmarů odkrajovat kousky, abych se dostal k nutnosti, došel jsem s překvapením k závěru, že nutnost začíná a zároveň i končí nahým tělem bez domova a čehokoli jiného. Ve ostatní jsou "…sklon k potvrzení, rychle obroste železnými argumenty…" – jak zaznělo v článku.

Plynule jsem po chvíli přešel na jinou, ale úzce související otázku – kdo má právo nebo způsobilost určovat hranice ať již zmiňovaného rozmaru a nutnosti, ale i dalších a dalších záležitostí a aplikovat je na ostatní lidi nebo je tímto poměřovat. Ať již hranice mezi mravním a nemravním, správným a nesprávným, etickým či neetickým atd. atd. Já jsem došel názoru, že vlastně nikdo.
Jasně, může se argumentovat a často to slýchám nebo čtu, že to má na starost svědomí. Ale opět je tu, alespoň pro mne, problém, protože co jednoho nechá svědomí uskutečnit, druhému nikoli. Přitom ten druhý může a stává se to, argumentovat tím, že ten první svědomí nemá, protože jemu samotnému to svědomí nedovolí. Ale to není, podle mne, nic jiného, než ono známé podle sebe soudím tebe. A tím se opět obloukem dostávám k původním oběma otázkám.

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  MichalB

Michale,
"…domluvme se, že nebudu zaujímat žádné krajní pozice…" a tím pádem tu nebudeme mít "…filosofický a zřejmě neřešitelný problém…"

Dle mého názoru stále ještě děláme první krůčky ke skutečnému lidství, a tak klást si takové otázky jen celou věc rozmývá do ztracena. Nebo ne?

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  MichalB

Vlabi,
já se nevyjadřoval k tématu článku, jen jsem si vzpomněl, co mi kdysi běhalo hlavou a článek mi to pouze připomněl.

Pokud bych měl něco podotknout k tématu, tak si myslím, že 99,9% lidí, kteří si vzali či vezmou půjčku, tak nebudou mít nejmenší ponětí o tom, že tím zatěžují druhé. Já to do teď také nevěděl. Z tohoto důvodu si myslím, že přirovnání k onomu vyhazování smetí do přírody není zcela vhodné, protože narozdíl od znalosti toků peněz ve světě financí díky půjčkám, si bude naprostá drtivá většina lidí vyhazující smetí do přírody vědoma toho, že to není správné – koneckonců proto to většinou dělají, když se nikdo nedívá nebo se alespoň snaží, aby nebyli přitom viděni. Ale samozřejmě jsou i výjimky.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23

Relevantné informácie majú zmysel len pre uvedomelých, neuvedomelý človiečik ich vždy bude vnímať len ako sviňucha čo perlu vo válove "vynúra"… hunter

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  Anonymní

Huntere
a to jsi někde četl nebo se sám považuješ za kompetentního k tomu rozdělovat lidi na uvědomělé a neuvědomělé? A co si vlastně mohu představit pod pojmem "uvedomelý človiečik"?

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23

Uvedomelosť nie vecou kompetencii je ale vecou prirodzenosti. Buď uvedomelý si a tak jaksi celkom prirodzene nepotrebuješ poznať odpoveď na to prečo ten "bordel" zo zeme si zdvihol alebo uvedomelý nie si a zrovna tak jaksi celkom prirodzene nepotrebuješ poznať odpoveď na to prečo ten "bordel" na tú zem hádžeš… hunter

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  Anonymní

Podle mne v případě neuvědomělého člověka (použiju-li tvůj termín) neexistuje nic jako nerelevantní informace. Proč? Protože právě díky informacím (působení okolí – výchova, vzdělávání, čtení, kontakty s jinými lidmi atd.) je právě přesně to, co ho může posunovat k uvědomění.
Kupříkladu tento článek. Před přečtením jsem z tvého pohledu tedy byl v tomto ohledu neuvědomělý člověk, protože jsem "házel bordel na zem" (= měl a mám úročené půjčky a bylo mi to v ohledu k ostatním lidem fuk). Právě díky relevantním informacím z tohoto článku jsem dostal šanci na tuto situaci reagovat.
Pokud by to mělo fungovat tak, jak jsi napsal, život (tedy získávání zkušeností na základě přijímání informací a reagování na ně) by byl zbytečný a neuvědomělí lidé by prostě měli smolíka a jen by prožívali defakto zbytečné životy.
Ona "přirozenost", jak jsi to nazval není podle mě nic jiného, než výsledek výchovy – čili reagování na relevantní informace. Nerodíme se s tím, že se bordel na zem nehází, to se máme naučit (být k tomu vychováni). V ty svině, pro kterých je perel škoda bychom vyrostli, když bychom právě ony relevantní informace nedostávali.
Ale to je jen můj názor.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  Anonymní

Prirodzené je netúžiť po nepotrebnom a s týmto poznaním sa všetci (život všeobecne) rodíme. Človek sa neuvedomelým nerodí, človek sa neuvedomelým stáva… hunter

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23

Všechno tu je tak trochu slovíčkaření a i neúplnost informací:-)
Většina společností, co poskytují půjčky(nejčastěji na vánoční běsnění), má na ty půjčky úvěr u větších poskytovatelů čísel v počítačích. Ani jeden poskytovatel čísel u nás neodvádí daně ze zisku čísel u nás, protože všichni poskytovatelé čísel spadají pod nadnárodní (asi tak 4?), a většina sídlí v Holandsku. Je to dáno překladištem transportu Čína->EU. Taky proto všichni kabalisti, teda Bakalisti, platěj trolly, co vykopávaj všechnu špínu na prezidenta i premiéra(ne, že bych mu fandil), protože oni chtějí zprovoznit novou hedvábnou stezku po kolejích rovnou na východ, místo lodí a překladišť přes Amsterdam, Rotterdam a Hamburk, kde se množej ta čísla pro poskytování do eu, ale i Ruska. A všichni tihle kravaťáci jim tedy poklonkují, za almužny.
(A taky ještě proto, že oba dva nechtěj nic dát němčourskejm Lichtensteinům, kteří už skončili s domáháním "lidskej práv" až ve Štrasburku, prý protože podle sebe nemají národnost němčourskou.)
Takže dva velmi velmi velmi dobře placené zájmy proti oběma:-)

Na druhou stranu tyhle dobře rozházené odpadky dokáží rozhýbat ekonomiku, a to nejenom jednoho státu. Typickým příkladem byla devadesátá léta, která takhle rozhýbal Klaus(a taky na tom hodně zbohatl a nejenom on). A dokud nezvolili socialisty pod taktovkou eu a bradavicí, co chtěli na úplně všechno papír, a to i na ten papír chtěli eupapír, tak se relativně všichni měli dobře.

Takže rozhazování odpadků roztočí čísla mezi všemi zainteresovanými okolo odpadků, což jsou v podstatě skoro všichni. Někdo musí vyrobit polotovar, někdo musí někam dovést, přenést, zpracovat, spotřebovat, vyhodit, sebrat, odvézt, roztřídit, zpracovat… Ten, kdo tohle všechno dělá, tak musí někde najíst, vykoupat, oholit, u někoho ostříhat, vyfotit, komunikovat, oblíct do novejch hadrů. Takže to není jen o té černé a bílé, myslím.

Z toho plyne, že rozhazováním odpadu by se měli mít všichni dobře. Ten, kdo na něj kouká a nesebere ho, z toho má h…. Já osobně mám častěji plnější batoh, když jedu z lesa, než když jedu do něj.
Problém je jen s těmi poskytovateli, co z toho čistého výdělku nedají nic zpátky státu, tedy všem, co se maj mít dobře z půjčování i uklízení odpadu. Taky proto třeba blbiš, díky tomu, že dluží miliardy číslíčkářům, tak v podstatě ani on nedá nic státu ze svého zisku, většina skončí u těch 4 poskytovatelů čísel, v Holandsku, resp.úplně jinde. A stejný problém je i u přerozdělování "dotací" z eu.

Co je Prirodzené? Od prirody? Od pri (na)rodení? Od pri Rodu? Dost dooost rozdíl, myslím…
A co je neuvedomelý? Domelý je předpokládaný. Čili neuvedomelý je "nebude uvedený v předpoklad"? Každý Člověk z principu priRodzeného musí mít v předpokladu něco úplně jiného, než někdo jiný. Proto je Člověkem, ne opicí. Ta předpokládá to, co má ta druhá vedle ní. Proto nebudeme nikdy stejní, protože prostě ne všichni jsme z tý africký(řečský) Opice.
Slovíčkaření…
nenimito

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23
Odpovědět  Anonymní

Súhlas, len tie skutky sú to čo život životom robia… hunter

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23

Tak sa mi marí, že sa všedci snažia lapiť myšlienku za chvost, pretože nezbadali, že žiaden nemá (ta myšlienka). A bola tu vobec nejaká??