Jak vybírali carovi nevěstu

Zvyk carských „smotrín“ (ruský obřad seznámení ženicha a jeho příbuzných s nevěstou) v Rusku existoval jen velmi krátce. Navzdory tomu se zapsal do historie a je často zobrazován v literatuře, filmu i výtvarném umění. Proto byly tyto události opředené spekulacemi a jen málokdo ví o skutečné podstatě věci. Jak tedy v Rusku probíhal rituál výběru nevěsty pro panovníka a podle jakých kritérií byla budoucí carevna vybírána?

Zvyk královských smotrín přišel do Ruska z Byzance – tak byly v kdysi mocné říši vybírány budoucí manželky císařů. Do Ruska ho přinesla Sophia Palaeologus, byzantská princezna a babička Ivana Hrozného. Na její příkaz smotríny začaly praktikovat i mezi Rusy, ale už po prvním sňatku Petra I. postupně upadly do zapomnění. Tvrdí se, že car kráčel podél řady perspektivních nevěst a zvažoval, kterou si vybrat za partnerku svého života. Ve skutečnosti to ale probíhalo různě a nejčastěji budoucí manželku vůbec nezvali. 
Když byzantská carevna Irina hledala nevěstu pro svého syna, rozeslala po celé zemi požadavky na dívku s žádoucími parametry, jako je výška, velikost nohy a dokonce i obvod hlavy.
Soubor požadovaných měr doprovázel dopis, který uváděl ještě další požadavky na případné nevěsty, jako například původ, zdravotní stav atd. Výběrem prošlo mnoho kandidátek, ale v celé Byzanci bylo nalezeno pouze třináct takových, které vyhověly všem carevniným požadavkům.
Nakonec se ukázalo, že šťastnou se stala Maria, sirotek z aristokratické arménské rodiny, která se ve všech ohledech přiblížila carevniným požadavkům, a kromě toho se zalíbila i matce ženicha. Císařovna prostě svého syna Konstantina postavila před hotovou věc, a že byl už zasnouben, a to z lásky, s franckou princeznou, nebrala v úvahu.
Netřeba dodávat, že z tohoto manželství nic nevzniklo. O několik let později se Konstantin konečně vymanil z péče panovačné matky a trval na tom, aby jeho manželka si ostříhala vlasy a stala se jeptišku. Maria pak dožila své dny v klášteře a car si našel novou manželku bez přísného výběru a žil s ní šťastně. Jak vidíme, nově zavedené pravidlo s neosvědčilo, přesto se z něj stala zvyklost.


Velkokníže Vasilij III.

Prvním ruským panovníkem, kterému vybrali nevěstu na smotrínách, byl syn Sophie Paleologové, velkokníže Vasilij III. Stal se prvním Rurikovcem v historii Ruska, který se neoženil s cizí princeznou nebo svou příbuznou, ale se dcerou bojara. 
Pro Vasilije shromáždili 500 krasavic ze všech koutů jeho země a jednu z nich pro něj vybrali za nevěstu. Stala se jí patnáctiletá sirota z bojarské rodiny Solomonija Saburova. Panovníci si vůbec rádi jako manželky vybírali sirotky, protože neměli zbytečně mnoho příbuzných chtivých peněz a moci. Po svatbě uplynulo jen málo vody a Vasilij III. se z následníka stal plnohodnotným panovníkem. Na rozdíl od Konstantina ruský kníže svou manželku jistě miloval, anebo byl příliš slušný, protože na dědice trpělivě čekal 20 let a po celou tu dobu zakazoval svým bratrům mít děti. Nakonec mu však trpělivost přece jen došla a manželku – tradičně – poslal do kláštera.
Solomonii násilím ostříhali. Zoufale se bránila, klášterní šat hodila na zem a dupla po něm. Aby ženu zklidnili, zbili ji přímo v jejích komnatách a přinutili ji se dostříhat. Vasilij se okamžitě znovu oženil s mladou šlechtičnou z litevského velkovévodství Jelenou Glinskou, která svému manželovi darovala dědice Joana, známého později jako car Ivan IV. Hrozný.
Ivan Vasilievič se také oženil v podstatě po smotrínách. Sotva gosudar ve svých 16 letech usedl na trůn, rozhodl se najít si životní partnerku. Byla mu nabídnuta vynikající volba nejkrásnějších dcer bojarů, mezi nimiž si Ivan vybral Anastasii Zacharinu-Jurjevu. Tato dívka byla velmi krásná, ale nejen z tohoto důvodu se ocitla mezi nevěstami.
Zacharinové dlouho sloužili u dvora a Anastasijin strýc byl dokonce pěstounem mladého Ivana. To je patrně důvod si myslet, že nevěsta a ženich se znali ještě před smotrinami a výběr panovníka tak byl založen minimálně na sympatiích. Současníci vzpomínali, že první manželkou impozantního ruského cara byla dívka malého vzrůstu s krásnými bujnými vlasy. Mezi jejími ctnostmi byla zmíněna mírnost a nezměrná laskavost.
Anastasia působila na carovy drsné mravy blahodárně, ale jejich rodinné štěstí trvalo jen 13 let. Carevna náhle onemocněla a brzy zemřela, jak se mnozí domnívají, otrávená nepřejícníky. Těžko popsat Ivanův smutek, ale po osmi dnech začaly přípravy na nové smotríny.
Druhé smotríny Ivana IV. se od těch prvních lišily a vypadaly spíše jako setkání za účelem seznámení. Carovi bylo doporučeno, aby hledal manželku mezi kavkazskými knížecími rodinami a brzy byla do Moskvy přivezena dívka jménem Kučena, dcera kabardovského knížete Temrjuka. Nevěsta byla přivedena k carovi a zalíbila se. Vzhledem k tomu, že kráska měla jinou víru, byla před svatbou pokřtěna a přejmenována na Marii. O osm let později Maria Temrjukovna zemřela za stejně zvláštních okolností jako Anastasia. Při výběru třetí nevěsty se Ivan rozhodl nebýt skromný, a tak mu byly okamžitě nabídnuty dvě tisícovky dívek. Výsledkem bylo, že se král setkal najednou se svou třetí i čtvrtou manželkou. Současně totiž vybrali i nevěstu pro Ivana Ivanoviče, carova syna, kterého podle legendy jeho otec později ubil holí.
Marfa Sobakina
Třetí nevěsta – Marfa Sobakina – byla stejně jako Anastasia z aristokratické, ale ne příliš vznešené rodiny. Aby to kompenzoval, car velkoryse obdařil všechny muže z její rodiny tituly a pozemky. Z otce Marfy se dokonce stal bojar, o čemž se mu ani nesnilo. Vítězství Sobakinů však netrvalo dlouho, protože Marfa žila jen týden po svatbě. Poté se car oženil počtvrté s „rezervní“ nevěstou určenou původně jeho synovi, které si všiml při posledním smotrínu.

Kdo se mohl zúčastnit smotrínu

Je třeba říci, že smotrín byla téměř demokratická záležitost. Obvykle si totiž panovníci vybírali nevěstu z těch nejvýznamnějších rodin, anebo tím chtěl dosáhnout určitých cílů, smotrínů se však mohly zúčastnit nejen dívky ze šlechtických, ale i zchudlých rodin. Carův „casting“ dával šanci i dívkám, jako byla Anastasia, dcera okolniče Zacharina-Jurijeva, jehož rodina nebyla významná ani carovi blízká.


Manželka Alexeje Michajloviče, druhého cara z dynastie Romanovců, Maria Miloslavská, byla z tak chudé rodiny, že jako dítě musela sbírat houby na prodej. Její otec sloužil jako úředník pro velvyslanectví, což zhruba odpovídalo pozici bufetáře. Matka samotného cara Alexeje Romanova byla také z chudé rodiny, takže, jak vidíme, smotríny dávaly bohatým i chudým nevěstám stejné šance.
Finanční situace carských nevěst tedy nebyla důležitá, ale na účastnice smotrín bylo kladeno mnoho jiných požadavků. Kromě krásné tváře, vhodné výšky a přiměřené postavy musely uchazečky „vypadat skromně“, neměly mít v příbuzenstvu politicky nespolehlivé osoby a neměly být zrzavé. Ve skutečnosti však byla tato pravidla často porušována – Jelena Glinská byla veselá a odvážná a kromě toho také zrzka. Byly zde i další drobné požadavky. Záleželo také například na počtu dětí v rodině nevěsty, protože se věřilo, že mít mnoho dětí se dědí a manželka v budoucnu bude schopna dát carovi mnoho potomků. A samozřejmě bylo zohledněno i zdraví žen. Porodní asistentky zkoumaly u dívek správný vývoj reprodukčních orgánů a panenství.
Agafja Grušcká – první zahraniční carevna v historii Ruska
Smotríny mohly někdy vypadat i jinak. Například pro staršího bratra Petra I. cara Fjodora III. byly zorganizovány jen formálně. Ten už věděl, kdo se stane jeho vyvolenou a samotná událost byla jen poctou starobylé byzantské tradici. Nevěsta se jmenovala Agafja Grušecká a pocházela z polské šlechty.
Dívka se s carem setkala neobvyklým způsobem – když panovník procházel davem poddaných během průvodu, Agafja před ním omdlela. Carevna se z Grušecké stala docela dobrá – přátelská a veselá. U dvora začala s polskou módou a zábavou a car vypadal zamilovaný a šťastný. Jen o rok a půl později však mladá carevna zemřela na horečku po porodu a o týden později i její syn s Fjodorem, Ilja.

Intriky carských smotrín

Výběr nevěst samozřejmě neprobíhal bez intrik. Rodiny se často navzájem hanobily, a dokonce na sebe přímo upozorňovaly, aby zvýšily své šance. Obzvláště často se šířily pověsti, které znevažovaly počestnost žen v rodině – to bylo ještě daleko do sexuální revoluce a dívka s nejistou pověstí neměla nejmenší šanci stát se carevnou.
Před smotrínou byly stovky dívek svezeny do Moskvy a rozmístěny v komnatách. Žily v hlavním městě jako v kasárnách, protože do jedné místnosti bylo naměstnáno tucet i více postelí. Nevěsty byly krmeny a napájeny na úkor státní pokladny a lid panovníka byl také zodpovědný za to, že před panovníka předstoupí ve své skutečné kráse.
A nebyl to jen akt pohostinnosti. Bylo totiž důležité zabránit podvodům, ke kterým se často krásky dychtící po svatbě uchylovaly. Od nepaměti si dívky zesilovaly copy tím, že do nich zaplétaly cizí vlasy, bělily si tváře nebo vycpávaly poprsí, aby byly co nejpřitažlivější.
Osoby odpovědné za garderobu nevěst byly často podpláceny příbuznými konkurentek. Dívce pak mohly ošklivě zaplést nebo příliš utáhnout copy, takže jejich majitelka padala do mdlob. Pak byla dívka pokládána za nezdravou a její příbuzní podezřelí, že chtěli panovníka lstivě oklamat .


Po takových excesech se mohla dívka a všichni její příbuzní ocitnout v hanbě. To se stalo s Jefimií Vsěvolžskou, kandidátkou na manželku cara Alexeje Fjodoroviče, kterou pak s celou rodinou vyhostili do Ťumeně. Alexejův otec se obětí intrik stal také – závistivci dívce, kterou si již vybral, Marii Chlopové, připravili střevní potíže. Cara pak okamžitě přesvědčili, že průjem nevěsty je známkou neplodnosti, a Chlopovové se s celou rodinou vydali seznámit s Tobolskem.
Vzhledem k tomu je jasné, proč Ivan Hrozný osobně krátce pohovořil s každou ze dvou tisíc uchazeček při třetích smotrínách. Ale ani to nepomohlo, protože jak jsme už výše uvedli, Marfa Sobakina přesto krátce po svatbě zemřela. Analýza ostatků carevny, provedená v současnost, však přítomnost jedu v tkáních neprokázala. Lze tedy předpokládat, že Marfa Vasiljevna byla buď otrávena rostlinným jedem, který už nelze zjistit, nebo že ji do rakve sklátila nějaká agresívní smrtelná nemoc. Ale Ivan Hrozný obvinil příbuzné Marfy, že oni zavinili její smrt. Otec zesnulé manželky, který se královskou vůlí teprve nedávno stal bojarem, byl poslán do kláštera a její bratranci byli popraveni. V té době byly intriky a spiknutí oblíbené a manželství panovníka bylo jimi neustále ohrožováno. Ivan IV. se tak zajistil před opakováním něčeho podobného, jak to ostatně u carů bylo zvykem.



Dívky však o zásahu možné vyšší moci do svého života a do osudu své rodiny nepřemýšlely. Toužily jen dostat kapesník s prstenem vyšívaný perlami a zlatem – znamení královské volby. Po předání těchto darů byla vyvolená odvedena do horních prostor rezidence a považována za již skutečnou carevnu.

Vzhled carských nevěst

Ve středověku byl v Rusku přijímán určitý typ ženské krásy, ale ne všechny carské nevěsty do kategorie takových krasavic spadaly. Monarchové se lišili v poměrně rozmanitých chutích a ne vždy si brali kypré dívky „bílých tváří“ a „spojeného obočí“.
Tmavé copy a obočí, rudé tváře a červené rty však byly vítány. Mateřská znaménka a pihy na obličeji naopak být nesměly, stejně jako neduživá bledost. Podezřelá také byla přílišná hubenost a stejně tak i tloušťka. Podle názorů té doby by obojí mohlo být známkou špatného zdraví.
Za velmi důležitou ctnost nevěsty byla považována skromnost. V ideálním případě by se dívka měla začervenat už při pouhém jediném pohledu cizího muže. Agafja Grušetská a Jelena Glinská však ani zdaleka nepatřily mezi skromné a plaché, ale bylo jim to odpuštěno kvůli jejich cizímu původu.
Po svatbě byla nová carevna často nucena změnit své jméno na něco, co více odpovídalo jejímu novému postavení. Například Praskovja Lopuchina, první manželka Petra I., byla proměněna v euforičtější Jevdokiji. Carevna po svatbě už nepatřila sobě – neopustila ženskou polovinu carských komnat a na veřejnosti se mohla ukázat pouze v kostele.
Procházky carovy manželky byly omezeny na zahradu speciálně upravenou pro tyto účely, kam měly přístup pouze ženy a osoby blízké panovníkovi. Filmové scény, kdy carevna sedí na hostině vedle svého manžela, proto nejsou pravdivé. Udělala to pouze Irina Godunova, manželka Fjodora I. a snacha Ivana Hrozného. Tímto chováním carevna konzervativní bojary tak šokovala, že ji za jejími zády nazývali nestydou.



zdroj: https://bigpicture.ru/?p=1306975
překlad: Vlabi


0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
2 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Alexandrie
Host
Alexandrie
17. 3. 2022 13:23

Velmi zajímavé, děkuji.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:23

Je dost zvláštní, jak Rus přebírala mnoho řečského, vč. písma i pravSlavného náBožství v Ukřižovaného. (a podobnost Ῥῶς s Ἔρως určitě čistě náhodná)
Stejně tak je zvláštní, že Rus se v lotyštině(a nejen), tedy prapůvodní slovanštině, řekne Kriev nebo Krievu. Asi z toho později vznikl i Kiev a u nás křivý – že by ten jejich řečský vošklivý a špičatý nos se skobou?
A stejně tak jsou dost zvláštní tyhle popisované časy dějin mezi Kievem a Moskovií:-)
Děkuji za překlad;-)
nenimito