Legální způsoby ovlivňování podvědomí

Informační toky nás neustále obklopují. V každém domě je televize a ne jen jedna, ale hned několik. Nespočet televizních a rozhlasových kanálů nás „krmí“ novinkami a událostmi, které se odehrávají ve světě, v zemi, ve městě. Četné televizní zábavné programy slibují, že naplní náš volný čas a pomohou nám relaxovat po dlouhém náročném dni.


Jakou kvalitu však nyní mají prodávané televizní produkty? Barevný, atraktivní obal. A obsah? Skvělé hollywoodské filmy (všimněte si – zahraniční, nikoli domácí) nám nabízejí nejrůznější typy hrdinů-nositelů hodnot, které v „obtížném boji“ se „zlem“ podporují. Kam nás odvádějí tyto informačně-zábavné tsunami? Jaké hodnoty v našem podvědomí formují filmy a talk show se zprávami o nejrůznějších skandálech? Jaké hrdiny miluje mladší generace? A jaký má všechna ta „značková filozofie“ řinoucí se z televizních obrazovek a pláten kin vliv na náš život?


V mém dávném dětství celá moje rodina – dědeček a babička, otec a matka – tradičně každý večer seděla u televize a sledovala nejpopulárnější zpravodajský program v SSSR – „Vremja“. Tato tradice se v mnoha rodinách dodržuje dodnes. Pravda, dnes tu máme mnohem více zpravodajských programů a i obsah zpráv se změnil. A hlavně – kardinálně se změnil akcent zpráv. Je jasné, že zprávy v SSSR byly ideologické a zaměřené na udržení vládnoucího režimu. Byly však vždy pozitivní, informovaly o úspěších v oblasti vědy, kultury nebo sportu. Po takových zprávách jsme byli na svou zemi i její obyvatele hrdí! Nikdy v nich nebylo zobrazováno přímé násilí, i když je jasné, že k němu ve vnějším světě docházelo. Po takových zprávách se člověku „chtělo žít a pracovat“!

Když tak pozoruji dnešní zpravodajství odrážející – jak se nám tvrdí – „naši realitu“, uvědomuji si, jaký na mě má dopad: mizí dobrá nálada a přichází deprese. Zdálo by se, že je to logické, když je taková i realita. Pokud však zanalyzujeme charakter zpráv, ukáže se, že divákovi jsou do podvědomí systematicky ukládány určité postoje. Vypadá to, že zpravodajské agentury přímo soutěží, kdo přinese krvavější a skandálnější informace. Všechny druhy autorských programů počítají se skandály, množstvím vražd a znásilnění po celý týden. Přitom z obrazovek zcela zmizely domácí populárně-vědecké programy. Zato soukromý život filmových hvězd, zpěváků nebo známých politiků je přetřásán neustále. Jako by nás nic jiného než skandály a rozvody celebrit nezajímalo. Je jasné, že společnost taková není, ale tento negativní obraz života je do ní vpravován prostřednictvím médií.

Když se na obrazovkách začaly objevovat převážně programy destruktivního typu, všichni byli nejprve znechuceni, ba dokonce skutečně rozhořčeni. Ale… dívali se dál. Byl to takzvaný postupný proces lámání vědomí. Nejprve to šokovalo, pak vyvolalo zvířecí zájem a nakonec přízemní zvědavost: čím že skončí tohle rozvíjející se, pobuřující drama v pořadu? A dnes? Dnes už lidé prostě tyto pořady přijímají, aniž by je něco překvapilo. Proč? Protože už bylo na sledování takových programů postupně do podvědomí nainstalováno odpovídající nastavení, diktující určitý model chování.

Proč jenom lidé nepřemýšlejí o tom, jaké plody to přináší? Vždyť média přímo před našima očima pracují na degradaci společnosti, oslabují pozitivní naladění a vůli lidí a podkopávají morální, kulturní a mravní hodnoty. Výsledkem je, že všechno toto pro nás nepostřehnutelné bahno se stalo životní normou. Sami sebe klameme, když tvrdíme, že tyto programy nás neovlivňují. Dobře, starší lidé mají proti tomuto informačnímu viru alespoň určitou imunitu na základě zkušeností z dob, kdy byly filmy a programy pozitivní, informativní, zaměřené na vytváření vysoce morálních principů ve společnosti, stimulující intelektuální rozvoj člověka a podporující zdravý životní styl. A teprve pak byli naše babičky a dědečkové „posazeni“ před nekonečné každodenní seriály. Ale mládež byla této informační špíně zanechána zcela napospas, protože s ní nemají co srovnávat, nemají žádné jiné zkušenosti a s velkým nadšením kopírují vše, co jim televizní programy nabízejí.

Zvláště je třeba zdůraznit negativní dopad na podvědomí člověka u některých západních filmů zaměřených na propagaci konzumního způsobu života. Takové filmy už ani nelze nazvat kulturou. Je to jed, který při otupení mysli vytváří normy chování mladých lidí. 
Proces vytváření a zaznamenávání požadovaných informací do podvědomí diváků je následující. Běžná filmová komerce jsou zábavní produkty, které předpokládají jisté uvolnění a relaxaci. Diváci nejsou nijak zvlášť naladěni na analýzu námětu, charaktery postav, jejich chování a náměty velmi často nekorespondují nebo přímo deformují skutečné historické události. Prostřednictvím zrakového nervu diváci prostě jen přijímají informace, které směřují přímo do podvědomí a proces analýzy obcházejí. Ve chvíli uvolnění nebo emocionálního nabuzení snadno přijímají postoje k normám chování. Ale jaké „normy“ to jsou? Po hrdinech filmů zůstávají hory mrtvol, zdevastované prostředí a bezpočet krásek, se kterými spali. Tím se v podvědomí publika usazuje stejný model chování. Je jasné, že ne každý hned vezme do ruky zbraň a jde zabíjet, ale semeno je zasazeno a za určitých kritických duševních stavů si člověk může tento model chování podvědomě zvolit. Všichni přece znáte příklady, kdy ve školách vzali teenageři zbraně a zabíjeli své vrstevníky i učitele a poté spáchali sebevraždu. V mírovém životě si zahráli na krvavý western, stejně jako v akčních filmech! Ve většině „uměleckých“ filmů propagujících vraždu však nikdo neukazuje, jak se vlastně psychika vraha ve skutečnosti vytváří, mění, jak ho jeho svědomí trápí a do čeho se jeho život nakonec promění.

Většina současných západních, především amerických filmů instaluje do podvědomí lidí, že nejdůležitější věcí v životě jsou peníze a spotřebitelské vztahy ve společnosti! Instalují se destruktivní postoje: žijeme jen jednou, po nás potopa, na ničem nezáleží kromě peněz a potěšení lze získat pouze ze sexu, láska a vztahy nejsou nic, vzdělání není nic, morální hodnoty nejsou nic! A protože z obrazovek televize, z pláten kin i z rádia proudí informační bahno, je člověk neustále pod tlakem tohoto negativního. Koneckonců, podívejte se, za co bojují hrdinové většiny akčních filmů. Kvůli penězům jsou schopni čehokoli: zrady, vraždy, loupeže. To vše je ozdobeno takovými vysvětleními, jako že to okrádají a zabíjejí darebáky, kteří totéž ukradli předtím. Vzpomínáte na rčení „okrást zloděje“? Nikdo však neříká, že tento způsob rozhodně nečiní lidi lepšími a čestnějšími, ale mění je ve stejné darebáky, proti nimž se ve filmu bojuje.

Dalším fenoménem je překrucování historie a zkreslení charakterů skutečných historických osobností. Jako příklad můžeme uvést vám jistě dobře známý dobrodružný film Mumie, který měl ve světě velikou sledovanost. Na první pohled je tento film dobrý, s prvky fikce, s humorem, a dokonce bez zbytečných scén násilí. Ale… hlavním antihrdinou v něm je Imhotep. Podle  filmu je to nejvyšší kněz vládnoucího faraona starověkého Egypta, který svého pána údajně kdysi zradil a zabil pomocí černé magie a svých následovníků. Následně pak jeho mumie “ožila”.
Řeknete si – no a co? Normální nestandardní, zajímavý námět, vzrušující dobrodružný film. Ale myslím, že jen málo lidí po jeho shlédnutí zašlo do knihovny a zjistilo si, kdo to ten Imhotep –vynikající postava starověkého Egypta – ve skutečnosti byl. A když se zeptáte lidí, kteří film viděli, v nejlepším případě odpoví: „Imhotep? Aha, to je z Mumie, to je ten kněz co zabíjel černou magií“. Ve skutečnosti byl Imhotep vynikající lékař, nejvyšší hodnostář pod faraonem Džoserem, zakladatelem III. dynastie v roce 2778 před naším letopočtem, v mnoha ohledech velmi talentovaný muž, který po sobě zanechal zlatý poklad duchovních znalostí. Byl to však i velký vědec a také architekt, pod jehož vedením byla dokončena jedna z prvních stupňovitých pyramid, pojmenovaná po faraonovi Džoserovi. Ukazuje se tedy, že pomocí dobře udělaného filmu, ale s určitým přístupem, můžete zcela zmást mnoho lidí a uměle zablokovat jejich pozornost k důležitým duchovním momentům historii.

Co se s tím dá dělat, zeptáte se. Jak se chránit před tímto škodlivým vlivem? Existuje cesta ven! A spočívá ve vědomé změně postojů a změně dominance vědomí. Analyzujte, co vám předkládají sledovat a zjistěte příčinu. Pak to můžete učit i ostatní. Mnoho lidí to totiž nechápe. A pokud nemůžete analyzovat, pak nejsnadnějším způsobem obrany je nesledovat a neposlouchat negativní pořad. Ve skutečnosti jsou všechny tyto zábavné šou jen obchodem, v němž má být naše pozornost nasměrována určitým směrem, na určitý produkt. Jenže trh formují spotřebitelé! To znamená, že pokud si většina spotřebitelů bude upřímně přát a bude přitahována dobrem, přátelstvím, láskou, radostí, pak taková poptávka také vytvoří obchodní nabídku. Použitím stejných psychologických technik bude televizní a filmový průmysl schopen uvést do společnosti konstruktivní postoje – vytvářet programy, které lidi nastaví na pozitivní.

A kromě toho – možná řeknu banální věc – hlavní prvky pozitivních a užitečných informací hledejte v knihách. Chápu, že není možné okamžitě přestat sledovat televizi a kino. Ale myslím si, že mnozí z vás, když odjeli na venkov nebo do přírody a strávili tam alespoň pár dní, si jistě všimli, že to je, jako byste z hlavy sundali neviditelnou čepici, která tlačí mozek a ničí i vašeho ducha. Zapojte se do seberozvoje, sebepoznání, čtěte hodnotné knihy, sportujte, učte se cizí jazyky, cestujte. Jsme přece obklopeni zajímavým, ale i tajemným a kouzelným světem. Hodně záleží na mladých rodičích, kteří musí svým příkladem prokázat správný model chování v rodině a životě, naučit děti pořádku, odpovědnosti, práci na sobě, ale i sportu. Jen je nenechávejte samotné napospas produktům z Hollywoodu!! 
Duchovní ozdravění společnosti je složitý proces ale začít musí každý sám u sebe. Vždyť velká cesta začíná prvním krokem.


autor: Viktor Jefimov
zdroj: https://via-midgard.com/news/article/vozdejstvie-na-podsoznanie-chto-i-kak-vliyaet-na.htm
překlad: Vlabi

0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
13 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Nal
Host
Nal
17. 3. 2022 13:25

Díky za překlad článku, jehož důležitost si často v praxi neuvědomujeme. Bohužel.

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:25

Pro anonyma, kterému nebyl zveřejněn komentář.
Dokud čtenáře tohoto blogu budete nazývat "tupými kvičícími góji", nezbývá nám nic jiného, než za nedodržení pravidel tohoto blogu (slušná forma vyjadřování plus podepsání se alespoň nickem) takové komentáře nezveřejňovat.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25

Už od "listopadu" jsem nejdříve s udivením a pak už se "znalostí" věci, sledoval zaměření reklam převážně na ty nejmenší, které postupně s časem rostly s prožitými lety cílené skupiny. Vždyť je to tak snadné, máš něco – a hned je líp! Koupíš něco a máš i kolem sebe přátele! Jen TY máš to právo si něčeho užít. Když jsem si pročetl, byť neuspořádaně, několik odborných publikací o reklamě, bylo jasněji především v cíli. Dnešní mladí jsou zaměřeni jen na teď a hned, na své vlastní pocity a zážitky. Často je osobní majetek a nějaklé to zabezpečení na horší dobu prostě nezajímá. Nic jiného je nezajímá. Jsou teď nějací – snad bloggeři či co – kteří chodí po veřejných toaletách a olizují záchodová prkénka … a pak vykládají videa … (z iPrima zpravodajství – článek). No, nevím, ale asi není větší "vzrůšo" a smysl života v dnešním světě. Na zastávce, co z ní jezdím domů z práce je již asi půl roku možno vybírat volně tam vystavené knihy, či je tam sám můžu přinést. A nejednou tam vidím díla nejen nehodná jakékoli pozornosti, ale také plně hodnotná a ležívají tam někdy docela dlouho. Ale na druhé straně jsou u nás ještě i mladí, kteří se umí chovat a chápat přes naše "reformované" školství, co je co. Záleží, ano, na rodině. Ono vždycky to bylo podobné prakticky v každé době. Hodně lidí se životem vždycky vezlo jen po té snadnější "koleji" a nechtělo si dělat problémy. Ale kde by dnes byli ti první, kdyby nebylo těch druhejch "zatracenejch šťouralů". Nejspíš by ti první dřeli ve fabrikách 16 hodin denně jenom za stravu nebo ještě robotili na poli šlechty. Dnes je ty "první" mnohem více vidět také díky internetu, kde se snaží zaujmout pozornost čímkoli, a prakticky kohokoliv, kdo se bude na ně dívat, co vás v podstatě napadne, takže jejich hloupost zdánlivě roste. Prostě jsou více vidět a bohužel se "dokážou snadněji spojit".
Bedřich

Dagmar
Host
Dagmar
17. 3. 2022 13:25

řesšeni je jednoduché, vyhodte televizi, již tak 8 let ji nemam a misto na Mumii se divam na Pjakina, prave si podruhe poustim video pana Zanzobina zde http://leva-net.webnode.cz/products/interview-v-m-zaznobina-22-5-2013-ceske-titulky/, a taky ctu Myslenky o cemkoliv :))))), a krmim slepice a kozy a staram se o kone a casu nemam nazbyt, jak jednoduche
Dagmar

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25

Každý je médii nějak ovlivněn. A i když na ně nekouká, tak jeho okolí ano a je ovlivněn jím.
http://douba.cz/data/vtipy/711.jpg
Média schválně zavedla ve 20.letech dekadenci do umění a prosazují ji stále. Komu média patří asi vědí všichni…
https://josefkouba.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489920
A východě to není jiné:-)
https://vk.com/monstration2019?z=album14804007_261666570
nenimito

Alexandrie
Host
Alexandrie
17. 3. 2022 13:25
Odpovědět  Anonymní

Nemimito, vtip o ČT skvělý, článek (přepis Freedmana) tendenční – proč bych měla věřit jemu? A na VK to je co za demonstraci? Ale pěkné na tom je, že to vypadá, že si ty transparenty fakt dělali sami (nemaj náš Chlívek, který to tiskne? :-D).

Alexandrie
Host
Alexandrie
17. 3. 2022 13:25
Odpovědět  Anonymní

Já jsem si vždycky myslela, že jsem citlivka, nikdy jsem se s tím nesvěřovala a jako náctiletá poslušně sledovala právě porevolučně příchozí pecky ze Západu. V obraze jsem tedy byla, ale stejně se mi nedařilo držet krok. Postupně jsem pochopila proč, a postupně jsem dostala i odvahu to říct nahlas. V čem jsem byla mimo? Moc jsem nechápala problémy Brendy a Brendona Waslhových a jejich party. Proč se v tom tak babrali? Moc jsem nechápala tu krásnou rodinu z Krok za krokem, kde se jen shazujou a urážej. To samé skvělí kamarádi z Přátel. Prostě mi na tom nikdy nepřišlo nic rodinného ani kamarádského. To samé je samozřejmě i v Teorii velkého třesku, ale tam se přiznám, že po počátečním "musím se na to podívat, ať nejsem pořád za tydýn, jsem se některým hláškám a narážkám upřímně zasmála. No a je taky možné, že nemám smysl pro humor. J

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25
Odpovědět  Anonymní

Alexandrie, samozřejmě, že nemusíš věřit nikomu:-) Jen jsem chtěl poukázat na média, v článku konkrétně Columbia Brodcasting. A jak se jim daří ovládat. Aktuálně třeba i tohle:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/zbrane-zajem-strelivo-usa-koronavirus-narust_2003230711_tef

Nemyslím, že je třeba chápat ani jeden z těch vyjmenovaných seriálů. Je to prostě vygumovárna mozku, vypnutí od stereotypu, zapomenutí na starosti, pozlátko pro žádostivé o city, kterým se jim nedostává, bezduché komedie pro zasmání od stereotypu života.
Ale třeba dobrodružné romány, zamilovaně akční scifi knihy nebo Zeyerovky v latince na tom nejsou lépe. Generace mých rodičů ulítávala na Foglarovkách nebo Mayovkách a jejich rodiče z toho také nebyli nějak odvázáni, obzvlášť, když se jako správní trampíci sbalili a nikdo je týden nebo déle neviděl – je to prostě protest proti systému, proti úpadku. Vše tohle vychází z pocitů marnosti, prázdnoty a nudy, případně i zklamání a beznaděje jednotlivce.
Nemyslím, že je rozdíl mezi dekadencí v tv vysílání nebo v knize. Snad jen, že dotyčný pak v textu umí rychleji číst. Jen jde o to, jestli umí i vnímat vše, co tam je i mezi řádky(a to i v tv). Často slýchám, že "si to asi budu muset přečíst ještě jednou, abych si to připomenul", a pak "po druhém přečtení to vnímám poněkud jinak". Což je dáno právě těmi divnými písmenky, co nám vymysleli… a nahradili ty původní. Ale pokud si někdo myslí, že tím původním byla azbuka nebo bukvice, tak se velmi mýlí. Bukvici vymysleli Varjagové, přinesli a uzpůsobili jejich řečtinu, aby nahradili původní slovanské…

Monstrance by měla být parodií na demonstrace. Ale ty nápisy, masky a obrázky jsou podle mne ovlivněny právě médii. Ale jak si to přeloží každý z nás je něm. Je to parodie nebo není?! A na co vlastně:-) Spíše na koho…

O kus výše píše Dagmar, že kouká na Pjakina nebo Zanzobina a čte Myšlenky… A to není "únik" od reality života v systému?
To, že někdo má raději horor než zamilované, dobrodružné nebo povídací románky v knize, v tv nebo v nb, je špatně? Já osobně nenávidím ve vysílání reklamy a černé kroniky zpravodajství, proto nekoukám na tv vysílání. Stejně tak nemám rád miniobrazovky v nb. Ale to neznamená, že nemám tv obraz a nepouštím si offline nebo online a bez reklam.
Naštěstí ještě existují zpravodajské tv jako třeba PRAHA.TV nebo jiné regionální tv i internetové tv, kde není jen ta Černá Kronika Zeměkoule jako v těch tv a radiích patřící nadnárodním menšinám. A je na každém, co si vybere pro svůj únik od systému… a osobně si nemyslím, že třeba AENews není Černá Kronika Zeměkoule, nebo viděl tam někdo něco pozitivního? Já teda ne
nenimito

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25

Milý admine!

Bez sprosťáren a bez lží jsem v reakci na článek upozornil na zvukové programování sledovatelů ČT zpráv rytmickým zvukem v pozadí a vysvětlil jeho smysl. A příspěvek neprošel sítem a já se ptám proč?????????
Ďuro Trulo

P.S: Pokud nemáš koule na boj za záchranu pidlivizace, tak zruš diskusi nebo raději celý veb (ikdyž to by mi přišlo vzhledem k jeho obsahu líto).

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:25
Odpovědět  Anonymní

Ďuro,
žádný komentář od Ďuro Trulo tu nemáme – ani ve spamu ani nikde jinde. Byl tu však jeden anonymní komentář a ten jsem do diskuze nepustil – důvody viz. můj příspěvek výše.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25
Odpovědět  Anonymní

Občas zlobí přidávání komentářů v prohlížeči Safari, ukazuje, že byl komentář odeslaný, ale nic se neděje. Jiří

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25

Jen zkouska jak to funguje, omlouvam se, prave mi to sezralo dva delsi komentare, coz je k zlosti.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:25

Naprostá degenerace společnosti.Lecos je vidět v praxi.Člověk se jde projít do zón volného času například v Praze.Co potká? Neustále dnes a denně, rok co rok (už víc jak 20 let bezezměny) stáda cyklistů, pejskařů, bruslařů a dalších aktivistů.Člověk jede v MHD a 80 procent cestujících tam čučí do mobilů, tak si říkám, co je na tom tak baví?
Nemám proti jmenovaným aktivitám vůbec nic, ani je nikomu neberu.Ale prostě takto poblázněný svět nikdy v historii neexistoval.Ale to co jsem právě napsal, tak o tom se nesmí moc mluvit, neboť potom člověk dostane nálepku zapšklého negativisty.
Pv