VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 8


Lena, Talcy, Listvjanka

Den dvacátý:
Dnes odjíždíme z Olchonu zpět.
Ráno v 8 hodin vyjíždíme z Chužiru, abychom nečekali dlouhou frontu na trajekt. Naposledy se ještě díváme na pláže a na moře, na hory a cesty, po kterých jsme týden jezdili… Je nám smutno.



Ve frontě na trajekt jsme třetí, a tak se za čtvrthodinku můžeme nalodit a za 20 minut jsme na druhé straně Olchonských vrat. Na parkovišti dofukuju přední kolo a vyrážíme na prvních 30 km bez asfaltu. Pak už to ale jde. 



Blíží se děrevňa Bajandai, která je v polovině cesty do Irkutska a my míjíme ceduli “Kačug 120 km”. Je to sice na druhou stranu, než kam jedeme, ale navrhuju malou zajížďku (280 km), abychom se podívali v Kačugu na Lenu, druhou největší ruskou řeku. Marišce se napřed moc nechce, ale nakonec souhlasí.


Silnice vede údolím, pár desítek kilometrů širokým a skoro rovně. 


Po cestě tradičně krávy – na jednom místě jich byla dokonce plná autobusová zastávka. Asi čekaly na bus. Krávy často chodí na silnici, protože tam není tolik komárů jako v trávě, kde se pasou, ale co tam žerou, netuším.
Na okraji Kačugu teče Lena ještě jako malá říčka, asi jako Berounka na soutoku s Vltavou,…


…ale na severu, kde se vlévá do moře, už má šířku přes 10 kilometrů. Zatím pokračujeme dále do města koupit něco k jídlu a pak přemlouvám Marišku, že bychom zajeli ještě malý kousek dál, za Kačug; řeka je tam větší a lemují ji krásné červené skály. Byl jsem úspěšný, a tak za chvíli už sjíždíme po silnici, kde zase není asfalt, dolů k Leně.
Skály okolo jsou cihlově červené, velmi krásné.



Vyndavám prut na ryby a chytám symbolickou plotičku. Sláva! Po chvíli k nám přijíždí auto, jsou v něm tři rybáři. Povídáme o všem možném a oni nám doporučují popojet ještě o 5 kilometrů dále podle proudu řeky – jsou tam prý na skále prehistorické kresby z doby kamenné.
Popojíždíme tedy dál a opravdu: na skalách jsou obrázky, sice špatně vidět a jsou poničené vandaly, ale jsou tam. Fotografujeme.

No, nevím, nevím jestli ten jezdec s korouhví přijel z doby kamenné (pozn. Vlabi)
Ještě chvilku se pokouším lovit ryby, ale nic už nechytím. Zde otáčíme:


Vracíme se tedy zpátky do Irkutska na chatu. Domu je to cobydup:


Na autobusové zastávce už krávy nejsou, jen dvě telata. Asi jedou jinam, a tak čekají na jiný autobus:


Na zpáteční cestě je dobře vidět, jak hoří na několika místech lesy. Vzhůru stoupají pásy dýmu a větřík je žene k Bajkalu. Fotíme, je to ale dost daleko.
Na daču přijíždíme okolo 20. hodiny. Při večeři vypravujeme Olegovi a Olze, co jsme všechno zažili.

Den dvacátý prvý:
Celý den odpočíváme na chatě a pomáháme s drobnými pracemi. Skypujeme s dětmi doma v Čechách.

Den dvacátý druhý:
I tento den lenošíme. Po snídani zajedeme autem do Irkutska, Mariška potřebuje do centra na matriku pro nějaké papíry. Pak procházíme různé obchůdky a vyhlížíme suvenýry domů. Potkáváme kamarádku Táňu a jdeme společně na oběd do restaurace Arbatský dvorik na pěší zóně. Potom jedeme zpátky na chatu. Zaléváme zahrádku, večeříme…

Den dvacátý třetí:
Po snídani zase do Irkutska; tentokrát už suverénně projíždím přes celé město na silnici, která vede po přehradě přes řeku Angaru. Za přehradou máme sraz s Táňou u obchodu s potravinami. Kupujeme něco na zub a vyrážíme do 90 kilometrů vzdálené Listvjanky, osady na břehu Bajkalu.
Asi 15 kilometrů před osadou odbočujeme do lesa, kde je muzeum Talcy. Jedná se o skanzen, kam byly ze širokého okolí svezeny staré dřevostavby. Jsou zde jednotlivé domky i celé hospodářské usedlosti, vodní mlýny na obilí, kostel, jurty, obraná věž s palisádou i obdoba indiánského týpí, obloženého kůrou z osiky.



Náhon

Rybářská chýše

Po několika hodinách prohlídky pokračujeme dále k Bajkalu do Listvjanky. Je to osada, kde mají své dači rezidenti a bohatší lidé. Je tam také přístav a z Bajkalu u Listvjanky vytéká Angara. Parkujeme, procházíme se po tržišti a fotíme parohatého soba, na kterém zde vozí děti jako u nás na oslíkovi.


U muzea prohlížíme vystavenou miniponorku a pročítáme různé zajímavosti o Bajkalu. 
Bajkal se každý rok rozšiřuje o 2 – 3 centimetry. Za pár milionů let z něj bude opravdové moře. Je tam geologický zlom, kde se od sebe oddalují dvě pevninské desky. Kvůli pohybu těchto desek došlo v roce 1862 během zemětřesení k potopení 200 čtverečních kilometrů země a vznikl záliv Proval. Lidé, kteří tam bydleli, ještě stačili naskákat do loděk a zachránili se. Největší hloubka vod jezera je 1642 m, pokračuje však ještě asi šesti kilometry bahna. Pokud by tam to bahno nebylo, byl by Bajkal skoro 8 km hluboký!
U stánku kupujeme ještě teplé uzené omuľy a sedáme si s nimi u břehu ke stolečku pod malý altán. Za chvíli ale přichází nějaká ženská a vybírá od nás 100 R za hodinu sezení v altánu. Loni se ještě neplatilo nic.


Dojídáme ryby a loudáme se po břehu. Táňa vidí známého kapitána, a tak ještě přijímáme pozvání k prohlídce jeho lodi. Ukazují nám molo, odkud vyplouvá loď se skleněným dnem, kde Táňa pracuje jako průvodce turistů. Loď je ale momentálně v opravě.
A tak se pohledem rozloučíme s Bajkalem u Listvjanky. Podél hor tam vzadu na obzoru vede Krugobajkalka. Za pár dní se po ní povezeme.


Vracíme se zpátky na chatu a po cestě vysazujeme u přehrady Táňu. Na chatě opět zaléváme zahrádku a večeříme.

– pokračování –

autor: Jan
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře