VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 3


Irkutsk

Zde žil první irkutský gubernátor
Den desátý:
Vítáme se s Olegovou ženou Olgou. Oleg s Olgou bydlí od jara do podzimu na chatě, v zimě v Irkutsku v paneláku. Nás ubytovali v patře své dači, kde mají dvě místnosti; jedna je pro nás, v druhé má ložnici Oleg s Olgou. V přízemí je kuchyně, chodby a záchod s koupelnou. Vaří se většinou venku; pod obrovskou pergolou je elektřina, plynový vařič i tekoucí voda a kuchyňská linka.
Čeká nás spousta jídla a pití a povídáme si dlouho do noci.




Pohled od chaty na Angaru

Ještě je trochu vidět, a tak koukáme na Angaru, která teče 50 m pod chatou. Řeka má v těchto místech průtok 2100 kubických metrů (Labe v Mělníku 100).

Pohled na noční Irkutsk (a orbíky)

Den jedenáctý:
Den věnovaný odpočinku.

Pravý břeh Angary pod Olegovou chatou

Zkouším prut na ryby a chytám pod chatou ze břehu. Ryby ale neberou. Voda je čistá a to jsme po proudu kousek pod Irkutskem, asi kvalitní čistička vody. Je vidět do hloubky tak 3 m. Dno se svažuje postupně a je z oblázků, občas velký kámen. Chytat se dá do 20 m od břehu, kde voda teče pomalu. Pak je pás chaluh. Za ním už je čisto, ale hodně velký proud. Občas v něm někdo chytá z ukotvené loďky. Zkouším trochu brodit, ale voda je studená, až mě bere křeč do nohy. Červenec…
Za dva roky, co jsme tam nebyli, Oleg udělal bazén a pergolu a dodělal dřevěnou dvoupatrovou chatu. 


Pergola je nasvícená, schody také. Zabydlujeme se a prohlížíme zahradu. Divíme se, hlavně já, co a jak pěkně tu na Sibiři roste. Zahrada je ve svahu a jako celý pravý břeh Angary je orientovaná na jih. 

Olegova chata je v chatové oblasti na protějším břehu

Ve skleníku rostou rajčata, papriky a okurky. Jsou pěkné a už dozrávají. Na části pozemku jsou také brambory. U zdi roste víno, odrůda, která ani na Sibiři nevymrzne. Na části pozemku nechybí ani ovocné stromky a v betonových záhonech roste zelí, salát, mrkev, lilek, hrášek, rajčata, jahody, maliny, rybíz a už nevím co ještě. Všechno je pěkně veliké. Půda je tu chudá, a tak Oleg na jaře koupil 1.000 kg substrátu do záhonů 🙂 a každý den se zalévá vodou z Angary.
Koupeme se v bazénu: voda je sice na české poměry nic moc, ale sluníčko pálí, a tak nám to ani nepřijde. Večer opět hostina pod pergolou.


Den dvanáctý:
Ráno mi Oleg dává klíče od auta, ukazuje co a jak a předává ověřené potvrzení, že auto mám legálně půjčené. Je to Toyota Camry, automat.
Jedeme do města do bytu po Mariščiných rodičích přebrat věci a vzít si něco na památku. Oleg naviguje kudy a já jedu. Koukám po okolí, abych, až pojedeme sami, nazabloudil, a už si to mířím do křižovatky na červenou. Oleg říká: ,,Krásnaja!” Já nic. Oleg znovu, teď už volá: ,,Krásnaja!!!!” a já koukám, že zleva i zprava na nás jedou auta. Něco asi nebude v pořádku?! Urychleně couvám z křižovatky a teprve teď si uvědomuji, že ,,krásná”, znamená česky ,,červená”!!! Pak už dávám větší pozor a jedeme bez problémů.
Vedle bytu po rodičích je pošta, a tak se tam jdu přihlásit. Chybí mi ale nějaké papíry, a tak si jen vyzvedáváme tiskopis a necháváme přihlášení na další den. Pak ještě odvezeme Olega do práce a vracíme se na chatu.
Po zbytek dne rybařím. Zas nic…

Den třináctý:
Ráno jedeme za Olegem do práce, a pak s ním na poštu přihlásit mě. Když k nám do ČR přijede cizinec, který není z EU a pobývá tu déle než 30 dní, musí se do 3 pracovních dnů přihlásit na cizinecké policii a doložit, u koho bydlí. Pokud je ubytován v hotelu, může za něj tuto agendu vyřídit i hotel. V Rusku tuto registraci místo cizinecké policie dělá pošta. Když to v termínu nestihnete, musíte na ruskou cizineckou policii a tam už může být pokuta a celkově je to složitější. 
Na poště nám říkají, že úřednice, která to umí (tedy to přihlášení), není v práci… Jedeme tedy na jinou poštu. Tam nám úřednice, mladá Burjatka, oznamuje, že mě nepřihlásí, protože se přihlašuje do 5 dnů od vstupu do Ruska. Jak jsme se asi měli přihlásit, když jsme jeli vlakem, ji nezajímá. Dohadujeme se, zatímco jiná úřednice, Ruska, kamsi volá a pak říká, že když ukážeme jízdenky, tak nás přihlásí. Jenže jízdenky už Marina vyhodila. Uvažujeme, že si snad budeme muset opatřit elektronicky kopie 🙁
Oleg ale navrhuje, že v Irkutsku je pošt dost, a tak můžeme zkusit další. Tam nám pro změnu říkají, že musíme dodat ještě cosi ofocené. Ofocujeme, co je třeba, a bez problému mě přihlašují. Uff.
Jedeme už jen s Mariškou do města, parkujeme na bezplatném parkovišti kousek od centra, u kruháče. Čeká nás tam kamarádka Táňa. Jdeme se společně projít po městě a pak nás zve do restaurace Arbatský dvorik.

Náměstí Vítekoho
V centru města jsme viděli řadu starých dřevěných městských domů, které nemusely ustoupit moderní zástavbě, ale naopak tu jsou chráněny. A co víc – nové domy v jejich sousedství přebírají architektonické prvky starých staveb. Co k tomu říká Wikipedie:
130. kvartál – jakýsi živý městský skanzen původní dřevěné architektury Irkutsku. Domy v této čtvrti začaly vyrůstat již v 18. století, tehdy se jednalo o předměstí Irkutsku. Shodou okolností se zde velká část starých dřevěných domů dochovala do současnosti. V letech 2008-2012 proběhla kompletní rekonstrukce čtvrti – 32 cenných domů bylo zrestaurováno, bylo postaveno 16 kopií zaniklých historických domů a 8 domů bylo do 130. kvartálu přemístěno z jiných částí města. 

I v Irkutsku jsou “zasypané” domy

Stará ruská architektura
A nová historizující zástavba

A než se s historickým centrem Irkutsku rozloučíme, ještě jednu zvláštnost – symbol města:

Babr se sobolem v zubech – symbol města

Snad to měl původně být sibiřský tygr, ale bobří ohon a blány na zadních tlapách tvrdí něco jiného. Spokojme se s tím, že to prostě je – Babr.

Během prohlídky města jště nakupujeme různé chybějící věci. Marina potřebuje boty. Ale až ve třetím obchodě mají patřičnou velikost, boty na Popelku se shání dost blbě. Táňa oslovuje cizí paní, která nakupuje před námi, a ta nás nechá nakoupit na svoji slevovou kartu. Ušetřili jsme tím 500 rublů. Pak ještě do obchodního centra-tržiště, kde nakupujeme jídlo na cestu na Olchon.
Na chatu se vracíme pozdě odpoledne. S Mariškou ještě seběhneme na břeh Angary zkusit štěstí s rybami. Opět neberou. Prut je na plavanou s velkým splávkem jak na štiku, pod ním v metrové hloubce olovo a mezi tím umělé mušky. Stejně, jak vidím, chytají i místní rybáři z loděk. Jenže také nic nemají. Nicméně procházka po břehu je i tak krásná.
K večeři jsou opět vynikající ryby. Oleg je naštěstí nosí z práce. Je společníkem malé firmy, která se zabývá prodejem ryb.

Zítra nás čeká cesta na jedno z nejkrásnějších míst Bajkalu – ostrov Olchon. Tak honem na kutě. Moc se těším!



autor: Jan

0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
12 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

Veľmi pekné čítanie,ďakujem, teším sa na ďalšie, aťa

Ďuro Trulo
Host
Ďuro Trulo
17. 3. 2022 13:26

Jak se tam v 72 letech dostat z Valach bez protekce? Nejraději už toto léto, ať dožiju.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Ďuro Trulo

Ďuro Trulo, záleží na tom kam a jak se chceš dostat.
Loni v létě jsem tam byl potřetí. Letěli jsme přímou linkou Praha – Moskva, koupili jsme jí přes Student agenci a vyřizovali mi i vízum. Možná by i uměli jízdenku na transsibiřskou magistrálu. Nechá se letět i přímo do Irkutska s přestupem v Moskvě.
V Irkutsku je i možnost auta z půjčovny, musí se udělat u nás mezinárodní řidičák. Stojí 50, nebo 100 Kč, už si nepamatuju, udělali mi ho na počkání.
My s Marinou letos neletíme, musíme našetřit. Takže za 2-3 roky bych rád.
V podstatě pokud umíš rusky, nebo s tebou letí Rus, je to pak jen otázka peněz 🙂
Jan.

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Ďuro Trulo

A cena letenek / jízdenek?

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Ďuro Trulo

Letenka Praha – Moskva a Irkutsk – Moskva – Praha cca 12.000Kč
Transsibiřská magistrála Moskva – Irkutsk 20.000 Rublů
Vizum měsíční 3.000 Kč
Auto Duster – 4.500 R/den
Auto Hyundai Solaris 3.500 R/den
u auta byl denní limit myslím 150km
Jan.

Ďuro Trulo
Host
Ďuro Trulo
17. 3. 2022 13:26

Jak tak čtu ty ceny, tak vezmu nákupní tašku (C1), do ní nabalím maminu a fenku, pár flašek valašského penicilínu na výměnu za benzín a zkusím to po cestách necestách. Času mám dost a jestli mám umřít na Krymu nebo pod Lysou horou, tak to přijde nastejno.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Ďuro Trulo
Ďuro Trulo
Host
Ďuro Trulo
17. 3. 2022 13:26

Jo a rusky se domluvím slušně, nejlépe ze všeho jsem se naučil od rodilých rusů trogáť (nadávat).

Unknown
Host
Unknown
17. 3. 2022 13:26

Super…kdybych mohla, tak bych hned jela. Moc ráda bych to tam viděla…

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

Jak je to kolem Bajkalu s komárama ? Někde jsem četl, že přes léto je to celkem peklo.

Jinak díky za seriál. Moc pěkně se to čte.

Honza

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

V Irkutsku ve městě jsou málo. Ale jinak jak je tráva a vlhko tak jich je dost. Kolem Bajkalu záleží tedy na tom co tam roste. Přímo v Bajkalu se myslím nelíhnou, je studený. A Na ostrově Olchon nejsou, je tam polopouštní klima.
V obchodech se nechají za pár rublů koupit klobouky s moskytierou.Šel jsem na ryby po louce u řeky Irkut. Dokud jsem šel, tak jsem jim utek a jak jsem zastavil na ryby, každou chvíli jsem je na sobě zabíjel.
Jan.

Jan
Host
Jan
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Kontrola spojení.