Carské zlato leží na dně Bajkalu

V Burjatsku bylo dokončeno natáčení filmu „Zlato imperie“. Premiéra je naplánována na rok 2020, ke 100. výročí tajemství zmizení části ruských zlatých rezerv. Na přípravě scénáře se však nezúčastnil člověk, který se tímto tématem zabývá už dlouhodobě, historik Alexej Tivaněnko. Pro list Novyje izvěstie s ním připravila rozhovor korespondentka listu, Irina Mišina.


„Kolčakovo zlato“, které zmizelo na Sibiři během občanské války, pronásleduje historiky a lovce pokladů téměř století. Podle scénáře filmu burjatského režiséra Jurije Botojeva je část zlaté rezervy Ruské říše nalezena. A to asi není daleko od pravdy. Burjatský regionalista, archeolog, hydronaut-výzkumník jezera Bajkal a autor knihy „Zlatý poklad admirála“, doktor historických věd Alexej Vasiljevič Tivaněnko, má svou vlastní verzi zmizení zlatého pokladu Ruské říše. Případ studuje už od 60. let minulého století.




Archeolog a historik Alexej Tivaněnko je považován za hlavního odborníka v historii záhadného zmizení části zlatých rezerv Ruské říše.












– Alexeji Vasiljeviči, proč jsou nálezy zlatých prutů na Sibiři spojeny s vaším jménem? Jak začalo vaše vyšetřování ztracených zlatých rezerv Ruské říše?

–  Když jsem v 60. letech minulého století vytvářel muzeum místních tradic, musel jsem hodně cestovat po našem kraji. Když jsem mluvil s místními obyvateli, dozvěděl jsem se i o havárii dvou vlaků s „běločechy“ (ruský název pro naše legionáře, pozn. překl.) v době občanské války. Lidé tvrdili, že se v těchto vlacích přepravovalo zlato. Tehdy ještě žili očití svědkové, kteří vzpomínali, jak byli nuceni se potápět a hledat zlaté pruty. Jistý obyvatel mi dokonce jeden takový prut ukázal – měl ho schovaný v kádi se zelím. Později mi řekl, že byl tehdy předvolán na OGPU, kde ho vyslýchali…
„Pod vodou jsme viděli velké množství rozbitých beden a zlatých prutů,“ říkali mi místní staří lidé. Další zlatý prut byl nalezen v podkroví domu místního obyvatele na stanici Bojarská. Tehdy jsem začal dávat dohromady události související s historií zlatých rezerv Ruské říše na Sibiři, v oblasti jezera Bajkal. V té době byli ještě naživu hlídači železnice, po které se zlatý poklad přepravoval. Vyprávěli zajímavá fakta. Svědectví očitých svědků umožnila hodně objasnit, zejména místo, kde se souprava se zlatými pruty potopila.

– Alexeji Vasiljeviči, vy jste se zúčastnil hlubinných expedic a potápěl jste se na dno jezera Bajkal. Viděl jste ty pruty na vlastní oči? Bylo vaše pátrání a odhady potvrzeny?

– Ano, v letech 2008 – 2009 jsme v rámci expedice sestoupili na dno jezera Bajkal v batyskafech Mir-1 a Mir-2. Viděli jsme rozbitý vlak. Trosky vozů, beden, kolejnic… V hloubce 800 m jsem našel 2 hranoly, podobné zlatým prutům. Nebylo však možné je vyzvednout, protože byly zavaleny kameny, ale my jsme je alespoň vyfotografovali. Na snímcích byly jasně viditelné bankovní značky. Z toho vyplývá, že to byly zlaté pruty.

Fotografie pořízené během potápění s vysokou pravděpodobností naznačují, že na dně jezera Bajkal jsou zlaté pruty. Jak je však vyzvednout ze suti, je stále otázkou.


– Proč se zmizelé zlaté rezervy Ruska často nazývají „Kolčakovým zlatem“?

– V letech 1914 – 1917, kdy začala první světová válka a občanská válka v Rusku, se carská vláda rozhodla převézt veškeré cennosti z bank hlavního města do Kazaně, mimo válečné dějiště. Velká část zlatých rezerv tak skončila v Kazani. Ale ani tam nebyl klid. V důsledku toho bylo zabaveno více než 500 tun carského zlata vojáky Lidové armády, vytvořené první ruskou protibolševickou vládou – tzv. Samarskou vládou. Toto zlato bylo posláno do Samary, poté převezeno do Ufy a v listopadu 1918 do Omska, kde bylo dáno k dispozici kolčakovské vládě. Za 2 roky kolčakovci utratili 11 tisíc liber zlata. Za toto zlato převedené do anglických, čínských a amerických bank se Kolčakova armáda vyzbrojila a ovládla region. Ale pak začala ofenzíva Rudé armády, která Kolčakova vojska porazila. 
Admirál přemýšlel, jak zlato evakuovat. Měl přepravit 15 500 liber zlata! Už při nakládání jeden vagón záhadně zmizel. Pak došlo k další velké krádeži: ministr financí z kolčakovské vlády ukradl vagón, v němž bylo 44 beden zlata. Na stanici v Novosibirsku se pokusili ukrást dalších 27 vagónů. Běločechové, kteří byli také na straně Kolčaka, získali 7 vagónů. Současně vešlo ve známost, že samotní Kolčakovi důstojníci si rozebrali 22 beden zlata. K poslední krádeži pak došlo poblíž Irkutska. Nicméně souprava se zlatými rezervami Říše byla Rudou armádou zadržena.

– Je známo, že část carského zlata “běločechům” zůstala. Jak se to stalo?

– Kolčaka ukradené carské zlato zahubilo. Mezi velením “běločechů”, kteří podporovali kolčakovskou armádu, a velením Páté Rudé armády, která vystupovala jménem Rady lidových komisařů, byla zahájena jednání. Nová sovětská vláda slíbila “běločechům” 2 vagóny zlata za vydání Kolčaka. Souhlasili. Takže nakonec Rusku z carských rezerv zůstalo 13 vagónů se zlatými pruty.

Admirál Kolčak, jehož armáda existovala a byla vyzbrojována na úkor ukradených zlatých rezerv po dobu 2 let, se stal rukojmím a obětí „carského zlata“.





Poté Lenin poslal na Sibiř telegram s následujícím obsahem: 

„Za žádných okolností nenechte vlaky se zlatými rezervami Ruska dostat se na východ od jezera Bajkal! Vyhoďte tunely, mosty, rozbijte cesty! Nechte lokomotivy a vagóny vykolejit! Za žádných okolností k vagónům nikoho nepouštějte!“ 

V praxi se to však ukázalo jako neproveditelné. Na východ od Irkutska už Rudá armáda neměla moc. A tak došlo k jednomu incidentu, který do značné míry o osudu „carského zlata“ rozhodl. Jeden telegrafista zjistil čísla dvou vlaků se zlatem, které plánovali zadržet “běločeši”. Neexistovala však žádná vojenská síla, která by tyto vlaky zastavila, a tak se bolševici rozhodli spustit na projíždějící vlaky ve dvou místech kamenné laviny. Doslova kamenný déšť se zřítil na soupravu, až jeden kámen, který se urval ze skály, zcela srazil lokomotivu do vody mezi pramenem Angary a stanicí Kutuluk. Druhý kámen zasáhl vlak uprostřed, ten se rozpojil a část se zlatem zmizela pod vodou v blízkosti stanice Bajkal. Podle mých výpočtů vody Bajkalského jezera pohřbily celkem 11 vagónů se zlatými rezervami Ruské říše.

– Podařilo se vám získat svědectví lidí, kteří žili v okolí, a celou událost viděli?

– Když jsem na začátku 60. let dával dohromady Sljuďanské muzeum tradic, staří lidé, kteří žili u stanice Morituj v Irkutské oblasti, mi řekli: viděli jsme, jak vlak sjel do vody. Dokonce mi ukázali i místo. Pamatuji si ho. Říkali, že rozbité bedny, z nichž zlaté cihly vypadaly, plavaly ve vodě. Místní obyvatele pak nutili se potápět, aby slitky vylovili. Vše, co se jim podařilo najít, pak bylo předáno armádě. Ale většina slitků zůstala ve vodě.

– Alexeji Vasiljeviči, zajímal se někdo v současnosti o osud carského zlata? Byly provedeny nějaké pokusy získat ho? A vůbec, jaký je postoj současných ruských úřadů k tomuto tématu?

Batyskaf „Mir“ při hloubkovém ponoru v jezeře Bajkal
– Oficiálně jsem svůj výzkum oznámil a zjištěné informace pak byly předány do Kremlu. Poté se na dno Bajkalu potopil tehdejší ministr financí Alexej Kudrin. Na dno jezera Bajkal se ponořil i Sergej Mironov, který v té době vedl Radu federace. A potom přijel i Vladimir Putin. Pravda, jak informoval jeho mluvčí, cílem hlubinného ponoru Vladimira Vladimiroviče nebylo hledat zlato, ale „studovat čistotu a hloubku jezera Bajkal“. Putin nicméně dal příkaz vědcům-oceánologům, aby prozkoumali možnosti analyzovat sutiny na dně. Není mi však známo, zda vědci něco konkrétního navrhli. Batyskafy Mir-1 a Mir-2 pracovaly na dně jezera až do roku 2010, ale poté byly poskytnuty režisérovi a scenáristovi Jamesovi Cemeronovi k natáčení trosek Titanicu. Zařízení bohužel během natáčení odešla.

– Je možné, že by se po zastavení této práce v Rusku nenašli žádní inženýři, kteří by byli schopni vytvořit zařízení pro výzkum dna jezera Bajkal a hledání zlatého pokladu?

– Oceánolog Artur Čilingarov ukončil práce v roce 2010. Nicméně i dnes radary ukazují na dně jezera Bajkal velkou hromadu železa. V Rusku zatím není čím v práci pokračovat. Objevily se však informace, že v Číně se údajně staví daleko výkonnější hlubinné výzkumné zařízení. Ale nic bližšího o tom nevím.

– Alexeji Vasiljeviči, co je známo o osudu ostatního ruského zlata, které bylo částečně rozkradeno a částečně umístěno v zahraničních bankách?

– Hodně ruského zlata předal Kolčak japonským bankám. Pokud vím, tak sovětská vláda v tomto ohledu o něj zažádala a potom se na japonskou stranu obrátila i Státní duma. Z Japonska přišla sovětské vládě přibližně takováto odpověď: „Prý to není vaše zlato, ale je to zlatá rezerva Ruského impéria, které již neexistuje.“ Poté japonská strana stanovila jako podmínku převodu zlaté rezervy Ruské říše převod části Kurilských ostrovů. Sovětská vláda na to samozřejmě reagovala negativně. Později Státní duma v roce 2011 s podáním A. Čilingarova a M. Slepenčuka zaslala Japonské státní bance dotazy týkající se „carského zlata“. Dosud nedostala odpověď.
„Běločeši“ vyvezli tu část zlaté rezervy Ruské říše, kterou dostali výměnou za „vydání“ Kolčaka Rudé armádě. Dalo by se říci, že s ruským zlatem naložili logicky. Oficiálně bylo převedeno vládě země, která vytvořila zvláštní „Legion Banku“. S těmito penězi pak Češi asi 18 let fakticky vydržovali ruskou emigraci.

– Alexeji Vasilijeviči, byl jste pozván jako konzultant nebo scenárista během práce Jurije Botojeva na filmu o „Kolčakově zlatě“?

– Víte, o natáčení tohoto filmu jsem se dozvěděl prvně až od vás. Ne, nikdo mě nepozval, přestože mě na Sibiři považují za velkého odborníka na hledání zlatých rezerv Ruské říše. Možná ale využili mých spisů a knih. V roce 2009 jsem v Čitě vydal knihu „Tajemství bajkalských hlubin“ a v roce 2012 vyšla v Ulan-Ude další moje kniha – „Zlatý poklad admirála“. Do té doby mně navštívily dva filmové štáby – z ruského televizního kanálu Россия-1 a Russia Today. Jeli jsme na místa, která jsou spojena s potopeným zlatem a poskytl jsem jim rozhovory… Pak jsem tyto snímky často viděl v televizi. Nedávno je například použila vedoucí REN TV Anna Chapman.

– Alexeji Vasiljeviči, upřímně, věříte v možnost vylovení zlatých prutů ze dna jezera Bajkal? Či snad nedávné události nezanechaly žádnou naději?

– Považuji to za poslání mého života. Je jeden způsob, jak zjistit, zda leží na dně jezera Bajkal zlato, nebo zda tam není. Existují totiž senzory, které detekují přítomnost drahých kovů v hloubce. Navrhl jsem vysekání děr, spuštění těchto aparátů tam a identifikaci alespoň těch míst, kde se ve vodách jezera Bajkal hromadí kov. Ale moje návrhy zatím zůstaly bez odezvy – jak na nejvyšší úrovni, tak od místních úřadů …


Autor: Alexej Tivaněnko
zdroj: https://newizv.ru/news/society/24-01-2020/aleksey-tivanenko-tsarskoe-zoloto-lezhit-na-dne-baykala-i-vlasti-ob-etom-znayut
překlad: Vlabi
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
15 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

Zdravím Vlabi, měl jsem rozepsán k tomuto článku malý příspěvek, ale nějak mi to tam nechtělo odeslat na mou původní registraci Rudolf Svoboda přes účet google. Nechce se mito celé znova psát, není to někde schované třeba mezi neodsouhlasenými, nebo čekajícími? Díky
Ruda

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Rudo,
nic tu není 🙁

Ďuro Trulo
Host
Ďuro Trulo
17. 3. 2022 13:26

12:32!
Pochopitelně není.
Carské zlato je od roku 1921 v rodšildovkém sejfu a jak se do něj dostalo jsem již na tomto vebu psal. Můj spolužák měl postaršího otce, bílého legionáře, který se vrátil do vlasti z emeriky a po několik večerů nám ogárkům vyprávěl své zážitky z Rusi japonska a emeriky. Už tenkrát (1962) tvrdil, že celý Kolčakův transport byl ukraden čs legiemi a ty ho převezly do Vladivostoku, pak do japonska a nakonec do emeriky. Díky tomu měl zásluhy žid mesařík o bohatsví vyvolených a oni mu zato milostivě vyhlásili res-publiku. Předtím se mesařík vyznamenal poskytnutím falešné výpovědi ve prospěch hilsnera ve věci rituální vraždy Anežky Hrůzové. Nešlo o hilsnera, ale o zkoušku věrnosti a tu mesařík splnil. Inu již tenkrát platilo Pjakinovo "nejsou kádry"!
No a nad bajkalem odpojili čeští "vlastenci" poslední dva vozy soupravy a v zákrutě je shodili ze srázu (obsahovaly trén a jednu bednu zlata cca 200 Kg) na vytvoření fámy, že tam zahučel celý vlak. Dotyčný otec spolužáka byl v tom vlaku na peroně jednoho z vozů a to, že se vrátil dosvědčuje pravdivost toho příběhu.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Ďuro Trulo

Zdravím Ďuro Trulo, možná by stálo za to Vaše svědectví panu Tivaněnkovi poslat? Ať se daří. Člověk.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

Já jsem litoval, že jsem ten článek nečetl již v létě protože jsem celou trať prošel pěšky a že bych si muhl býval byl nějaký proutek vylovil, asi bych steně nic nenašel neboť v článku jsou jisté nesrovnalosti. Na cellé trati nikde není zastávka Kutuluk ale Kultuk. Myslel jsem, že to je překlep, ale je to i v ruském originále. Pokud by byl překlep i tam, tak vzdálenost mezi stanicí Bajkal a Kultuk je 80 km, a to mi nehrálo s větou: …který se urval ze skály, zcela srazil lokomotivu do vody mezi pramenem Angary a stanicí Kutuluk…, ono totiž už jen psát pramen Angary je zavádějící protože pramenem Angary je celý Bajkal. Takže kdyby myslel autor mezi Angarou a Kultukem je to opět těch 80 km. Tak mne napadlo, jestli nebyla nějaká stanice toho jména na zatopené a zrušené trase mezi Irkutskem a stanicí Bajkal kde vlastně opravdu začíná Angara. Ale to by asi autor zase nemohl psát, že se nachází zlato v 800 metrové hloubce, protože taková hloubka je až pěkný kus za výtokem Angary z jezera a zatopená trať šla podél Angary. (v roce 1956 byla v Irkutsku vybudována přehrada a ta část trati zatopila). Ale ani tam ve staré mapě nic jako KUTULUK nenalezeno. Poslední věc mne zarazila ta zmínka o VVP. Nevím sice jestli se Putin potápěl do Bajkalu vícekrát jistě, ale vím a mám to potvrzeno i od místních a byl jsem se tam podívat, že to bylo jednou v zátoce Turka v Burjatii, odkud se lze jednoduše dostat do jehlubšího místa jezera mezi ostrovem Olchon a východním pobřežím. A to je tedy sakra daleko od údajného místa pokladu. A to co píše Ďuro Trulo, mi dává mnohem větší smysl.
Rudolf Svoboda

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

PS: V každém případě putování z Kultuku do Bajkalu jen doporučuji, je to krásná trať a stojí to za to, mohu jen doporučit, ale poklad radši určitě nehledejte! 🙂
RS

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Rudolfe,
prohlédla jsem mapu a napadlo mě, jestli ona novinářka, která rozhovor zapsala, neprohodila a navíc nezkomolila názvy stanic. Mohlo to být míněno tak, že jeden vlak spadl do vody mezi stanicí Bajkal a výtokem/pramenem Angary a druhý v oblasti stanice Kultuk/Kutuluk.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

No je to možné, že to trochu dost popletla 🙂
RS

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Rudo,
a když už ses ke svému výletu přiznal (a moc ti ho závidím!), nechtěl bys nám o tom něco napsat?

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Mezi Kultukem a výtokem z Angary je pobřeží členité, ale pokud by vlak vykolejil na této trati, pak hloubka u břehu je jen v desítkách metrů. A dál do jezera by vlak nespadl.
Vzdálenost je sice veliká, jeli jsme to turistickým vlakem před pěti lety i se zastávkami celý den, ale pokud místní věděli, kde vlak vykolejil, zlato by už asi bylo dávno vyndáno.
Tato trat je slepá, končí ve stanici Bajkal, u levého břehu výtoku Angary. Dál se pokračovalo přes Bajkal lodí na druhý břeh, nebo se v zimě na led pokládaly koleje. Pokud tedy jsou na dně kolejnice, pak je pravděpodobnější varianta proboření se vlaku ledem.
Žádná stanice zatopená není. Po stavbě hydroelektrárny stoupla hladina Bajkalu o cca jeden metr. Loni v létě když jsem tam zase byl, tak vlivem sucha hladina byla o 60cm pod normálem.
Současný vlak objíždí jezero Bajkal z Kultuku po jižní straně na Sljudjanku a dále na Ulan-Ude …. až do Vladivostoku.
Jan.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

No nevím, Titanik se přece netočil v 2010, ale 1997. A jestli ty pruty jsou ve velké hloubce, jak se pro ně ti místní potápěli? A jestli jsou někde na mělčině, tak by je všechny zase vytáhli. Nevim,moc mi to nesedí. Honza

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Honzo,
v textu je k "natáčení trosek Titanicu", nikoli filmu Titanik. V roce 2010 bylo provedeno mapování zbytků lodi za pomoci podmořského robota a sonaru. Cameron chtěl být u toho.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26
Odpovědět  Anonymní

Vlabi, mohu poslat jednu malou část mé návštěvy Sibiře, ale zatím nemám přepsanou tu část putování po Krugobajkalce. Poctivě jsem si dělal zápisky každý den až jsem vypsal celou propisku 🙂 a teď to musím přepsat do počítače, jen jsem strašně liný a taky kdy… Ale budu se snažit co nejdříve.
Jene, přesně jak píšeš. Podél trati je podle geomapy 800 metrů dost daleko na to než aby se tam i rozjetý vlak vůbec nějak dostal, no ale kdoví, přece jen tam je pak prudký zlom až do 1080 m… no a podél té staré trati taková hloubka není nikde. Možná by mohlo třeba něco být právě v místech některého ze zálivů mezi Irkutskem a Bajkalem. Ale … :))) To s tou zatopenou stanicí to byl ode mne spíše takový bonmot.
Rudolf

Ďuro Trulo
Host
Ďuro Trulo
17. 3. 2022 13:26

k titaniku!
Jak dokážete na jednom místě shromáždit finanční oligarchii světa a potom ji naráz zavraždit?
Jednoduše!
Necháte postavit nej loď světa (nejrychlejší, nejbezpečnější, nejluxusnější),takže lístky na její první plavbu budou tak drahé, že to tu rakev zaplatí i s tím provozem. Smetanka slouhů páníšků a bankstléřů se nalodí sama a pak musí kapitán dobře navigovat, aby ledovec neminul, nebo nenarazil čelně(což by odnesla deformační zóna a pár zátopových komor). Svůj úkol splnil dokonale a tak mohl o rok později vzniknout FED.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:26

Mimo tému, na samostatný článok, chcelo by to odborníka na preklad a hlavne výklad:

http://pravosudija.net/article/putin-v-izraile

JgB