Domek pro maminku

Tento neuvěřitelný příběh se odehrál v malé vesničce Zarytki ve Rjazaňské oblasti RF. Slepý muž tam sám vlastnoručně postavil pro svou 86letou maminku opravdový dřevěný domek, protože její stávající obydlí se začalo hroutit.
Nevidíte na tom nic výjimečného? Ale zkuste si představit, jak může člověk pracovat jen na základě hmatu s hoblíkem, sekerou, pilou, vrtákem a dokonce i kotoučovou pilou, nemluvě o hřebících a samořezných šroubech, lezení po střeše či instalaci rozvodu elektřiny. Přesto se mu to podařilo a matka si nyní může užívat nového domova. Však je také na svého syna patřičně hrdá!

Tento venkovský domek postavil pro svoji maminku vlastnoručně slepý Vladimír Krysanov


Pro motivovaného a talentovaného člověka se nemůže špatný zdravotní stav stát překážkou, i když se to týká zraku. Úplná slepota Vladimírovi nezabránila, aby se chopil nástrojů a začal stavět bydlení pro svou starou matku, protože v jejím více jak stoletém domě už bylo nebezpečné žít. Vzhledem k tomu, že specializovaný podnik zaměstnávající tělesně postižené, ve kterém do té doby v blízkém městě pracoval, byl uzavřen, měl dost času na to, aby své matce pomohl. I rozhodl se pustit do díla.


Po té, co se roh starého domu zřítil, Vladimír se rozhodl nic neopravovat, ale postavit domek nový.

Začal stavět v roce 2010 a už o rok později se jeho matka mohla přestěhovat, i když ke zlepšení bydlení bylo třeba ještě několika dalších let. Muž zpočátku sice plánoval původní dům jen poopravit a připojit k němu verandu nebo postavit provizorní dvorek, ale když se část stavby úplně zhroutila, rozhodl se vedle postavit nový plnohodnotný dům. 
Standardní délka prken je 6 m, což je právě tak akorát na délka domku pro jednu starou ženu. To umožnilo stavět bez zbytečného odpadu a neplýtvalo se prostředky, kterých měli poskrovnu. Nakonec se však ukázalo, že i tak je dům poměrně velký.
Když se o takovém rozhodnutí dozvěděli lidé z okolí, rádi pomohli, co mohli. Na pile, kde koupil prkna, mu udělali slevu a bylo mu umožněno skladovat zde materiál tak dlouho, jak potřeboval. Soused pomohl rozměřit základy a upevnit čtyři podpory v rozích, aby se mohl vytvořit rám domu.

Spolu se sousedem upevnil Vladimir v rozích budoucího domova čtyři podpěry.

Nu a ve všem ostatním se spolehl pouze na svou vlastní sílu, na vodícího psa Dicka a svou matku, kteří mu pomáhali hledat odložené nástroje nebo malé předměty, které spadaly do trávy. 


Při pohybu byl jeho očima vodící pes, který byl jeho nejlepším přítelem už více než 7 let.

Protože fundament je nákladnou záležitostí a odchod do důchodu není snadný, musel Vladimir hledat náhradní řešení. Zasypal celý prostor pod domem keramzitem a na něj položil dvojitou podlahu s minerální vatou jako izolací. Nad tím pak vytvořil pevnou dřevěnou konstrukci, na niž poté přitloukal ve dvou vrstvách prkna. Mezeru mezi nimi zaizoloval minerální vatou.
Při montáži domu používal slepý mistr obvyklé nástroje pro takovou práci: řetězovou pilu, hoblík, kladivo, vrtačku, šroubovák a… kotoučovou pilu. Pro zdravého člověka použití takového nástroje nevyžaduje velké úsilí. Ale když jsou problémy se zrakem – pak je to docela složitý úkol.

Vladimír pracuje s elektrickým nářadím jen za pomoci hmatu.

Na dvoře Vladimír vyrobil různá zařízení, která usnadňují práci.

Jen tak pro zajímavost: Vladimír Krysanov získal dovednosti v práci s nástroji v internátní škole v době své školní docházky. Učitel pracovního vyučování je nejen naučil pracovat se všemi běžnými nástroji, ale byl také velmi přístupný a uměl zajímavě vysvětlovat i vyprávět. Proto se člověku, přestože na vlastní oči nikdy neviděl, jak se staví dům, podařilo všechny své představy uvést do praxe.
Vladimír se při práci orientoval jednak podle magnetofonu, který si vždy postavil na správné místo šestimetrového prkna a soustředil se na jeho zvuk a na svého vodicího psa, který se ve všech situacích stal skutečnou záchranou a nejvěrnějším přítelem.

Kovová metrová páska s hmatovými body každých 5 a 10 cm Vladimírovi pomáhala orientovat se v měření délky materiálu.

Projekt domu mu samozřejmě nikdo nenakreslil, vše si vytvořil v hlavě sám a veškerou práci dělal jen podle citu a intuice. Vzhledem k tomu, že jeho problém se zrakem je vrozený, Vladimir se už dávno dokázal plně přizpůsobit životu. Pomocí hmatu a zvuku dokáže bezchybně určit věci nebo objekty. Jen s barvou a přesností má potíže, a v tom opravdu potřebuje pomoc ostatních lidí.
Díky magnetofonu a pokynům matky byly vyrobeny nejen stěny, ale také štítová střecha, jejíž instalaci provedl rovněž sám. Aby se snížily náklady a zjednodušil celý proces, rozhodl se střechu pokrýt plechovými pásy širokými 1,2 m, jejichž délku si mohl sám určit. Poté, co odřízl plech o požadované délce, vylezl s ním po žebříku na střechu a zajistil jej pomocí běžných samořezných šroubů. A malá perlička: aby případným pádem neohrozil sousedy a zároveň aby nebudil nemístnou pozornost radilů u plotu, pracoval v noci.

Střechu Vladimír pokryl válcovaným plechem, který instaloval a upevnil sám.

Vybavení interiéru zabralo hodně času, protože prostor je omezený, což působilo problémy při přemísťování objemnějších materiálů. A objevil se ještě jeden problém, který jinak optimistického slepého muže opravdu vyvedl z rovnováhy – bezohledná společnost vylákala od Vladimíra peníze na plastová okna, která si na jejich doporučení objednal pro celý dům: peníze zinkasovala a – zmizela. 
Spálil se, ale nezbylo než hledat jinde. Nějak tedy dal znova dohromady potřebnou sumu a vydal se hledat jinou firmu. Když však jejímu řediteli vyprávěl svůj příběh, ten na místě slíbil, že pro něj okna udělá firma na vlastní náklady. Slovo dodržel a nyní má maminčin domek zbrusu nová zateplená okna.

Díky pozornému vedoucímu firmy zabývající se instalací kovo-plastových oken je nyní v maminčině domě teplo a světlo.

Stavba samozřejmě trvala velmi dlouho, vzhledem k tomu, že pro nevidomého je velmi obtížné provádět tento druh práce. Jak sám 54letý pán přiznává:
„Tady je špatně odříznuté prkno, jenže to máte těžké… Ti, kdo vidí, si vše označí. Tužkou udělají čáry a podle toho řežou. Ale já takovou čáru nevidím, musím dělat všechno pomalu. Odspodu si to nejdříve připevním šroubem, a pak teprve řežu. Poslepu jde všechno pomalu, ale nedá se nic dělat. Buď to uděláte pomalu, nebo vůbec. A abych si zjednal řemeslníka, na to nejsou peníze.“

Domek je zvenku i zevnitř dřevěný.

Maminka se díky těžké práci a vytrvalosti Vladimíra Krysanova do nového domku přestěhovala už za rok.

Navzdory těmto potížím byl dům postupně nejen postaven, ale také odizolován podle všech pravidel. Pro vybavení interiéru našel Vladimir některé materiály na skládce, jiné nakoupil a aby ušetřil peníze, i elektroinstalaci si provedl sám. V této záležitosti mu jeho maminka pomohla radami, jakou barvu má který drát, protože nesměl udělat chybu.

Vladimír provedl veškerou elektroinstalaci s pomocí maminky sám.

Poté, co se matka přestěhovala do nového bezpečného domku, pustil se mistr stavitel do verandy. Nedávno pak Vladimir instaloval i parní topení, protože kamna domek ohřívají nerovnoměrně a v další místnosti je zima. Opatřil si potrubí, několik radiátorů a čerpadlo pro nucený oběh a postupně namontoval celý topný systém.

Ve sklepě Vladimír vykopal studnu, nainstaloval čerpadlo a nyní je v domě voda.

Aby mamince zpříjemnil život, vykopal v místnosti, kde jsou kamna na dřevo (nemají zemní plyn) studnu, a z ní se čerpadlem táhne voda. Práce to byla komplikována, protože dům již byl prakticky hotový, a přitom bylo třeba hloubit 4 metry jen pomocí zahradní vrtačky.

Vladimírovi se podařilo v domě zavést parní topení, a tak v něm už nyní není zima.
A tento dům postavil slepý muž vlastníma rukama!

V posledních letech práce poněkud vázne. Má to svůj důvod: Vladimír pomáhá vybudovat letní mimoměstský tábor pro rozvoj a odpočinek odchovanců veřejné organizace „Moje cesta“. V blízkosti obce společným úsilím zušlechťují území tábora „Malá země“, kam poslední 3 roky v létě přijíždějí děti se zvláštními potřebami, které zde absolvují terapii venkovským životem. Nejen že tu na čerstvém vzduchu relaxují, ale také přispívají ke zlepšení okolí.

Vladimir Krysanov tu není jen váženým hostem, ale pomáhá tábor budovat a učí děti řemeslu.

Vladimír byl jedním z prvních, kdo přišel k organizátorům osady s nabídkou pomoci a od té doby nejen že pomáhá budovat, ale učí děti a dospívající se zdravotními problémy začlenit se do života a ukazuje jim, co všechno mohou dokázat. A dělá to rád a s potěšením, protože sám nemá rodinu ani děti.

Budování tábora „Malá země“

Jak ukázaly Vladimirovy úspěchy, nic nemůže zastavit motivovaného člověka a nezáleží ani na tom, zda má nějaká zdravotní omezení nebo zda je už v pokročilejším věku. A jak by řekl Vladimír:
Aby byl váš život světlejší, musíte vědět, co chcete, a usilovat o to všemi možnými způsoby.




foto:
youtube.com/ FORUMHOUSE
rzn.info
překlad: Vlabi
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
6 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:27

Úžasný člověk! Jaký to rozdíl oproti lidem, kteří ač zdraví, nic pro společnost netvoří, nejsou ničím užiteční a naopak škodí. A takovýchto darmožroutů a nepoctivých lidí je dnes na světě velmi mnoho, podle toho svět také vypadá! petka54

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Anonymní

Здравия тебе Petka54

Unknown
Host
Unknown
17. 3. 2022 13:27

To je krásný příběh..láska tomu muži pomohla, dala mu sílu a odvahu se do toho pustit. A že pomáhá ještě jiným lidem, že nesedí doma a nefňuká, to je bonus navíc.Je to skvělý člověk.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:27

Musí mať ohromnú predstavivosť a pamäť. Obdivujem.

s0lar

K.
Host
K.
17. 3. 2022 13:27

Lidská vůle jen nezměrná, jen ji v sobě umět probudit jako ten pán.
Přeji mu hodně štěstí a zdraví.
Ne všude se bohužel mají tak dobře jako v Moskvě nebo Petrohradu.

Dagmar
Host
Dagmar
17. 3. 2022 13:27

neuveritelné, co jsme my, co mame vsechno na dosah ruky a jeste zdravi, protinemu? A takovy je cely Rusky narod a proto je neporazitelny
Dagmar 🌹❤️