Co je za „výjimečností“ USA

– v čem spočívá nebezpečí hlavního aspektu americké ideologie


„Hříchy ostatních odsuzujete horlivě až do roztrhání, raději však začněte se svými vlastními a k cizím se ani nedostanete,“ tato slova napsal William Shakespeare před více než 400 lety, ale ani dnes nenajdete lepší, která by co možná nejpřesněji popisovala rysy anglosaské zahraniční politiky. Obzvláště hluboce je ve Spojených státech zakořeněný zvyk stavět se nad všechny ostatní a poučovat je, a protože unipolární svět dnes zažívá řadu problémů, syndrom americké výjimečnosti (SAV) opět slibuje problémy.
SAV je nebezpečná nemoc postihující nejen americké, ale i anglická instituce, ale vzhledem k velikosti a vojenské síle Spojených států, jejich ideologii a ekonomickému potenciálu mohou následky tohoto problému ohrozit celé lidstvo.


Kořeny tohoto „syndromu“ je třeba hledat v dávné minulosti, už proto, že Spojené státy se nejprve vyvíjely izolovaně. K uchvácení bohatství původních obyvatel, nebo jak je to eufemisticky nazýváno v literatuře – ke „kolonizaci“, došlo daleko od hranic velkých mocností, což poskytovalo úplnou svobodu konání a bylo magnetem pro dobrodruhy z celého světa.


Území s mírným podnebím, mnoho přírodních zdrojů a množství hodnot vytvořených místními obyvateli byly chráněny vodami oceánů v porovnání s indickými domorodými kmeny, jež byly zaostalé a neměly pokročilé technologie. S ohledem na specifické rysy takového přestěhování se kontinent migrantům „kolonizujícím“ region ukázal být velmi příhodným.
Lidé byli přitahováni do „Nového světa“ možností beztrestného obohacení a možností expanze nikoli vybojované se silnými sousedy, ale ukradené slabším domorodcům. Jiní přistěhovalci hledali způsoby, jak se zbavit břemene administrativních systémů a zavedených tradic na evropské pevnině. A další chtěli začít nový život od nuly, neboť „americký národ“ v prvních dobách sestával hlavně z vyhnanců z Anglie, Francie a Španělska, ale i z dalších zločinců.
Pokud z původní historie Spojených států odstraníme hollywoodskou propagandu, otevře se její skutečný a prozaický obraz. Americké politické vědomí se začalo formovat s prvními osadníky XVII. století, s pojímáním světa tzv. „otců-zakladatelů“, kteří považovali nový kontinent za zaslíbenou zemi v nábožensko-ekonomickém smyslu.
To znamená, že mesiášská myšlenka výběru Spojených států pro roli vůdčí země a kormidla pro všechny národy světa vycházela z mentality jejich zakladatelů. Podle jejich vlastní logiky bylo všechno ospravedlněno na základě jednoduchého řetězce: Země a všechno na ní patří Bohu; Pán může dát zemi nebo nějakou její část vyvolenému lidu; Američané jsou vyvolený lid.
Tato základna byla deklarována všemi americkými elitami po celou dobu existence samotné Ameriky. Například v roce 1900 americký senátor Albert Beveridge napsal:

„…Bůh učinil svým vyvoleným národem Američany a předurčil je vést k obrození celý ostatní svět.“

O téměř století později, v roce 1990, americký prezident Ronald Reagan k tomu dodal:
„Amerika je zaslíbenou zemí a naši lidé jsou vybráni samotným Bohem, aby vytvořili lepší svět.“ 

A v roce 2011 Mitt Romney, kandidát na hlavu státu, znovu připomněl:
„Bůh tuto zemi nevytvořil, aby náš národ následoval ostatní, americkým osudem je vést.“

Vzhledem k neměnnosti tohoto ideologického přístupu je snadné pochopit, proč byly pro jeho realizaci vyžadovány právě „profesní“ zkušenosti prvních kolonialistů Ameriky – vyhnanců . Ve všech dogmatech Američanů bylo zvažováno pouze území USA – země, nikoli národy, které ji obývaly.
Když americká ekonomika začala posilovat a v západním světě vypukl boom ve využívání otrocké práce, elity Spojených států nejprve zalitovaly „útlaku“ domorodých národů, ale ne proto, že by si uvědomily jejich genocidu, ale proto, že nebylo možné získat otroky z místní populace, a tak bylo nutné je do Ameriky složitě dopravovat z dalekého afrického kontinentu.
Dnes jsou temné stránky vzniku „výjimečnosti“ spolehlivě vytlačeny z veřejného diskurzu, ukazovány jsou pouze úspěchy Spojených států ve 20. a 21. století: vnitřní politická stabilita, absence defaultu, popularita kultury a ekonomická úroveň země. Na tom však ve skutečnosti není „syndrom“ založen, ale je výsledkem skutečnosti, že obecné principy americké zahraniční politiky nikdy neprošly zátěžovými zkouškami.
Podle dogmat George Washingtona, Thomase Jeffersona a Alexandra Hamiltona, na která se Bílý dům stále spoléhá, byla vojenská síla vyhlášena prvním principem americké politiky. To znamená, že armáda je konečným prostředkem řešení „vnějších“ problémů a konfliktů.
Druhým je diplomatický egocentrismus, tj. právo nedodržovat žádné smlouvy, sliby, spojenectví a závazky, pokud by svazovaly ruce americké elity, a třetím je „velká mise“ Spojených států šířit „demokracii“ a „hodnoty“. To znamená, že k ospravedlnění prosazování těchto bodů byla požadována exkluzivita, která odůvodňuje jakékoli expanzivní ambice americké elity.
Pouze díky geografii a kompromisům evropského a amerického finančního zákulisí se USA na této cestě ještě nesetkaly s odporem. Nikdy na svém území nebojovaly, nebyly okupovány, nezažily hrozbu na svých hranicích a jejich ekonomika a infrastruktura nebyly zničeny botami útočníků. A v případě, že taková hrozba nastala, byl nepřítel okamžitě vtažen do zahraničních válek, jako tomu bylo v období posilování SSSR.
Během americko-mexické války se američtí občané domnívali, že každý z nich vydá za deset Mexičanů, avšak válka ukázala, že tomu tak není. Tehdy se na chvíli vrátil do americké společnosti zdravý rozum, ale v době první světové se vše opakovalo znovu. A i když během prvních bitev Američané opět vystřízlivěli, směrem ke druhé světové o sobě setrvačnost dala vědět. Poté přišlo 74 let naprosté absence „očkování“, což „syndrom exkluzivity USA” přivedlo na nebetyčnou úroveň současných výšek.
Jinými slovy, po celá desetiletí se propaganda o vlastní velikosti nesetkávala s odporem a nepronikla do střetu s realitou existující mimo hranice Spojených států. A proto ve skleníkových podmínkách jen sílila.
Spojené státy byly vždy na svém kontinentu nejsilnějším národem a „velký svět“ k nim nedorazil, takže se i utvořila odpovídající washingtonská mentalita.
Nebezpečí dnešních USA spočívá v tom, že americký národ na rozdíl od ostatních nedokáže adekvátně posoudit své postavení, čehož snadno využívají elity zahrávající si se svými ambicemi.
V roce 2016 prezidentská kandidátka a soupeřka Donalda Trumpa, Hilary Clintonová, publikovala programový článek s názvem „Nová americká exkluzivita“. Demokratická vůdkyně (což je už samo o sobě významné) v něm uvádí:

“Spojené státy jsou výjimečným národem. Jsme poslední nadějí pro Zemi, o které mluvil Lincoln. Jsme zářící město na kopci, o kterém mluvil Reagan. Jsme nejaltruističtější a nejmilosrdnější země, o níž mluvil Kennedy. A nejde o to, že máme největší armádu nebo že naše ekonomika je větší než kterákoli jiná, ale také o sílu našich hodnot, sílu amerického lidu. […] Součástí americké výjimečnosti je, že náš národ je nenahraditelný.“

V Rusku, stejně jako ve většině evropských zemí, jsou tyto pasáže považovány za nezákonnou propagandu „sociální, rasové, národní, náboženské nebo jazykové nadřazenosti“ (článek 29 Ústavy Ruské federace), ale důležitější je, že tyto sentence byly vysloveny politikem, který měl velkou šanci stát v čele největšího vojenského arzenálu světa.
Vzhledem k výše uvedenému je důležité pochopit, že důvodem, proč americká verze „nacismu“ tak dobře zapadá do veřejnosti ve Spojených státech, je to, že tento národ nikdy nezažil válku. Na vlastním území nepocítil nepřátelství, netopil se ve vojenských střetech (s výjimkou období občanského konfliktu), nevyvíjel se přerušovaně kvůli neustálým vnějším zásahům a nebojoval se sobě rovnými protivníky. A dokud k takovému setkání s realitou nedojde, zůstane syndrom americké výjimečnosti tak, jak je. Vezmeme-li v úvahu, že americká společnost je navíc politicky zombírovaná, znamená to pro svět mnoho problémů.
Faktem je, že teze exkluzivity je Američanům vnucována již od dětství, ale ne jako světonázor pro svou zemi, ale jako role centrální ideologie v budoucnosti celého lidstva. Paradoxem tohoto vnucení však je, že na postuláty o demokracii a svobodě je naložen jim protiřečící totalitarismus názorů. A to opět říká, že „výjimečnost“ je nástroj, který v případě vážných obtíží a otřesů mohou americké elity snadno použít pro ty nejšpinavější iniciativy v oblasti zahraniční politiky.
Virus nadřazenosti založený na rasové dominanci již na Západě způsobil ospravedlnění otroctví. Názor založený na nadřazenosti nad „třetím světem“ ospravedlnil dlouhou sérii invazí USA a zemí NATO v posledních desetiletích a teze o sociální a hodnotové dominanci je doprovázena hybridním tlakem dodnes.
Aniž si to uvědomuje, sklouzává americká společnost na okraj této propasti, lákavé a univerzální pro jakoukoli agresi. A i když se Rusko dokázalo vojensky zabezpečit a geopoliticky s Čínou utvořit duumvirát, nebezpečí americké megalománie nelze podceňovat.
V únoru 2019, ve výročním provoláním amerického prezidenta „O situaci v zemi“ Donald Trump v 82. minutě svého projevu připomněl:

„Nemáme v úmyslu se omlouvat za to, že hájíme americké zájmy Spojených států. Proč? Protože Američané jsou nejznamenitějším národem na Zemi!“

Zde by stálo za to se zeptat ruských liberálů, nakolik podobná rétorika je v souladu s liberálními hodnotami rovnosti a svobody, ale to, stejně jako jiné dialogy s „fanoušky“, obvykle nemá smysl. Stojí však za zmínku, že zatímco současný unipolární svět ztrácí půdu pod nohama a role Spojených států se ve světové politice zmenšuje, americká exkluzivita je ideologickou vizí, ve které je celá historie světa před zformováním severoamerického „Nového světa“ vnímána jen jako příprava na tuto formaci, a samotný „Nový svět“ jako mise, v níž je Amerika povinna hrát vedoucí roli.
Jinými slovy je v tom rozpor a čím silněji bude tento rozkol v hlavách obyvatel růst, tím pohodlnější je pro americkou elitu cesta ven: vinu za všechny své problémy svalit na jiné. Výjimečný národ přece seje jen dobro, což znamená, že za nahromaděné obtíže v „městě na kopci“ musí zaplatit někdo třetí.


Autor: Ruslan Chubijev
zdroj: http://www.iarex.ru/articles/71933.html
překlad: Vlabi

0 0 hlasů
Hodnocení článku
Označeno tagem

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
16 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Pavel Novotný
Host
Pavel Novotný
17. 3. 2022 13:27

V Praze – Řeporyjích dne 27. 11. 2019

Vaše Excelence, vážená Ruská federace.

Jsem mladý, nezkušený starosta pražské městské části Řeporyje. Obvykle píši méně důležitým lidem a myslím, že jsem prvním z třiceti dosavadních starostů, který píše namísto sousední vesnici největšímu státu na světě.

Tím se v žádném případě neomlouvám za případnou neohrabanost stylu, formy, či drzost.

A už vůbec se nesnažím budit lítost, či soucit.

Tu nepříjemnou povinnost reagovat na vás vám vyčítám, protože mám v rámci své agendy fakt jiné starosti, než reagovat na obtěžující, obsahově i argumentačně slabé prohlášení státu, se kterým mají Řeporyje společného maximálně to, že před časem veřejně vyjádřily podporu městské části Praha 6, která se zcela pochopitelně rozhodla konečně zbavit ostudné sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jednoho z nejhorších vojevůdců v moderních dějinách vaší země, duševního mrzáka, lidské zrůdy a především ubohého vraha, který neváhal bezdůvodně masakrovat nevinné civilisty v Maďarsku, Mongolsku a… Československu.

Zatímco děti v ruských školách se o něm učí jako o hrdinovi, české děti se o něm neučí skoro nic. Je to škoda. Mělo by se jim připomínat například dle všeho výše jmenovaným šmejdem nařízené bombardování Mladé Boleslavi den po válce, kdy ve snaze splnit hlavní úkol Rudé armády – zmařit ústup německých jednotek, které se snažily dosáhnout amerického zajetí, zahynuly stovky nevinných civilistů, včetně dětí, které mají v místě svůj vlastní pomníček, u kterého představitel Ruské federace tutově nikdy nebyl.

Koněv byl dle drtivé většiny Čechů, kteří se jím vůbec zabývají, mizerný vojevůdce a svině nehodná adorování v učebnicích pro děti, natož pomníků, ale to vy samozřejmě víte, stejně jako to vědí vaši historici, jen to nemohou napsat. Musejí psát jinou historii.

K věci, ať se navzájem nezdržujeme – neděláme si u nás krom Koněva přehnané iluze ani o generálu Vlasovovi a jeho Ruské osvobozenecké armádě. Jejich kontroverzní počínání a historická role je dobře popsaná, stejně tak jako jejich role při osvobození Prahy.

Do té – na rozdíl od Koněva, který ji přijel „dobýt“ den po podpisu kapitulace německých vojsk – přijela ROA nezpochybnitelně, ať už z jakýchkoli pohnutek, bojovat s jejími okupanty a zachránit ji před zničením.

Tři dny před stovky kilometrů vzdálenou Rudou armádou. Taková je pravda, pokud vám to slovo ještě říká něco jiného než pravdu, kterou za pomocí lží trestuhodně a neodpustitelně vytváříte tak často vy.

Nevím, kde bere Ruská federace drzost označovat plánovaný pomník zde padlým třem stovkám Vlasovců v Řeporyjích jako akt, který je v rozporu s Chartou mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, která označila „činy Vlasova a jeho kompliců jako zločiny proti lidskosti a napomáhání nacistům.“

Milá vlezlá, drzá Ruská federace, my jsme jen sedláci ze Řeporyjí, ale číst umíme a proti textu charty bychom si nedovolili vznést námitek. Nerozumíme ale tomu, co má společného s událostmi, které se v Praze odehrály 6., 7. a 8 května 1945 a je jedno, jaké pohnutky k nim nejednotné vedení ROA vedly.

My ale v Řeporyjích neřešíme ani to. Nemáme důvod. Co máme, jsou obecní kroniky, vzpomínky stále žijících, práce historiků. A svědomí.

Pavel Novotný
Host
Pavel Novotný
17. 3. 2022 13:27

Aby vám to bylo v Rusku úplně jasné, na rozdíl od Ruské federace, symbolu prolhanosti a šíření strachu, v Řeporyjích se pravdy nebojíme a nebojíme se ani vás. Víte, čeho jsme se tu báli? Šestého května 1945 opět německých vrahů, kteří kousek vedle na Barrandově ještě v tento den vraždili civilisty. Hrůza, která tu obcházela, je z kronik dodnes cítit, jak se můžete přesvědčit na webu městské části, jehož prostřednictvím myslím v blízké době čeká díky vašemu „zájmu“ našeho poskytovatele hostingu, malou lokální firmu, zkouška, ve které jestli obstojí, tak jim dám smlouvu na sto let dopředu a, jak se u nás říká, sním svůj klobouk. Samozřejmě pokud budu ještě schopen pro účinky novičoku dýchat, natož přijímat potravu.

-oryje mají tisíckrát lepší historickou zkušenost s Vlasovci, než s vámi, vy karikatury sebe sama s atomovým kufříkem za zadkem a hlavou plnou vodky a černého svědomí. Česká republika je demokratickou zemí, do které můžete posílat tak maximálně agenty, peníze na kampaně vám loajálních ubožáků, nadopované sportovce a určitě i prostřednictvím velvyslance depeše o tom, co se vám nelíbí. Nám nezbývá než toto respektovat, či to spíše trpět a vzít na vědomí.

Vy vezměte laskavě na vědomí, že není ve vaší moci nám zabránit postavit pomník třem stem vojákům, kteří tu tehdy v boji s nacisty a také nakonec se „svými“ padli. Ten budete moci tak možná odstranit, až nás budete zase okupovat a zotročovat. Do té doby nemá smysl nás otravovat, stejně jako nemá smysl otravovat novičokem, či tlaky mě osobně, což neříkám proto, že bych se vás bál, vy prolhaní, drzí, dosebezahledění, bezohlední ubožáci.

Pavel Novotný
Host
Pavel Novotný
17. 3. 2022 13:27

Říkám to proto, že budou li zdejší lidé chtít stavět pomník, protože mají pocit, že ho Řeporyje a Praha Vlasovcům dluží, tak ho prostě postaví.

Vám nedluží Řeporyje nic víc, než tuto odpověď a možná ještě připomenutí citátu neznámého autora, který mám rád a který jsem se během psaní tohoto, pro vás jistě směšného dopisu pro mě směšným adresátům, neskromně rozhodl navrhnout jako součást plánovaného pomníku v Praze padlých Vlasovců. Divím se, že mě to nenapadlo už v ten okamžik, kdy se do věci pokusilo vložit právě Rusko: „Historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsané někým, kdo při tom nebyl.“

S formálně předstíranou úctou,

Pavel Novotný

starosta SAMOSTATNÉ městské části Praha Řeporyje

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Pavel Novotný

Urážlivé a arogantní diskuzní příspěvky, které se navíc ani netýkají tématu, na tomto blogu obvykle mažeme. Tyhle perlu smazat by ale bylo skoro škoda. Co vy na to? 🙂

Alexandrie
Host
Alexandrie
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Pavel Novotný

Vlabi, sranda by to byla až tehdy, až bych viděla, co Putin na to.
Moc bych si to přála vidět. I to, že o něho tento dopis ani nezavadí. To pak prosím k vidění i reakci Novotného 🙂

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Pavel Novotný

Přiznám se, že jsem neměl vůli se prokousat dál, než k druhému odstavci. Nicméně i já jsem pro ponechání komentáře, aby bylo patrné, co pojmy svoboda slova a demokracie dnes vlastně znamenají.

Pavel Novotný
Host
Pavel Novotný
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Pavel Novotný

A kdy smažete sami sebe a tento blog? Mě osobně uráží ty falešné informace co šíříte.

Alexandrie
Host
Alexandrie
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Pavel Novotný

Michale a Vlabi, děkuji za přístup.
Jinak je škoda, že se s magorem Novotným v Rusku vůbec zabývaj. On to nedělá pro nic jiného, jen aby se o něm psalo. Kdyby ho úplně ignorovali, měl by po ptákách.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:27

Ani já to nedočetl:-)
Možná jde o to, že mimopražští moc nevědí, co je Novotný za suprgénia(po tatínkovi). A co všechno nevratně vypůjčil… i když s tímhle pupíkem to s ním stejně za chvilku švihne
https://www.parlamentnilisty.cz/tagy/Novotn%C3%BD
https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/pavel-novotny-0
…..
nenimito

Nal
Host
Nal
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Anonymní

Nestraš….

Pavel Notovný
Host
Pavel Notovný
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Anonymní

Děkuji nenimito za volební hlas pro Pavla Novotného. Vaší volby si vážíme. Takového prezidenta bych taky chtěl, nebojí se, řekne, co si myslí. Ne jako Zeman, který se pokakal z Putina a Xi Tin PingPonga…

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Anonymní

Vydávat se za úřední osobu může být posuzováno jako trestný čin

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Anonymní

Bezejmenný:
Porušovat paragraf 356 trestního zákona je přímo trestným činem a jak vidno, na to dneska sere Bílý Tesák. Dokonce je to v určitých kruzích považováno za hrdinství.

Gen. Vlasov
Host
Gen. Vlasov
17. 3. 2022 13:27

Milý Pavle, do Prahy jsme přijeli jenen pro to, že jsme v prohrané válce zdrhali před Rusákama, aby nás nepopravili za svinstvo co jsme páchali. Nebýt Rusů nepustili by jsme se z nouze do křížku s nacisty a Ty jakožto hrdý žid by jsi patrně nikdy nemohl psát ty hezké dopisy ��

Nal
Host
Nal
17. 3. 2022 13:27
Odpovědět  Gen. Vlasov

(y)