Jedna z nejtajnějších tajných služeb: pět otázek o KGB SSSR

Před 65 lety vznikla struktura, která je od té doby, a pravděpodobně navždy zůstane, jedním z hlavních „symbolů“ SSSR – Výbor státní bezpečnosti (KGB). Případy, lidé a tajemství této struktury, která hrála obrovskou roli jak v národních, tak i světových dějinách, stále straší nejen v postsovětském prostoru, ale muzea KGB existují v mnoha dalších zemích a nová se otevírají. Přitom pokud ne vše, pak velká část toho, co je s Výborem spojeno, bylo zpravidla zkresleno do nehoráznosti, zahaleno ve spoustě nadsázek, podrazů a otevřených výmyslů, že nalezení pravdy v této „nevědecké fantazii“ není snadný úkol. Ale přesto se pokusíme dát odpovědi alespoň na základní otázky o této impozantní, tajemné a mocné tajné službě.
Níže diskutované otázky se mohou ledaskomu zdát příliš naivní, někomu zas příliš obyčejné. Přesto, ať tomu věříte či nikoli, to jsou právě ty momenty, které dnes nejvíce zajímají jak ty, pro které už je zkratka KGB pouze historií, tak i ty, kteří nejčastěji vedou ty nejžhavější diskuse. Takže začněme.


Pokračovat ve čtení Jedna z nejtajnějších tajných služeb: pět otázek o KGB SSSR

Z HISTORIE EVROPY 7

– předchozí část –



Na chvíli teď opustíme slovanský svět a podíváme se, jak se věci mají na západ od Rýna.

Keltové
Řekli jsme si, že v průběhu 5. tisíciletí se na západ od Rýna zformovala první nám známá západoevropská civilizace, civilizace dolmenů/megalitů (pozor neplést s rondely), tedy protokeltská větev. V průběhu dalších tisíciletí se její obyvatelstvo početně rozrostlo, postupně se vyprofilovaly jednotlivé kmeny, a ty se kolem roku 450 př. n. l. daly do pohybu hned čtyřmi směry: na území dnešní Itálie, do střední Evropy, do Španělska (kde smíšením s místními obyvateli vytvořili Iberokelty) a na Britské ostrovy. Slovo „Keltové“ tehdy ještě neexistovalo; říkali si Galové a svému domovskému území, jehož centrum se rozkládalo na území dnešní Francie – Galie (Celtika).

Keltské kmeny, které se vydaly na Apeninský poloostrov (Senóni, Bójové, Insuburové, Lingové,…) vytlačily z Pádské nížiny Etrusky a následně se střetli i s Římany. V roce 387 př. n. l. se jim dokonce podařilo vypálit Řím. Situaci však neuměli vojensky využít (Keltům se někdy také říká „lovci lebek“ či „uřezávači hlav“ – a v Římě tehdy místo co by zaútočili na obránce ukryté na Kapitolu, po tři dny se usilovně věnovali sběru trofejí – uřezávali hlavy padlým na ulicích), a tak se byli nuceni stáhnout zpět do severních oblastí Itálie, které osídlili. Památkou na ně jsou města jako Miláno, Turín, Bergamo nebo Bologna, kterou mimochodem založil keltský kmen Bójů.




Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů – zdroj




Pokračovat ve čtení Z HISTORIE EVROPY 7

Deportace Tatarů: Co se opravdu stalo na Krymu na jaře 1944

Nedávno vystoupil na fóru věnovaném 70. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Petro Porošenko s tím, že srovnal ruskou moc na Krymu (aniž by k němu jako obvykle připojil „okupační“ štítek) s „akcemi Stalina, který snil o likvidaci tatarského národa”. Řečeno to bylo hlasitě… A také – lživě a negramotně. Zkrátka porošenkovsky. Aby však bylo možné plně pochopit, jaký nesmysl ukrajinský prezident pronesl, je nutné pochopit skutečnou podstatu událostí z jara 1944 na Krymu a především jejich skutečné příčiny.



Pokračovat ve čtení Deportace Tatarů: Co se opravdu stalo na Krymu na jaře 1944

Hokejová zborná na Slavíne

(z mailové pošty)
V Deň víťazstva nad fašizmom na Slavín si došla uctiť padlých vojakov celá ruská hokejová zborná. 


Tu vidno, aký neuveriteľný duchovný a mravno-etický rozdiel je medzi nielen západnou civilizáciou, ale aj medzi slovanskými národmi. Keď porovnáme náš hokejový zväz ktorý zdegradoval symbol našej štátnosti – slovenský štátny znak – a nahradil ho ohnutými palicami, a správanie ruskej zbornej, je nám jasné, že my ako jeden zo slovanských národov sme zdegenerovali v duchovnej a etickej oblasti neuveriteľne. Mali by sme sa pozastaviť a zamyslieť pokiaľ je ešte čas. Je to neuveriteľná hanba nás všetkých, lebo my vychovávame deti bez úcty k dejinám, vlastnej kultúre a k vlastnému štátu.
Koľko rodičov si ide uctiť padlých vojakov spolu so svojimi deťmi na Deň víťazstva?? Alebo SNP? Alebo na Bradlo Štefánika – minulosť
video: https://www.facebook.com/144236145934519/videos/1292389157593464/

autor: Anonym

PETER RUNZEL 11. kapitola


El sedí zdrcen na svém trůnu. Ten mu ještě dodává zdání, že vše je na svém místě, říše je v pořádku. Ale racionální duch mu našeptává, že to dlouho nepotrvá a jeho moc se zhroutí jako domeček z karet. Tak jako on zabil svého otce, který totéž učinil svému otci, může i on od některého ze svých synů očekávat smrt. Zatím je dokázal držet na uzdě, nechal je utápět v radovánkách a přepychu spojených se strachem z odepření sómy. Ale i on sám byl tímto strachem paralyzován. Trpce se usmívá: své otroctví si vytváříme sami a přesvědčujeme se o své úžasnosti, abychom neviděli okovy, které nás poutají. Jak jsme byli naivní, když jsme věřili, že svou nesmrtelnost využijeme ke svému osvobození. Jako kdyby narkoman doufal, že jej droga vysvobodí ze závislosti na ní. Moc, luxus, naše ego nás zaslepily, abychom neviděli holou a jasnou skutečnost. 
Staří měli pravdu a my vzbouřenci a zrádci jsme se chovali jako puberťáci. Nezradili jsme jen staré bohy, zradili jsme celé lidstvo. 


Pokračovat ve čtení PETER RUNZEL 11. kapitola

Ukradené vítězství

…aneb proč se na celém světě domnívají, že fašisty porazili Američané

V předvečer Den vítězství korespondentka KP mluvila se Západoevropany, Číňany, Američany, Australany…, aby zjistila, co vědí o druhé světové válce. Hrozné je, že většina odpověděla zcela jednoznačně: „Přece Spojené státy vyhrály!”
Akt úplné kapitulace Německa byl nakonec podepsán 8. května 1945 poblíž Berlína. To je před 74 lety. Zdá se, že těchto sedm desetiletí bohužel stačilo, aby svět zcela zapomněl na roli Ruska ve vítězství nad fašismem.



Pokračovat ve čtení Ukradené vítězství

Kdo ve skutečnosti ve 30. letech způsobil v SSSR hladomor?

Ukrajina začala oslavovat další „nezapomenutelné datum“ – „85. výročí genocidy hladomorem“. Takové tam jsou dnes “významné dny”, přitom si nevybereš – ať už svátky, nebo pietní akce – vždy je to jen další tanec na hrobech. Je však třeba poznamenat, že nyní má tato iniciativa „Nězaležnoj“ tak širokou a silnou podporu ze strany Západu jako ještě nikdy předtím. Ptáte se, proč tomu tak je? Proč se na Ukrajině stále více připomíná tato tragédie stará téměř sto let, a to tak, že se kolem ní jen hromadí stále větší hory lží a výmyslů? Abychom získali odpovědi na tyto otázky, je nutné nejprve upřímně a objektivně pojmenovat skutečné viníky těchto strašných událostí.


Jak zabít bohyni smrti


Slovanská bohyně smrti Mara nebo Mora je mnohým lidem známa jen velmi okrajově, mnohým vůbec. V pohádkách vídáme tak ještě Smrtku s kosou – převládá negativní dojem. Přitom se jednalo o velmi významnou bohyni, která se smrtí byla spojována jen natolik, že doprovázela duše zemřelých do nového života. Ale o tom později.


Kdysi dávno jsem se s jednou z jejích podob setkal osobně. A nebyl jsem sám, kdo ji viděl. Bylo to na Slovensku, v Chočských vrších nedaleko přehrady Liptovská Mara. Byla zima, sníh a já lezl dolů po skále, zatímco mí kamarádi šli po chodníku kolem skály. Byli rychlejší než já a pozorovali zdola mé lezecké pokusy. Byl mezi nimi jeden opatrný kluk, podařilo se mu přesvědčit ostatní, aby nestáli přímo pode mnou. Krátce nato se se mnou utrhl kus skály a roztříštil se přesně na místě, kde předtím stáli. Já jsem zažil zvláštní stav, že jsem viděl sám sebe shora, jak padám dolů. Když jsem se probral, zjistil jsem, že visím zachycen za malý stromek, který kousek níž ze skály vyrůstal.


Pokračovat ve čtení Jak zabít bohyni smrti