HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 6


Odvaly (skládky, haldy)
Tak, terrikony jsme probrali. 
Nyní přejdeme k odvalům, které nemají výraznou kónusovou formu, ale plní zhruba tutéž úlohu jako terricony. Platí tu stejné pravidlo, že je-li povrch nějaké vyvýšeniny kyprý, vrstevnatý a je možné ho zpracovat lopatou nebo motykou, tak se s nejvyšší pravděpodobností jedná o odval využité suroviny, který navršili naši dávní předkové.
Jak takový odval vzniká?
Nepotřebnou ochuzenou rudu odvážejí auta nebo přepravníky a sypou ji z postupně vznikajícího svahu, který bývá často i 50 m vysoký. Výsledek pak v praxi vypadá třeba takto:
odvaly lomu Vostočnyj na apatit (Koašva, Chibiny) (67.645256, 34.091449)

ARKAIM 2

-předcházelo-

“Je to záhada. Před čtyřmi tisíci lety přišel neznámý národ, postavil pevnosti,
ale nikoho si nepodrobil a s nikým nebojoval. Pak náhle z ničeho nic odešel na jih...”

Arkaim – archeologický průzkum


…Na začátku druhého tisíciletí před naším letopočtem zde krajina vypadala přibližně stejně jako dnes, jenom místy ji ještě oživovaly borové lesy, a bylo zde i podobné klima – půl roku zima a studené lezavé větry… A pod zvlněnými pahorky se stejně jako nyní skrývaly měďnaté pískovce.

Staré mapy Afriky

Všimli jste si, že staré mapy Afriky jsou detailnější, zatímco v 19. století je tento světadíl jedno bílé plátno?
V historii kartografie je patrný zvláštní paradox: na raných mapách 16. – 17. století prakticky chybí bílá místa. Území tehdy málo prozkoumaných kontinentů, jako Asie, Ameriky nebo Afriky, jsou pokryta nespočetnými nápisy a zobrazeními mnoha měst, zemí, hor a řek. Jak se však blížíme k naší době, začnou se objevovat bílá místa a je jich stále více, nicméně pak se zase začnou zmenšovat, až nakonec zmizí úplně. Jak si to vysvětlit?
Abychom si to doložili, ukážeme si to na konkrétním příkladu Afriky.


Pokračovat ve čtení Staré mapy Afriky

ARKAIM 1

Mnozí jej chápou jako starobylé kultovní centrum, kde žreci vykonávali posvátné obřady a sledovali postavení planet a souhvězdí. Další popisují Arkaim jako opevněné vojenské hradiště, a někdo v něm dokonce vidí dávnou huť. 
Ale kromě toho to bezesporu bylo především dokonale promyšlené bydlení pro bezpečný, pohodlný a soběstačný život značného počtu obyvatel. Před čtyřmi tisíci lety!


Pravděpodobný vzhled Arkaimu (52.649261,59.571443)



Pokračovat ve čtení ARKAIM 1

HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 5

Působením eroze se původně hladký povrch terriconu mění, voda stékající po svazích vytváří stružky, které jsou stále hlubší:
terricony Donbasu

HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 4

Vžiju se do role toho, kdo kuchá planetu, a přejdu k následující hutnické etapě. Horninu s určitým obsahem žádaného prvku jsme získali. Co s ní dělat dále? Předtím, než ji dáme do tavicí pece nebo k vytáhnutí žádaného prvku z horniny jakýmkoliv způsobem, je nutné ji obohatit, abychom zvýšili procento obsahu. K tomu ji pošleme do zpracovatelských a zušlechťovacích závodů. Tam oddělí koncentrát a zbylou hlušinu… 
Co s ní?
Vyvezou ji na haldy, třeba na tzv. terricony. 


Pokračovat ve čtení HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 4

Není paranoia jako paranoia

Ať kliknu, kam kliknu, téměř vždy se na právě zobrazené stránce za poslední tři-čtyři dny objeví nějaká ta zmínka o průšvihu, který má CIA kvůli únikům dat díky WikiLeaks. Všude jsou rozebírané šokující informace o tom, jak je lidstvo sledováno moderní technologií a to včetně televizorů. 
Pro mě je spíš  šokující především to, že něco takového je dnes ještě pro někoho šokující. Ale to je vedlejší. 
Není tomu tak dávno, co bych se i já zde na blogu svezl na tsunami těchto “šoků” a vypustil nějakou tu v paranoidně založených lidech děs a hrůzu budící zprávu o šmíráckých mobilech, tabletech, televizích, ledničkách a snad i fénech a chytrých nůžkách na nehty. Jenže čas plyne a s ním přicházejí zkušenosti, znalosti a vědomosti, které někdy zpřesňují, jindy poopravují, a občas dokonce zcela na rub obracejí vidění a vnímání toho či onoho. A tak se to, co se sledování člověka technologiemi v duchu NWO týče, přihodilo i mně.

Pomalu odchází doba, kdy jsem se sakra rozmýšlel, co komu a zda vůbec napíšu do SMS, mailu nebo co řeknu do telefonu. Stejně tak i obavy z odposlechu vedoucí k vypínání všeho, co může mít “uši”, pokud to nutně zrovna nepotřebuji používat. Už si nedělám příliš starosti z toho, co na mě může “někdo” (to jako ONI) vyštrachat. A to nikoli z důvodů, které stále ještě asi většina populace uvede:Proč by mi mělo sledování vadit, když nedělám nic špatného?” 
Kdepak, to není ten důvod.

Pokračovat ve čtení Není paranoia jako paranoia

“Má dáti – dal” z pohledu vyšších zákonitostí

Jistě jste už nesčetněkrát narazili na pojmy jako “lepší dávat, nežli brát”, “dávej bez očekávání odměny”, “cokoli dáš, vrátí se ti desetkrát” a další na podobné téma. Celý život jsem v tom měl celkem jasno a ani mě nenapadlo, že skutečnost může být na hony vzdálená informacím, kterých je v tomto směru více než dost. A když ne vzdálená, tak že to může být celkem i ne zcela jednoduchá věc. Alespoň v počátcích, než do toho zvídavý informační nenasyta jako já začne sice rozmazaně, ale krapátek vidět. Tedy ne že by mi tato moudra vnikla do kebule sama od sebe, jako třeba Newtonovi gravitační zákon pod zralou jabloní, to jistě ne. Ale mám ždibec toho pokakaného štěstíčka, že se motám kolem lidí, kteří takzvaně vědí a občas pod mým dotěrným tlakem nevydrží a utrousí tu jedno, jindy dvě, a když se opravdu rozpovídají, tak i tři slova, která zkombinována dohromady a vyslovena v ten správný okamžik mají i několik vrstev pořádné porce informací, jež mne často zasáhnou jako přesně mířená rána kladivem.

A zrovínka na téma “má máti – dal”, které jsem měl v malíku, alespoň jsem si to myslel, se mi dostalo nedávno takového vysvětlení. Nějakou dobu jsem se s ním nemohl popasovat a považoval jsem ho za mylné, protože na první pohled vypadající tvrdost, pro někoho možná bezohlednost, nemůže být přece možná. Avšak jak jsem to v makovici přehazoval ze strany na stranu, postupně jsem začal vidět, že Vesmír opravdu ve své podstatě nerozlišuje dobro a zlo, nýbrž rovnováhu a vychýlení z ní a na toto vychýlení potom reaguje zákony, které člověk s nedostatkem nadhledu, sebekritiky a vysokého stupně nezaujatosti nemusí nutně pochopit. A pak se diví, proč se mu děje to, co se mu děje. Od, jak by jeden řekl, malicherných nepříjemností a škodolibých náhod, přes nedostatek vitality a dobré nálady až po nemoci a úrazy a nedefinovanou nespokojenost se sebou samým, což ale nejsou negativní záležitosti. Tak je pouze vnímá moderní technokratická mysl, jež ztratila vědomý kontakt a pochopení s vyššími zákonitostmi, které jsou všudypřítomné a nelze jim uniknout.

Pokračovat ve čtení “Má dáti – dal” z pohledu vyšších zákonitostí