HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 2


Grand Canon, Arizona, USA – dávný povrchový důl pro průmyslovou těžbu uranu


Nyní se ponořte hlouběji a dívejte se široce otevřenýma očima: to je prostě gigantický důl, vykuchané území! Miliony turistů si myslí, že je to zázrak přírody.
Proč?
Řekli jim to tak. Přitom nikde ani stopy po vodní erozi, jen vliv trhavin a stopy obrovských rypadel.

Československo 1968 – ruská srdečnost a německá tvrdost

My, Rusové, se od ostatních Evropanů lišíme, jsme jiná civilizace. A projevuje se to ve všem, i v tom jak… оkupujeme. Vstup vojsk členských zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byla naprosto odůvodněná operace. Nedopustili jsme chaos v přátelské zemi a zničení našeho obranného pásma. To je první věc. Druhá věc – v Československu se stalo to samé (s malými odchylkami), co na Ukrajině v roce 2014. A věc třetí – pořádek a bezpečnost v Československu zabezpečovala nejen vojska sovětská, ale i vojenské kontingenty jiných zemí Varšavské smlouvy. Včetně vojska NDR. Jak se chovali Němci a jak Rusové? V čem byl mezi nimi rozdíl?
A právě o tom je materiál, který mi poslal čtenář stránek nstarikov.ru Viktor Dmitrijevič Byčkov. Je to vyprávění jednoho přímého účastníka těchto událostí a navazuje na téma, které bylo otevřeno mým vyprávěním o přečtené knize Jurije Galuška “Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnosti“. 

Nikolaj Starikov



Pokračovat ve čtení Československo 1968 – ruská srdečnost a německá tvrdost

HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 1

Milí čtenáři, po přečtení této série článků pravděpodobně budete muset provést kompletní revizi svých školních znalostí minimálně v takových oborech, jako je historie, geografie a geologie.
Téma starověkých lomů a dolů nenechává dnes spát už mnoho hledačů pravdy, kteří nehodlají dál zavírat oči před fakty svědčícími o tom, že v minulosti byla naše planeta velmi intenzívně využívána k těžbě surovin. A kdo ví, jak je tomu nyní… Pro ty, kdo se s touto myšlenkou setkávají poprvé, to možná bude šokující zjištění a skeptici jistě vznesou připomínky. Nu což, smiřme se s tím, ale pátrejme dál.
Téma starověkých obřích dolů otevírá otázku: jací jsme byli tehdy a… jací jsme dnes. Změnilo se toho hodně od těch dob? Manipulují s námi, lžou nám a ženou nás do válek proti sobě. A pokud se zrovna neválčí, je vyvoláván zmatek, chaos a nevzdělanost. Tak tomu je po celé věky. Dnes už jasně vidíme, že oficiální místa, která jsou pověřena společnost informovat a vzdělávat, se zabývají přesným opakem, a je zřejmé, že tak činí zcela vědomě a úmyslně. Nezbývá tedy, než hledat sami. Patrně se při tom dopustíme řady chyb, ale bez hledání odpovědí na naše otázky nikdy nezískáme svobodu.


Pokračovat ve čtení HORY, DOLY, TERRICONY – STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 1

Jak vyrobit zombií

(technologie zombírování osobnosti – příklad metodiky psychologického působení destruktivních sekt)

Možná jste absolvovali módní tréning osobního růstu, nebo jste absolvovali školení pro prodejce (čehokoli), zaplatili si sérii atraktivních seminářů anebo jste se jen zúčastnili předváděcích akcí či nedejbože přednášek různých „duchovních“ a náboženských vůdců…
Jste-li jen trochu vnímaví, jistě jste si povšimli určitých specifických znaků v práci některých „školitelů“, kteří se vás snažili získat pro určitou věc. Doufejme, že v drtivé většině případů šlo opravdu o vaše vzdělání či povznesení, nicméně není tajemstvím, že se při tom používají některé metody psychologického působení, jejichž cílem je – kulantně řečeno – pozměnit vnímání posluchačů natolik, aby opustili své zaběhlé způsoby uvažování a přijali jimi předkládané myšlenky.
Kde jsou hranice mezi vzděláváním či dobře míněnou reklamou na jedné straně a vymýváním mozků a manipulacemi vědomí posluchačů na straně druhé? Není určitě na škodu povědět si něco víc o tom, jak pracují profíci na výrobu „zombií“.  
Vlabi


Pokračovat ve čtení Jak vyrobit zombií

Jak jsem nepoznal pomoc Vesmíru

Obsah tohoto článku opět, jak jinak, berte jen a pouze jako moje osobní poznání, které se sice v mém případě jeví jako reálné, nicméně nemusí jít nutně o záležitost platnou pro každého člověka a každou vzniklou situaci.
Posledních asi sedm let jsem se snažil pracovat na své – pro mě nejproblematičtější – charakterové vadě. Alespoň tak jsem to vnímal. A to na abnormální vznětlivosti, často vedoucí k nekontrolovatelným výbuchům vzteku. Domníval jsem se, že asi je mým aktuálním úkolem s tím něco udělat. Myslel jsem si, že mi Vesmír/Univerzum/Tvůrce/Bůh, či jak je libo, připravuje stále pořád a dokola situace, které jsou spolehlivým spouštěčem mých extrémních emocionálních výlevů. A bude tomu tak až do té doby, než se naučím svůj vztek ovládat, krotit.
Chyba lávky!
Dařilo se mi někdy více, jindy hůře, ale celkově jsem přes velké vynaložené úsilí neviděl žádný posun a zůstával cholerikem, kterému bylo radno se vyhnout, když “došlo na věc”. Měl jsem ze sebe pocit, který musel mít Don Quijote de la Mancha, když bojoval s větrnými mlýny.
Díky moudrosti jednoho úžasného člověka jsem ale měl možnost si uvědomit, jakým zásadním omylem bylo to, jak jsem si myslel, že se mnou Vesmír mluví a proč.

Pokračovat ve čtení Jak jsem nepoznal pomoc Vesmíru

Záhady archeologie – část první

Vážení čtenáři!
Jsem stejně jako vy čtenářem tohoto blogu a občas mne zaujalo něco z archeologických nálezů. A tak jsem si pro vlastní potřebu na internetu i mimo něj sbíral vše, co se tohoto tématu týkalo. Přidával jsem a přidával, až z toho postupně vznikly čtyři (zatím) soubory komentovaných fotografií.

Pálení knih jako technologie oslabování specifických egregorů?

Přišel nám do “redakce” další zajímavý mail. Na otázky v něm uvedené mám osobní pohled, který z důvodu neovlivňování názorů čtenářů už během čtení dám až do diskuze pod článkem.
MichalB
Zdravím Vás Michale,

chtěl
jsem nejprve moc poděkovat za zveřejnění mého zvídavého textu (Rodová
paměť) a této výzvy čtenářům. Ta diskuse uspokojila mou informační
potřebu. Zejména 3-4 příspěvky mi tam opravdu “sedly”. I přes svou
polemičnost a nejistotu, jsou to informace a poznání mnohem zkušenějších
lidí. Velmi rád bych navrhl určité repete. Opět se pro mne jedná o
otázku na kterou určitě neznám odpověď, ale mohu určitou variantu pro
účel diskuse modelovat a počkat, co na to zkušenější čtenáři Vašeho
blogu. Velmi by mne to zajímalo o věřím, že nejen mne. Nicméně, je to
“ostré téma”, pokusím se jej napsat způsobem “sapienti sat”, aby bylo
vůbec publikovatelné. Zveřejnění je samozřejmě jen na Vašem uvážení.

Honza


 

Vážení
čtenáři blogu Myšlenky o čemkoliv, chtěl jsem nejprve poděkovat za
informace a zkušenosti, které někteří z vás poskytli v diskusi pod
článkem Rodová paměť. S
velkým zaujetím jsem si je přečetl a moc vám děkuji za jejich sdílení.
Jak se tak motám nyní relativně nově ve světě, kterému jen pramálo
rozumím, mám opět spousty otázek pravidelně bez odpovědí. A jednu další z
nich bych vám rád předestřel a budu velmi vděčný za vaše názory,
zkušenosti i případnou teoretickou polemiku k tomuto tématu. Otázka, na
kterou jsem narazil, je pálení knih jako technologie oslabování
specifického egregoru. Takto popsané to vypadá úzce, ale v principu jde o
mnohem širší téma. Jak jsem se k této otázce dostal?

 



Pokračovat ve čtení Pálení knih jako technologie oslabování specifických egregorů?

Jak americké tanky „náhodou“ vjely do Československa

recenze knihy, která právě vychází v RF
J. A. Galuško: Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnost
Díky rozvoji informačních technologií dnes žijeme ve světě, kde jsou libovolné informace k dispozici v okamžiku kliknutí myši. Zvláště patrné je to v posledních pěti letech, kdy se uvědomělí občané, i přes opakující se snahu uspořádat novou ruskou smutu, byli schopni orientovat v proudu informací, co se na nás řítí, pochopit mechanismy vlivu na veřejné mínění i způsoby ničení státnosti, a každý na své úrovni se bránit. Kromě toho se u mnohých začal objevovat zájem o historii země, vedený touhou pochopit, jestli se to dělo i dříve. A v této vznešené práci, podle mého názoru, by tou nejlepší pomocí měly být memoáry, vzpomínky těch lidí, kteří se již s podobnými jevy setkali v minulosti. Jednou z takových knih jsou mimo jakoukoli pochybnost vzpomínky Jurije Andrejeviče Galušky, které vyšly pod názvem “Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnosti”. Tím více, že jsou nejen živým vyprávěním očitého svědka a účastníka událostí Pražského jara, ale i proto, že to samé, co nakonec vedlo k převratu na Ukrajině v roce 2014, se odehrávalo i v roce 1968 (o 46 let dříve!) v Československu.


Pokračovat ve čtení Jak americké tanky „náhodou“ vjely do Československa

Před sto lety Angličané zavraždili Rasputina

O Rasputinovi bylo natočeno nemálo filmů a seriálů, napsáno nemálo knih  a složeno nemálo písní. Skoro sto let se považovalo za jisté, že jeho život ukončili ruští patrioti, aby zbavili monarchii  „svatého čerta“ a „nečisté síly“. Oficiálně organizoval spiknutí kníže Felix Jusupov, představitel jedné z bohatších rodin říše, manžel neteře Nikolaje II. Pomáhali mu velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, bratranec Nikolaje II. a vlivný poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič, bohatý statkář z Besarábie, známý monarchista-černosotněnec.