Imigranti a já

Často teď slýchávám, a u vás to bude asi podobně, jak se při setkáních a
hovorech ptají lidé svých protějšků, někdy i s velkou dávkou nejistoty,
na to, co si myslí k dnešní “imigrační” situaci, jaký k tomu mají
postoj.
Dostat já takovou otázku, né že by se tak již stalo (asi proto, že se
téměř výhradně potkávám s lidmi plynoucími na stejné vlně), moje odpověď
by patrně nebyla jednotná ani s jedním z dvou hlavních proudů, jež je
možno sledovat ve všech typech médií.
Začal bych asi tím, že pomoci druhému člověku v nouzi pokládám za
natolik samozřejmou věc, že více než 99,99 % z celé populace by podle mne
určitě řekla to samé. Tudíž v tomto ohledu je jasno. Ovšem od tohoto
místa to tak jasné již není. Lze si položit řadu otázek, na které už
není jednoznačná odpověď, protože ta se bude odvíjet od osobních
žebříčků hodnot každého jednotlivého člověka. A hodnotit, který takový
žebříček je více lidský nebo žebříčkovatější, si opravdu netroufám, a kdo
by tak snad chtěl činit, ten musí mít o sobě hodně vysoké mínění.


První z otázek může být ta, kdy je člověk vlastně v nouzi. Pro jednoho
může být kritickou nouzí, když mu na displeji tabletu či vychytralého
mobilu varovně v červených barvách bliká ikonka baterie. Pro jiného,
když mu palubní počítač zánovního ferrari oznámí dojezd na nádrž 20 km,
když nejbližší pumpa je 30. Další se bude cítit v nouzi, pokud bankomat
místo peněz na něj udělá dlouhý nos v podobě šokující informace o
nulovém zůstatku. Jiný se naopak v nouzi nebude považovat ani tehdy,
pokud mu včera blesk spálil dům na popel a jediné, co mu zbylo, je
zázračně zachráněná jednooká čivava jménem Goliáš a jedno oblečení,
které má na sobě (pochopitelně
ne ten Goliáš), protože vše, co dělal, dělá a bude dělat, je právě pro
Goliáše. Nemyslím, že je potřeba pokračovat v příkladech, aby bylo
patrno, nač narážím. Jen podotýkám, že ani jednomu z uvedených se
nevysmívám a ani ho nehodnotím.
Další otázkou, kterou bych si já položil, pokud bych měl někomu pomoci a
často to i dělám – například v dešti, když jedu autem a někdo promoklý
stopuje – je: má moji důvěru? Pokud ano, není co řešit, v opačném případě
taky ne.
Další a asi tou nejpodstatnější otázkou je – jak, jakým způsobem pomoci,
aby pomoc byla co možná nejefektivnější, to jest pro mne i pro druhého
nejpřijatelnější? Tady bych si dovolil malý příklad, který mne napadl.
Fiktivní město, kterým protéká velká řeka, případně leží pod úrovní
nedalekého jezera či moře, je náhle z jakékoli myslitelné příčiny touto
masou vody ohroženo (nebo si doplňte svoji třeba živelnou katastrofu,
ale může být i cokoli jiného od vzrůstající kriminality, přes šířící se
infekci až po přemnožené masožravé zmutované holuby). Mnozí z obyvatel
mají oprávněný strach o životy své i svých nejbližších. V obavách
proto narychlo opouští své domovy a jdou žádat vedlejší (opět fiktivní)
město o pomoc v nouzi. Jenže nápor těchto utečenců nabírá na objemu a už
zakrátko je jasná jedna věc. Problém nyní nemá už jen jedno město, ale města obě. Zabezpečení střechy nad hlavou a dalších
základních životních potřeb totiž zasahují čím dál více do všech
oblastí chodu města i života všech v něm. Navíc, jak se časem ukáže,
dočasná pomoc se bude měnit na trvalou a dříve nebo později pomoc budou potřebovat všichni. A tak do toho budou
zatažena i další města v okolí. Tak se tedy sám sebe ptám, nebylo by v
zájmu všech a z dlouhodobého hlediska lepší hned investovat zdroje do
odstranění samotné příčiny? To znamená pomoci přímo v postiženém městě?
Vybudovat pořádnou hráz, vymýtit nemoc, nekontrolovatelnou zločinnost
dostat opět pod kontrolu, vyhubit masožravé holuby či jaký jste si před
chvílí dosadili problém?


Pokud mám tedy nějak odpovědět na otázku z prvních řádků, odpovím asi
takto. Naše země, byť nevelká, je natolik vyspělá a prostorná, že by
neměl být problém v každé obci pomoci jedné, dejme tomu desetičlenné
rodině imigrující odkudkoli a žádající o pomoc. A to od těch nejmenších
obcí až po města, která by pochopitelně mohla přijmout až sto a
vícenásobně větší počet lidí, než malá vesnička. A to tu máme přes 6200 obcí.
Takže 100 tisíc a více lidí v nouzi by byť jen se špetkou lidské
sounáležitosti neměl být žádný problém. Ale!
Představím-li si sám sebe v nouzi, jak žádám kdesi v cizí zemi o pomoc,
pak si neumím představit, že bych se měl chovat jako nějaký parazit, co
jen bere a nic nevrací. Pomoc poskytnutou mně i mým blízkým bych chtěl za každou
cenu nějak splatit, třeba v podobě práce, zkrátka si tu pomoc zasloužit. Ani v
nejbujnějším snu by mne nenapadlo klást jakékoli podmínky těm, kteří by
mi pomáhali. Pokud by to, co oni považují za pomoc, neodpovídalo mé
představě a mé blízké by to udržovalo ve svízelné či snad ještě horší
situaci než doposud, hledal bych pomoc jinak a jinde. Ale pokud by
nabídka alespoň trochu pomohla mé rodině, pak bych byl ochotný snést
cokoli.
My Češi máme s migranty zkušenosti a myslím si, že právě tyto zkušenosti
by mohly stanovit naše možnosti pomáhat. Máme zkušenosti s migranty z cizokrajného etnika, kteří
se plně začlenili do společnosti, aniž by jakkoli
vyčnívali a člověk o nich nevěděl jinak, než z jejich práce. Ale i naopak
– s migranty z jiného cizokrajného etnika, kteří nejsou schopni se do společnosti zapojit ani po
několika staletích. Tedy zkušenosti s migranty, kteří jsou schopní se
přizpůsobit našim podmínkám, jako jsou zákony, kultura a zvyklosti, i s
migranty, kteří toho schopni nejsou a naší společnost poškozují.
Zjednodušeně řečeno, my jako národ, jsme národem, který pomoci umí, ale je potřeba mít naši důvěru.

 
Oba názory na řešení situace, které sledujeme v médiích, byť jsou protichůdné,
jsou podle mého názoru vykalkulované a hlavně živené tímtéž zdrojem,
kterému jde o jedno – o rozdělení společnosti. A je úplně jedno jakým
způsobem. Když to nepůjde rozdělením na národnosti a etnika, které si s trochou
dopingu půjdou po krku, tak rozdělením názorovým, které s patřičnou trochou
dopingu povede k tomu … že si půjdeme po krku.

A když dva se perou, vždy se najde nějaký třetí, který se směje.
Proto můj názor je: Nebyla by naše pomoc imigrantům lepší tam, kde
problém skutečně je – v jejich zemi? Protože pak by k rozdělování našeho
národa nebylo možné ani z jednoho z obou výše uvedených důvodů. Jediné
hlasy proti pomoci u nich v zemi by pak podle mne byly hlasy těch,
kterým jde o peníze a moc a nikoli o lidi. A pak by bylo patrno, komu by
se mělo jít (obrazně) po krku.

A ještě jednu věc bych v této souvislosti zmínil. Ač moji známí, s kterými byla problematika imigrantů rozebírána, ve všech případech byli proti přijmutí utečenců (nikoli proti pomoci jim) a souhlasí s peticí pana Václava Klause, tak se ji bojí podepsat!!! Toto samotné je pro mne mnohem více alarmující, než těch prozatímních pár stovek “utečenců” na našem území i důvod, proč tu jsou, ať je jakýkoli.

(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:49

Dobrý den, pokud můžu projevit svůj postoj k emigrantům, tak je jednoznačně záporný. Je to zbran proti nám. Horší než atomovka. Bohové při nás stůjte, at tohle přežijem. . . . doufám, že naše vláda všichni poslanci, fláterníci a všichni jejich sluhové se už zítra budou za tohle smažit v pekle. . . iva nejlépe ihned

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:49

Hele,voni GP.Soroš,Kissinger,už se stěhují ze Spokojených Státu??? http://www.czechfreepress.cz/amerika/yellowstone-bod-nenavratnosti-jiz-prekrocen-vedci-utikaji-z-usa.html

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:49

… bizony sa odsťahovávali už dávnejšie. Asi majú viac rozumu ako títo "gepečkári".
Čítala som článok o výskume yelowstonskej kaldery, o nárastu zemetrasení at´d. A že nie sú všetky uvádzané, sú zamlčované. – Čo som si všimla , už dlhšiu dobu je silná činnosť v oblasti Oklahoma, čiže na juhovýchodnom okraji , až tam zasahuje supervulkán. Je oveľa väčší ako v minulosti, a oveľa väčší ako ukazujú mapy.
A už niekoľko dní tu máme silné zemetrasenie v Chile, v podstate v kuse sa tam trasie zem. A tiež sa o tom nepíše.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:49
Odpovědět  Anonymní

ehm, šla som trochu mimo, že ? Ale čo keď potom, teda po Tom, Američania tiež budú chcieť emigrovať :/ Kam ? BE