Váš syn se nachází v zajetí u opolčenců DNR



– Haló?
– Haló!! Serjožko, synku můj! Kde jsi, co je s tebou?
– Nejsem Serjoža.
– Co je s ním? (ženský hlas se doslova zlomil ve křik)
– Ne, nebojte se, je živ a zdráv, je v zajetí u opolčenců v Doněcké národní republice.
V telefonu je vteřinu ticho. Pak divoký křik a slzy: – Kosťo, Kosťo! Serjoža je v zajetí! Slyšíš, je v zajetí u Čečenců!
– Ne, paní, nebojte se, s vaším synem je všechno v pořádku.
Ale v telefonu je slyšet jen ženský pláč, opravdová hysterie, vedle je slyšet mužský hlas: – Dej mi telefon, to jsou nejspíš podvodníci, potřebují teď peníze.
Já:

– Halo, slyšíte, nejsme podvodníci, my jsme opolčenci, pokud si chcete vyzvednout syna…

Ale na konci už nikdo neposlouchá, už nikdo neslyší, je tam přestřelka. Žena křičí: – Proč jen jsem tě, ty starý hlupáku, poslechla, zaplatit jsme měli a všechno… Muž: – Zavři hubu!
– Haló, slyšíte mě?
V telefonu se ozve hlas téhož Kosti, který vzal telefon:
– Slyším, ty zrůdo čečenská, jsem poručík ve výslužbě Konstantin F….o. A řeknu ti, jestli z hlavy mého syna upadne třeba jen jediný vlas, já si tě najdu, na kusy roztrhám, věř mi, já vím, jak se to dělá.
Opět hlas ženy: – Co to děláš, teď ho už určitě zabijou!
Zase já:
– Haló, slyšíte, voláme vám kvůli tomu, abyste přijeli a vašeho syna si
vyzvedli.
– Nemám tolik peněz, co chcete, jsem veterán, invalida, ale já si vás najdu, slyšíte….(nadávky)… Ještě umím držet zbraň v rukách, byl jsem v Afghánistánu…
– Haló, pane, mě nezajímá váš životopis, přijeďte si vyzvednout vašeho syna.
V telefonu je slyšet jen výměna mezi rodiči, nejraději bych to položil. Pak přichází velitel: – Dej mi telefon, já s tím afghánem promluvím.
– Haló? Filine, slyšíš mě?
Na druhém konci je rázem hrobové ticho.
– Haló, Filine, já vím, že mě slyšíš. 
Odkudsi se sotva slyšitelně ozve:
– Halóóó?
– No konečně ses ozval co, to už neznáš kamarády z vojny, už jsi ztratil paměť?
– …Saňo, jsi to ty?
– No kdo jiný?
– A ty co,… jsi taky v zajetí?
– V jakém zajetí?
– No… u nich, u Čečenců, u separatistů?
– Tobě snad přeskočilo? Míň koukej na televizi. Jsem velitelem opolčení.
– Jaký velitel? Tam co teroristi a Čečenci? V opolčení?
– Velkou část těch Čečenců a teroristů už víc jak třicet let znáš… Pamatuješ Fedota? Seňu a Vasku Ryževo, všichni ti staříci bojují, hodně z našich doněckých tu je.
Znova ticho a pak pochybujícím hlasem:
– A Andrjucha, můj kámoš, je kde?
– Andrjucha je už na onom světě, padl ještě v červnu, jeden z prvních…
– A já mu volal, ale u něj je telefon vypnutý, myslel jsem, že utekl do Ruska…
– Přijedeš, povyprávím ti přesně, jak od nás Andrjucha sběhnul. A syna si vyzvednout – přijedeš? My nevíme, co s nimi, nemáme tu zrovna hromady jídla.
– Přijedu, jasně, přijedu, ale jak?
– Potichoučku, přes Rusko, přes Rostov, jinak to nejde, moji chlapci si tě najdou, bude-li třeba.
– Bude, určitě bude, zítra vyjedu.
– Dám ti telefon člověka, on tě najde a doprovodí kam třeba…

Za dva dny baťka zajatého vojáka ukrajinské armády byl ve stejné chatě, popíjel hořkou s velitelem a vzpomínali na tu druhou válku. Ráno dva zajaté kluky a baťku-poručíka v záloze, se kterým jsem mluvil, odvezli zpátky na hranici s Ruskem.

Následující den se však baťka objevil v našem ležení znova:
– Já… no… podumal jsem a rozhodl se neodjíždět, kluky jsem dopravil do Ruska, a vrátil se k vám. Zbraň mi dáte?

—————————————————–

PS: Dnes se v jednom dopise našel tento text. Autor – opolčenec prosil ho uveřejnit. Potvrdil, že je to stoprocentní pravda, jen změnil jména a příjmení osob.

zdroj:
http://cont.ws/post/75656/
http://politikus.ru/articles/43479-vash-syn-nahoditsya-v-plenu-u-opolchencev-dnr.html 

(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
8 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:51

Ten tata je frajer

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:51
Odpovědět  Anonymní

Že?
A nejen proto, že šel bojovat, ale hlavně proto, že dokázal v hlavě zlomit stereotyp uvažování, které Ukrajincům už 20 let lejou do hlavy, přiznat si omyl a jít ho napravit. To dokáže fakt málokdo.

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:51

Nevim jestli brecet nebo se smat! Zarucene stoprocentne nejpravdivejsi pribeh. Slovy Vla Bi….to dokaze fakt malokdo 🙂

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:51

Toto mi včera pristálo na Fb :

Léčil mě doněcký lékař…
Mami, jsem v zajetí, ale neplač.
Zašili mi rány a jsem teď jako nový.
Léčil mě doněcký lékař,
Unavený, přísný a drsný…
Léčil mě. Slyšíš, mami? Léčil!
Střílel jsem na město z Gradů
A půl nemocnice je v troskách,
Ale on mě léčil. Prý je to tak správně…
Mami, já jsem netvor, promiň.
Zamotali jsme se v řekách lží.
Celý život si to jako kříž ponesu s sebou.
Teprve teď se mi otevřely oči…
Provezli nás po těch místech,
Kam dopadaly naše granáty.
A my jsme nevěřili svým očím:
Co jsme v Donbasu natropili!
V nemocnicích je plno raněných.
Každý tu proklíná Kyjev.
Otec bělejší než plátno
houpá na rukách mrtvé děťátko…
Matko – jsem netvor a vrahoun.
Tady, mami, žádní teroristé nejsou.
Je tu jen lidský nářek a pláč.
A my jsme pro ně horší než fašisti.
Poslali nás, mami, na jatka.
Velitelům nás nebylo líto.
Na mě vzbouřenec křikl: „Stůj!“
„Lehni si usmrkanče!“ A další nadávky.
Nechtěl po mně střílet.
On je člověk – a já vrah.
Vynesl mě z boje, Slyšíš, mami,
Mě – který jsem prahl po krvi Donbasu!
Mami, jsem v zajetí, ale neplač.
Zašili mi rány a jsem teď jako nový.
Léčil mě doněcký lékař,
Unavený, přísný a drsný…
On plnil svou lékařskou povinnost,
A mě studem polévalo horko.
Poprvé jsem se zamyslel:
Kdo potřebuje takovou válku?
Sergej Gusev

BE

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:51
Odpovědět  Anonymní

BED,
až mi šel mráz po zádech…
Ale tak to skutečně je. Z toho obrovského množství zpráv, co mi denně přistávaj v počítači – v češtině, slovenštině, ruštině, ale i překlady z jiných jazyků – vyvstává přesně tenhle obraz.
Kdy už ta masa zabedněných, zmanipulovaných, líných nafoukanců na všech stranách konečně procitne ?!!!

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:51
Odpovědět  Anonymní

Dávaš silu VlaBi, týmto článkom a inými. Včera sa mi zjavili oči šedej fenky, čo je chodiaca Láska. Niekedy nemôžem ísť na stránky, lebo by som nestačila variť si ukľudňujúce čaje, niekedy som v strede, niekedy na chvíľu zapením, a stále verím v dobrlý genom človeka.
Ďakujem Ti , skvele píšeš, do živého , pod kožu…
Som rada, že si. BE

Spiiiidy
Host
Spiiiidy
17. 3. 2022 13:51

Výborný článek, díky za sdílení. A taky díky Vlabi za tvou práci, přispíváš k uvědomění lidstva, a to se vždycky počítá 🙂

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:51
Odpovědět  Spiiiidy

Spííídy,
potěšilo! Zrovna dnes jsem to potřebovala. 🙂