Z knihy Šok z bohů

Aby to nevypadalo, že už na blog prdím, tak sem šoupnu úryvek z knihy Šok z bohů od autora Ericha von Dänikena. Není to proto, že bych snad neměl o čem psát, naopak – nevšední zážitky a zkušenosti (např. lehounké přičuchnutí k několika minulým životům) se mi kupí tak překotně, že není v mé moci je házet na “papír” v časové a významové návaznosti tak, aby byly dostatečně pochopitelné. Až se to, pokud vůbec, zklidní, určitě si nenechám vše jen pro sebe 🙂

MichalB
Diodóros s úctou dodává, že Chaldejové měli ze všech lidských kultur největší astronomické znalosti i zkušenosti se sledováním hvězd. Největší záhadou však je jejich představa o délce lidské historie:
„Těžko však budou hledat někoho, kdo uvěří jejich představám o tom, jak dlouho už se zabývají vznikem vesmíru a historií. Podle jejich údajů uplynulo čtyři sta sedmdesát tři tisíc let od Alexandrova tažení…“
Cože? 473 000 let…


Pokračovat ve čtení Z knihy Šok z bohů

Zastavení v Kyjevě

VítězslavK. | 24.07.2014


I zalepili andělu ústa, aby nemohl křičet a jeho pak tíhou
svých skutků zašlapávali do země. I anděl prosil nebesa o pomoc a
doufal, že bude vyslyšen, příroda v okolí ztichla, ze země v houfech se
vyrojily pokleslé duše i začaly s narůstajícím vztekem okupovat strom
– stvol duchovní síly Ukrajiny. I viseli na něm jak hrozny, s příšerným
řevem se ho snažily trhat na kusy a stvol držel pevně. Nebesa
ztmavla. Jen vzteklé energie bičovaly okolí. Marně se dovolávaly přírodní
bytosti pomoci, vyděšeně na to hledíce.


Pokračovat ve čtení Zastavení v Kyjevě

Utajená archeologie


Od přítele mi přišlo mailem, a protože i kdyby z toho všeho bylo jen jedno procento pravdivé, stojí to za zamyšlení.
MichalB
V roce 1982, na 61° sev. šířky na
břehu řeky Lena (Rusko), 140 km nad Jakutskem ve výšce více než
105 až 120 metrů nad řekou v oblasti Diring-Jurjach Prilenskoj
odkryla archeologická expedice Akademie věd SSSR nejstarší
osídlení Ruska ze všech, co dosud známe. Osada byla nazvána
Diring. Její stáří bylo stanoveno nejlepšími archeologickými,
geologickými, geologo-geomorfickými, paleomagnetickými a dalšími
moderními metodami na 3 milióny let. Za 13 let, do roku 1995, bylo
vytěženo více než 32 tisíc metrů čtverečních vrstev
svědčících o staré kultuře, objeveno více než 4500 předmětů
kultury starověkých Rusů, včetně kovadliny, svodidel, různé
pracovní nástroje, atd.

Přítomnost tohoto sídliště
pradávné kultury je v souladu s geologickými daty o
existenci velkého kontinentu (Arktidy) v třetihorní a
čtvrtohorní periodě kainozojské éry v blízkosti současného
severního pólu, který se potopil na dno Severního ledového
oceánu v důsledku začátku zalednění a s ním
související potopy (jeho zbytky mohou být podvodní hřbety
Lomonosova a Mendělejeva), a také s védickým a avestickým
eposem, podle kterých existovala pradávná civilizace, jež byla
nucena v souvislosti s příchodem chladu migrovat na jih
mnohými proudy, jež dělily stovky a tisíce let. Teprve po
stovkách tisíciletí, když Rusové odešli na jih, podle legend
potkali jiné – černé lidi, objevivší se z Afriky.


Pokračovat ve čtení Utajená archeologie

Co dělají chemtrails s vaším mozkem

Rozhovor Curta Lindermana (CL) s Dr.
Rusellem Blaylockem (RB) o zhoubných zdravotních účincích.
50ti
minutový záznam z rádiového pořadu z 28. března 2013.
(Zkráceno)


(CL) Ten hlavní důvod, proč jsem vás
pozval, byl váš nejnovější článek o nano-hliníkových
částicích v chemtrails. Myslím si, že je velmi důležité, aby
lidé věděli, o co tady jde.


Pokračovat ve čtení Co dělají chemtrails s vaším mozkem

K čemu databáze DNA? – další názor

Pod nedávný článek K čemu databáze DNA? čtenář jeden náš čtenář podepsaný jako Alladin napsal komentář, u něhož by myslím byla škoda, když by zapadl. Proto jsem se rozhodl ho fouknout na plac jako samostatný článek.
MichalB


V podstatě jde autor ve svých úvahách správným směrem. K pochopení je
nutno obsáhnout širší pole a je rozhodně nutno zajít za hranice běžného
zkušenostního a znalostního rámce.. Lidská rasa je prastará a historie
lidské andělské rasy je smutná a pohnutá. Začala před stovkami milionů
let v jiném místě tohoto vesmíru. Patřila (a mimo tuto planetu vesměs
patří) k rasám bytostí majících za úkol dohled nad evolučními procesy
tohoto vesmíru. Z tohoto důvodu má lidská genetika možnosti, jež některé
vesmírné kolektivy nemají. Z tohoto důvodu je lidská rasa (typ vědomí
nesouvisí se zde známým členěním typů biologického nosiče vědomí-těla na
naší planetě), nejmladší z oněch ras tohoto vesmíru temnými vesmírnými
kolektivy nesmiřitelně nenáviděna. Část lidské rasy vlivem infiltrací a
manipulací převážně hybridů temných metatronických kolektivů padla z
úrovně „andělských“ bytostí až na dnešní, úroveň zotročených, geneticky
okleštěných bytostí, jež padlé formy jinak ušlechtilých ras, jacísi
vesmírní gangsteři, nájezdníci a jejich hybridi (illuminátské kolektivy)
využívají jako nevědomé víceúčelové otroky a i rukojmí. Právě možnosti
naší genetiky (většina genetického potenciálu lidské bytosti se nachází
na kvantové a vyšší úrovni akademické vědě neznámé) jsou pro temné
rizikem. Mezi lidmi je zvláště v tomto období inkarnováno mnoho bytostí
světla včetně již vzestoupených (domů se navrátivších) lidských bytostí.


Pokračovat ve čtení K čemu databáze DNA? – další názor

Den jako každý jiný (volné pokračování povídky)

“Hej mladej, mazej na start, za chvíli to odmávnu!”

“Jakej start?” honí se mi hlavou, a tak se rozhlížím kolem. Vedle mě je v přikrčeném postoji nějaká zdařilá kopie Usaina Bolta navlečená do hasičské plné polní a napnuté obličejové svaly dávají tušit, že tohle nebude jen jako. Zrakem kloužu dál a před sebou rozeznávám nějakou dráhu. Na jejím konci v neidentifikovatelné vzdálenosti stojí hydrant. Vedle něj červený prapor. Stále nechápu. Za námi stojí vysoký muž, z kterého vyzařuje něco, co mi nedovolí sebemenší pokus o ústup po anglicku. Ono ani není zač se schovat. Kromě nás tří, dvou běžeckých tras, dvou hydrantů a dvou červených praporků tu není nic. A když říkám nic, myslím tím absolutní nic. Stále nechápu, ale netroufám se ani ptát se, protože cítím, že musím. Muž za námi pomalu zvedá ruku se startovací pistolí, zatímco v druhé palec pomalu stiskává stopky. Vzduchem suše práskne výstřel a kolega Bolt-hasič se snad dvěma skoky ocitá na konci dráhy u hydrantu. I když jsem stále přesvědčen, že jde o nějaký omyl, vrhám se vpřed. Cestou k mému hydrantu sleduji, co Usain dělá. Od startu rozbaluje hadici. 
“Do prkenný ohrady, kde mám hadici já?” Je to dobrý, konec té své svírám křečovitě v rukou, a tak pádím, co to dá. Kolega mezitím jediným mohutným mávnutím pracky, za kterou by se ani kalifornský guvernér za mlada nemusel stydět, odšroubovává kryt a stejným gryfem našroubovává hadici. Dotahuje a maže zpět na start. Já teprve dobíhám k hydrantu a snažím se povolit krytku. Nejde to. Tak položím hadici a zkouším to oběma rukama.