ISON a dnešní erupce

V noci na dnešek (27.11.) Slunce vyslalo kometě ISON přivítací výbor v podobě hmoty vyvržené koronární erupcí. Je možné, že bude zasažena část hmoty v “ocasu” komety. Zítra, jak jistě víte dojde k maximálnímu přiblížení ISONu ke slunci na vzdálenost “pouhých” 1,1 milionu kilometrů od jeho povrchu. Co to s kometou udělá, je i mezi vědci značnou neznámou.

Pokračovat ve čtení ISON a dnešní erupce

Může jednotlivec spolupracovat na zastavení války?

Nacházíme se v období vrcholícího čtvrtého světa, Kali-jugy, v období završujícího se hvězdného aktivačního cyklu, kdy je nesmírně důležité, v jaké vibrační a morální úrovni se lidstvo nachází. V mnoha předchozích vrcholech hvězdných cyklů se síly, jež se brání změně, vždy postaraly, aby se situace na Zemi důkladně zkomplikovala – válkami a katastrofami všeho druhu – a ke změně nedošlo. I dnes pozorujeme výrazné snahy o rozpoutání jakéhokoliv světového požáru za každou cenu. 

Můžeme proti tomu něco udělat i na úrovni nás samých?

Nabízím na toto téma úryvek z knihy Svoboda na počátku i na konci, v níž jeden z nejznámějších duchovních učitelů 20. století, Jiddu Krishnamurti, odpovídá na otázku:

Může jednotlivec udělat něco pro to, aby zastavil hrozící válku?

Sníme a umíráme :D

Sny jsou něco, co mě neustále fascinuje. Znáte to – buď jsou naprosto na palici, nic nedává smysl a to ani když jste ve snu, natož když se probudíte. Nebo smysl dávají až zatraceně dobře. Možná ani ne tak smysl jako Smysl. Jeden sen blogera jménem Spiiiidy bych vám rád tady nasdílel.
Mazec.
Poslední dobou si sny pamatuju spíš jen útržkovitě, ale ten jeden útržek teda stál fakt za to.

Podruhé v životě jsem totiž ve snové realitě prožil svoji smrt. (Ne nadarmo se říká, že to je znamení větší změny v životě, ale o tom zase jindy.)

Matěj – Úvaha blázna 8

Vy nás ale zásobujete pane Karfík 🙂
Ne, vážně. Matěji tohle je zase pecka! Dík! I Dík i Vlabi za nádhernou ilustraci!

 (reportáž jedný bakterie z první
úrovně druhý triády, tedy mikroorganismů)

Lidi, představte si, jsem jedna z mnoha a mnoha druhů bakterií a tedy součást Matějova těla už od jeho narození. Putuju v něm a pracuju pro něj. Proto nás asi někteří znalci zvou přátelskou mikroflorou. …
Pokračovat ve čtení Matěj – Úvaha blázna 8

Matěj – Úvahy blázna 7

Teď vám musím popsat den, kdy jsem se
tak trochu znovu narodil. A to v říši panování matičky Země, tedy z
nerostů a půdy do poslední a vrcholný fáze týhle triády, tedy do říše
rostlin.
Možná si budete myslet, že se Matěj už úplně zbláznil,
když téměř až na výjimky ztratil kontakt s jevem Amadea. Máte možná
skoro pravdu. Ale já se nejspíš nezbláznil, protože jsem právě teď
vylezl po odpolední siestě z postele a půjdu do docela studenýho a
větrnýho podvečera končícího listopadu na stráň za chalupou posbírat na
větvích rozvěšený smradlavý montérky z dnešní zvláštní šichty na
dokončování rekonstrukce školky v Čáslavi. A fakt nejspíš zrovna teď
potkám svýho prvního, opravdu i fyzicky zažitýho déva. Nebo snad
potůčkovou vílu, či škádlivýho skřítka?
Ale proč to takhle
složitě popisuju. Protože při tý siestě jsem jako dost utahanej usnul. A
řekl bych, že na odpoledne poměrně hluboce. A zdál se mi takovej
sen-ne-sen. Copak se lidem běžně zdaj sny o neosobním, energetickým a
informačním prostoru a torzních polích? No, to fakt vypadá, jako že ten
postarší pán už úplně zhloupl.


Pokračovat ve čtení Matěj – Úvahy blázna 7

Stopař

Dnes, když jsem jel od zákazníka, jsem v tom sychravém, pod svetr zalézajícím počasí nabral stopaře. Byl to kluk asi v mých letech (manželka teda tvrdí, že v mých letech už nemám nárok si říkat kluk). I postavou se ode mne příliš neodlišoval (kdo zná, ten ví 🙂 ). Jeho stopující gesto (ruka držící užmoulané “kolečko”) bylo směsicí emocí, které snad ani nejdou všechny vyjmenovat. V druhé ruce objemnou tašku a přes docela lehkou bundičku přehozenou reflexní vestu. Šlo o málo frekventovanou cestu, takže si už určitě pěkný kus odšlapal. Celkové moje okamžité pocity zavelely “ZASTAV MU!”

Ve zpětném zrcátku jsem jasně uviděl, že ke směsici emocí, které vyzařoval, se přidala další – nazval bych ji “štěstí v neštěstí”. Nasedl a já se ho zeptal, kam to jako bude. Nejprve všelijak drmolil a já si už začal říkat, jestli jsem nešlápl vedle. Prý někam na Chrudim a Pardubice. Tak jsem se usmál a s pocitem, že mu určitě udělám radost, jsem mu řekl, že jedu tím směrem. Sice ne až tam, ale flák cesty mu tím zkrátím. Nikterak na to radostněji nezareagoval.

Pokračovat ve čtení Stopař

Janův blog – Věčný boj řádu s chaosem aneb chození na červenou


Zrovínka jsem měl včera ještě před upozorněním na tento článek sen, kdy dohled a manipulace s občany dosáhla takových rozměrů, že Orwelův román 1984 byl slabým dětským čajíčkem. Pocity prožívané ve snu byly …. skličující. Anarchista či rebel jako jsem já, byl ovládán skrze jeho rodinu a blízké. Nebylo žádného východiska. Fyzická likvidace byl pro občana dar, kterým mocipáni šetřili. Promyšleně bestiální psychický nátlak byl alfou a omegou všeho. Každého bylo možno takto ovládat. Hodně nepříjemný sen.
MichalB
Kdybych (jak už se koneckonců dlouho chystám) opět re-re-emigroval z
české neutěšenosti do německé perfektnosti (teď už nejen že tam mají
například mnohem kvalitnější potraviny v supermarketech, ale i
levnější), tak bych ve svých seminářích je, Němce, učil přecházet na
červenou. Ve věčném boji mezi entropií a uspořádáním v Německu (potažmo v
Evropě) definitivně vítězí řád, což je pouze zdánlivě k užitku
společnosti. Ve skutečnosti se od jisté hranice právě přílišným řádem
dostává přirozená kreativita lidí, cosi jako jejich animalita, do krize.
Pokusme se to trochu rozvést.


Pokračovat ve čtení Janův blog – Věčný boj řádu s chaosem aneb chození na červenou

Vesmír jako hologram

Předpokládám, že nejsem jediný, kdo při sběru informací narazil na zprávy, že celý vesmír je hologram. Dlouho mi vrtalo hlavou, co to znamená. Pokud i vy patříte mezi zmatené, pak mohu předložit úvahu, jak se s tímto srovnáním věci možná mají.
Jelikož pod pojmem hologram jsem vždycky měl světelnou show, kdy z několika světelných zdrojů je speciální technikou vytvářen virtuální nejenom 2D, ale i 3D obraz v prostoru, který podle stupně dokonalosti použité technologie je méně či více reálný.
Nechci zabředávat do technických podrobností, neboť tomu zase až tak moc nerozumím, ale kdo má zájem si základy pročíst, může třeba ZDE:

Pokračovat ve čtení Vesmír jako hologram

Úvahy blázna 6

Ovšem jedna zpráva mě před pár dny velice vzrušila,
potěšila a utvrdila v tom, čemu se moji kolegové na blozích furt
a pořád jen smějou. Von teda Matěj je asi fakt popleta a blázen,
když začal už před nějakým čáskem tvrdit, že tenhle náš
prostor pobytu není v zajetí duality, ale pouze v lapáku binární
iluze. No a představte si, že tuhle bláznivou myšlenku z mý
měkce vodnatý hlavy potvrdil nejspíš největší koryfej současný
vědy i toho, čemu říkáme duchovno, akademik Grigorij Grabovoj –
když řekl, cituju:




„Jestliže je možné podle fantomu s použitím
elementárních částic fyzického těla regenerovat všechny tkáně
organismu, proč by nebylo možné vzřísit, nebo přesněji řečeno
vytvořit nové fyzické tělo, zbavené nemocí a vložit do něj
informaci, představující nesmrtelnou duši člověka?“



A tenhle chlápek, vážení, vzkřisit fakt dokáže!



No dobrá, dochechtat a pokusme se přemejšlet.
Grabovoj přesně takhle uskutečňuje princip neumírání!


Pokračovat ve čtení Úvahy blázna 6