Nulová tolerance aneb zvykáme si na policejní stát

Během devadesátých let se v USA začal vyskytovat zajímavý
represivní program: „zákony nulové tolerance“. Ve zkratce se jedná o to,
že je centrálně definováno „zakázané chování“, které musí být trestáno
naprosto bez ohledu na okolnosti, motivaci, škodu atd.; tedy o příkaz
persekuovat formální aspekt přestupku současně se zákazem přihlížet k
tomu materiálnímu (proto zákony nulové tolerance).



To, co se na počátku zdálo být pouze stupidní, politicky korektní buzerací ale nabralo nebývalých otáček.

Když se „nulová tolerance“ rozšířila z pracovišť (nulová tolerance vůči sexuálnímu obtěžování! Za podržení dveří dámě ztráta bonusů, ať jí to vadilo, nebo ne!)
do škol, záhy se přeměnila na kontrolu myšlenek a představivosti dětí:
na oficiálně posvěcený thought-crime, jako vystřižený z Orwellova
„1984″.

Abyste lépe chápali, co to znamená „nulová tolerance“ – když si desetiletá školačka přinesla ke svačině steak a na něj steakový nůž,
dočasně ji vyloučili na 10 dní za „držení zbraně na pozemku školy“.
Ovšem pozor: to není celé. Učitelé „neměli jinou možnost“, než zavolat
policii (nemohou přeci nic riskovat!) a policie zase „nemohla nepřijet,
když ji zavolali“; takže jelikož se nedovolali rodičům, školačku odvezli
do polepšovny. Tito policisté jí dokonce ani nenasadili pouta – v čemž
měla štěstí, jak uvidíme dále –, ale alespoň tak ve svých deseti letech
čelí obvinění z trestného činu, přičemž pokud by za něj byla odsouzena, nikdy by nesměla legálně nosit zbraň. Šikovné, že?

A pokud si myslíte, že na tom s plastikovým nožíkem na roztírání másla budete lépe, omyl. I za to vás v jedenácti spoutají, hodí do basy a obviní z trestného činu.

Komentátorka Leah Barkoukis ve svém článku na serveru TownHall.com shromáždila seznam deseti nejvyšinutějších aplikací „nulové tolerance“, které ukazují, jak absurdních rozměrů celá ta záležitost nabrala. Ještě výživnější je pak seznam 19 absurdit, za které v USA děti zatýkají.

Jen namátkou: v Marylandu byl dočasně vyloučen sedmiletý školák
za to, že vykousal cukroví „do tvaru zbraně“. Klučina tvrdil, že se
snažil vykousat sušenku do tvaru hory, ale nepovedlo se a okousaná
sušenka vypadala jako zbraň. Byl na dva dny vyloučen. Ale co je
nejlepší, škola nabídla pomoc psychologa dětem, které by mohly být
rozrušeny „incidentem“ se sušenkou-zbraní.

To v Coloradu šli dále a podmínečně vyloučili sedmiletého školáka za hození imaginárního granátu. Škola má totiž ve své „zero tolerance policy“ zakázány „všechny zbraně, skutečné i imaginární„. Klučina samozřejmě nechápe, co udělal tak špatného.
Ještě nehoráznější byl pokus školy podmíněně vyloučit šestiletého žáka za to, že si dovolil ve škole mluvit o hračce-zbrani,
plastovém metači gumových tyček v pastelových barvách, kterou si jeho
rodina koupila o prázdninách. Jakási žákyně totiž zaběhla za učitelem a
žalovala, že klučina mluvil o zbrani a ona se „bojí o své zdraví a
bezpečí.“ Rodina se tomu samozřejmě postavila na odpor a když pohrozila
škole oficiálním odvoláním, škola to raději vzdala.

A úplně nejlepší je přístup ke studentům, kteří zamezili zneužití
zbraně. Školák, navštěvující pátou třídu, byl na celý rok podmínečně vyloučen za to, že zabavil žiletky svému známému, který vyhrožoval, že s nimi někomu ublíží. A student, který zabránil vraždě,
když vyrval nabitou pistoli jinému studentu, který vyhrožoval, že
někoho zastřelí, byl za svůj dobrý skutek potrestán podmíněným
vyloučením na tři dny.

Chceme absolutní kontrolu


Ale netýká se to jen zbraní. Pětiletý předškolák v Mississippi měl
tu smůlu, že neměl boty s černými tkaničkami, jaké si navymýšlela jeho
školka. Jeho matka udělala to, co by udělal každý normální rodič: vzala
lihovku a tkaničky začernila, aby takovému nesmyslu vyhověla . Jenže to
neměla dělat: synka jí ve školce vzali, hodili za mříže dozadu do
policejního auta – tam, kde blijí zločinci – a dovezli domů jako
kriminálníka. Poučení? Když školka řekne „černé tkaničky“, tak půjdeš a koupíš černé tkaničky! Žádná improvizace nebo obcházení!

Pětiletý klučina měl ale ještě štěstí. Jakéhosi mladistvého, který
byl „v podmínce“ za rvačku, poslali za mříže za to, že měl – cituji –
špatnou barvu ponožek“. To by tak bylo, aby se děti mohly svobodně
rozhodovat, jaké spodní prádlo budou nosit! To rozhodne stát. Proutek se
musí ohýbat, dokud je mladý.

A represe musí být tvrdá! Dětské kriminálníky se špatnou barvou oblečení tak týrali slzným plynem, když se opovážili se ozvat nebo si ve svých špinavých celách stoupnout.

Ve srovnání s tím vypadá Bloombergův zákaz prodeje sušenek – pro dobro a zdraví dětí, samozřejmě – jako úplné nic.

Ale sušenky a koláče skutečně jsou zdraví nebezpečné – akorát jinak,
než tvrdí Bloomberg. O tom se přesvědčila šestnáctiletá studentka, která
si na kampus přinesla koláče, aby s kamarádkami oslavila své
narozeniny. Koláč jí totiž spadl na zem – takže jej po sobě uklidila.
Jenže to už po ní vyjel bezpečák s móresy gestapáka, který ji ještě třikrát donutil, aby po sobě uklidila podlahu „ještě důkladněji“, a když už byla hotová a odcházela, vrhnul se na ni a zlomil jí ruku.
Ale tím to nekončí. Když si její matka šla stěžovat řediteli a chtěla,
aby dotyčného bezpečáka nechali zatknout, odpověděli jí, že pokud ona
chce, aby byl sekuriťák zatčen, škola nechá ji zatknout za násilné
napadení!

Děti, pozor na Thought-Crime!


To, co mne napadalo při čtení těch případů vystihl jeden komentátor
pod článkem natvrdo: není to o kreslení zbraní na papír, o nošení
hraček-zbraní do školy nebo o zákazu říct „bang-bang“. Je to o myšlení
dětí.

Celý ten systém usiluje o to, aby získal moc nad tím, co si děti
představují, o čem přemýšlejí, co je inspiruje, po čem touží, na co si
hrají.
Cílem všech totalit a sociálních inženýrů je absolutní kontrola nad
člověkem: chtějí formovat nejen chování, ale i přeprogramovat myšlení,
hodnotový systém, to, co má kdo v oblibě atd.

Persekucí vnějších projevů – her na četníky a zloděje se střílením,
dělání „ratata“ nebo kreslení zbraní – se systém snaží vnutit dětem
autocenzuru: udělat z určitých objektů věci tak zakázané a s takovou
pachutí „biče“, že na ně dítě ani nepomyslí.

Školský systém tak dokončuje svůj přerod v instituci nikoli
vzdělávací, nýbrž indoktrinační; v model totalitního, socialistického
školství, které má za cíl nikoli dát dětem informace, nýbrž je
přeprogramovat na konformní, unifikovanou, new-left politicky korektní
masu bez duše a bez osobnosti, která se bude bát policie, protože ta ji
bude již v dětství vláčet v poutech před davem kamarádů třeba za psaní smývatelnou fixou po lavici (kdo z vás to nedělal?) nebo za to, že jste se policisty nebáli – jak podle vlastních slov zamýšlela škola –, ale dovolili jste si se mu vysmeknout, když vás chtěl „zklidnit“.

Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý


Ze státních škol tak vylézají děti, které prakticky nic neumí, ale za
to mají pevně zafixováno několik totalitních zásad: že si nemohou
myslet ani kreslit, co chtějí; že policie je může kdykoli a za cokoli
odvléct v poutech, oni s tím nic nenadělají a nesmí se bránit; a naopak
musí bez řečí a bez přemýšlení poslechnout jakkoli nesmyslný požadavek,
který na ně vyštěkne kdokoli v uniformě nebo kdokoli, kdo pracuje pro
všemocný Stát. Děti, které jsou zvyklé na to, že nejde žít bez
porušování spousty nelegitimních a nepřiměřených sociálně-inženýrských
zákonů a které by se měly neustále cítit provinile a bát se policie či
libovolných bezpečáků, kteří se již nemohou dočkat, až je budou moci mučit taserem (od
toho tasery jsou: policie je ráda používá v situacích, kdy by nikdy
nebyla oprávněna ke střelbě ze skutečné zbraně a ráda opakovaně týrá
elektrickým proudem oběti, které se opovážily neposlouchat na slovo.
Youtube je takových použití plné, zvláště když přijde na silniční
kontroly.
)

Jak trefně podotýká advokátka dívky zatčené za použití voňavky, „vždycky
když se podívám na ten zákon, řeknu si – pane jo, dneska bych školu
nemohla přežít… Nechápu, jak mohou ty děti chodit do školy každý den a
přitom neporušit žádný z těch zákonů

Tím školský systém zároveň vytváří generaci neschopných a nesamostatných
„věčných dětí“, které neznají koncept zodpovědnosti, neunesou svobodu a
pokud se dostanou k „nebezpečným věcem“, jsou nebezpečné všem ostatním
lidem – přesně jak varuje NutNFancy. Každé takové zneužití je pak
použito k dalšímu utahování šroubů – a kruh se uzavírá.

Compliance


Tento systém již nese své následky, a ty jsou tragické. Jakýsi mizera
volal z telefonních budek do různých podniků, představil se jako
policista na následně přikazoval personálu, aby svlékal a posléze
sexuálně obtěžoval či de facto znásilňoval (pod rouškou „prohlídky
tělních otvorů“) mladé zaměstnankyně. Jelikož jsou Američané zvyklí jak
na všemocnost policie, tak na to, že neexistuje žádná hranice, co by
někdo v uniformě nesměl udělat, podvolili se.

Nedávno o tom byl podle jednoho z oněch případů natočen film; záběry z průmyslové kamery, které předlohu zachytily, jsou součástí dokumentu-interview s obětí i neúmyslnými spolupachateli, které velice doporučuji shlédnout.

Jenže jak měla mladá dívka sebrat sebevědomí k postavení se
manažerce, která jí předávala příkazy policisty? Vždyť si děti zvykají,
že je na letištích osahává, svléká a dovádí k slzám TSA
a že drogy implikují okamžitou ztrátu všech občanských práv, takže když
mají dospělí sebepitomější „podezření ohledně drog“, mohou jim poručit se svléknout do spodního prádla.

Cesta ven


Je z toho cesta ven? Samozřejmě – ale málokomu se bude líbit. Jedinou
alternativou, jak děti ušetřit státnímu vymývání mozků a excesům, jsou
funkční rodina a společenství rozumných lidí. To dětem umožní vyrůstat
ve slušném a přátelském prostředí, „postaru“, bez
socialisticky-progresivních móresů.

Rodina se musí být schopna se v morálně ospravedlněných případech zastat dítěte proti škole i policii (ovšem nepřecházet do excesů britského stylu, kdy mladým fakanům projde úplně všechno) a naneštěstí bude opět muset vychovávat děti v duchu toho, že jiné věci se smí říkat doma a jiné ve škole.

Stejný recept je i lékem na šílenství státních škol: v USA i ČR
funguje systém „domácího vzdělávání“ kdy děti na prvním stupni (a nově i
na stupni druhém) učí doma rodiče či jimi najatí učitelé. Takto
vzdělávané děti vykazují ve srovnávacích testech téměř vždy výrazně
lepší výsledky, než jejich vrstevních vzdělávání státem; a navíc je
možné je tak vychovat s jiným hodnotovým systémem, než jakým se je snaží
indoktrinovat stát.

I proto je domácí vzdělávání neustále pod útoky různých new-left
intelektuálů, sociologů, psychologů a podobné sebranky, která se je
snaží zakázat s krédy jako „děti se potřebují socializovat v kolektivu“
(stejně argumentoval proti domácímu vzdělávání Hitler), „doma vzdělávané děti by mohly mít jiné hodnoty, než považuje za správné stát“ (německý Ústavní soud doslova prohlásil, že „stát má oprávněný zájem na tom, aby zabránil vzniku skupin, žijících odlišně od většinové společnosti“),
„není možné, aby rodiče učili děti stejně kvalitně, jako odborníci ve
škole“ (co na tom, že srovnávací testy vyhrávají děti vzdělávané doma)
apod.

To samozřejmě není zadarmo. Vyžaduje to, aby rodiče své děti nejen
živili a vychovávali, ale i vyučovali: aby jeden z rodičů nechodil do
práce, ale zůstával s dětmi doma a věnoval se jim „na plný úvazek“. Aby
je neodkládali ve státní školce a družině, ale umožnili jim „opičit se
po sobě“. Aby se rodiče sami vzdělávali a učili se všechny ty dávno
zapomenuté znalosti ze základní školy, které musejí své potomky naučit. A
pokud chtějí rodiče dítě vzdělávat doma i na úrovni druhého stupně, ve
většině případů se neobejdou bez kvalifikované pomoci, která není
zadarmo.

Je to velká oběť – ale minimálně v USA to záhy může být jediný způsob, jak své děti zachránit pro jejich budoucí život.
Pěkné na tom je, že americký Nejvyšší soud v roce 1925 v procesu Pierce
vs. Society of sisters deklaroval, že děti nepatří státu a rodiče mají
právo a povinnost je vychovávat :


„The fundamental theory of liberty upon which all
governments in this Union repose excluded any general power of the state
to standardize its children by forcing them to accept instruction from
public teachers only. The child is not the mere creature of the state;
those who nurture him and direct his destiny have the right and the high
duty, to recognize and prepare him for additional obligations.“


V USA ale domácí vzdělávání nebude pouze záchrana dětí, ale i rodičů, protože Obamovo orwellovské školství vychovává
malé udavače, kteří mají „napravovat“ nedostatečně Zelené chování
rodičů, vytváří databáze školáků a jejich volební historie, navyká žáky
na to, že budou sledováni RFID čipy v rámci programů federální vlády
atd. Takže pokud doma nechcete mít malého režimního špicla, měli byste
si začít opakovat vlastivědu.

My jsme oproti USA „pár let za vopicema“ – v tomto případě naštěstí.
Když jsem si ale nedávno četl řád prvního stupně ZŠ, jsou v něm
explicitně zakázány všechny zbraně a předměty použitelné ke zranění
jiných – tzn. za švýcarský nožík vám mohou děti vyloučit i zde. Když
cestuji metrem, vidím, jak děti ze školek a ZŠ nosí na výpravách Prahou
reflexní vesty – jak je možné, že jsme já a mí spolužáci přežili bez
nich? A indoktrinační programy, jako prozatím pozastavený program
„sexuální výchovy“ s poučeními jako „kdo se nechce sprchovat společně s
homosexuály, je špatný“, mi bohužel říkají, že o tolik pozadu zase
nejsme.
Možná by tedy nebylo od věci, aby na třídních schůzkách či schůzi SRPŠ
zazněl i nějaký rozumný hlas, až se tam příště bude řešit „bezpečnost
žáků über alles“.
0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře