Norská státem organizovaná pedof.


Norská realita
Jak žije země s “nejvyšší životní úrovní na světě”
Historicky, norská společnost byla do
konce 19. století v podstatě prvobytně pospolná, téměř plná
negramotnost, chudoba, tisíce let přežívání v přírodních podmínkách
severu zanechalo svůj otisk v sociálním chování a normách, podobné
sociální normy se dodnes uchovaly u dalších severních národů jako např.
Čukčů.
Severní reálie byly následující: rodiny
žily osamoceně, prostředí neumožňovalo podporovat větší koncentraci
obyvatel na jednom místě. Incest byl sociální normou, nutným opatřením k
přežití. Dcery rodily od otců, matky od synů, bratři od sester.
Degenerativní vliv incestu severní národy vyvažovaly následujícím
zvykem: pokud do domu přišel jakýkoliv cizinec (libovolné rasy a
národnosti), pán domu nebyl spokojený, dokud pod něj “nepodložil”
všechny členky domácnosti – manželky, dcery, vnučky… za účelem
reprodukce.
V současnosti v Norsku faktor přírody jako
tlaku na sociální chování zmizel, mj. díky nálezu ropy v Severním moři
(“severní Kuvajt”), nicméně tisíceleté sociální normy zůstaly.
Z interview Iriny Bergset:
(níže následuje výtah z interview I.Bergset po paměti, mými slovy, zdaleka nepokrývá vše řečené.)
Dnešní norská realita
Incest a pedofilie je mlčenlivou sociální
normou. Irina Bergset je Ruska, která se v roce 2007 odstěhovala s
norským manželem do Norska, její syn měl tehdy 7 let. Tam se jí narodil
druhý syn, v roce 2011 zjistila, že jejího čtyřletého syna její muž
sexuálně zneužívá a ještě ho půjčuje “na hraní” dalším příbuzným.
Napsala na policii s žádostí o vyšetření a s žádostí, aby byl jejímu
muži zakázán přístup k synovi. Na druhý den se dostavila norská
juvenálka, spolu s policií perzekuovali ji namísto jejího manžela,
pokusili se jí uklidit do blázince jako duševně chorou, děti jí sebrali.
V podstatě – děti jí vzali za to, že nahlásila chování svého muže, čímž
se v jejich očích stala nenormální. Irina Bergset pak začala o své děti
bojovat a rozkrývat reálné, ne deklarované, sociální procesy a
mechanismy dnešního Norska. Tamější ministerstvo se například jmenuje
volně přeloženo “Ministerstvo práv dětí a sexuálních menšin”. Výsledek
jejího boje a pátrání: v Norsku probíhá hon na děti, především hon na děti přistěhovalců.
20 procent dětí v Norsku nežije se svými rodiči, ale u pěstounů nebo v dětských domovech
– jakmile je dítě
matce nebo rodičům odebráno, začíná terror na matku/rodiče (pokud se
nejedná o rozené Nory) s podtextem “máme co jsme chtěli, tebe už
nepotřebujeme, chcípni nebo se vrať odkud jsi přišla, nám je to fuk”.
– pokud je dítě
jednou odebráno, rodiče prakticky nemají šanci ho získat zpět obecně, a
nemají žádnou šanci získat ho zpět psychicky nebo fyzicky nepoškozené
– sebevraždy matek, kterým byly ukradeny děti, jsou na denním pořádku
– v Norsku je mnoho
subjektů, které mezi sebou soutěží kdo odebere více dětí a dá je “do
systému”. Vycházejí publikace, články, grafy, kde jsou kladeny cíle
kolik dětí by mělo být v následujícím období odebráno a jak systém plní
plán za uplynulé období
– tamní juvenálka
(Barnevarn – “agentura pro ochranu dětí” = dětská policie) si vede
podrobné statistiky, rozdělujíc děti do kategorií
  1. rozené v Norsku rodilým Norům
  2. rozené v Norsku přistěhovalcům
  3. rozené za hranicemi
a další podrobné statistiky podle ras, zemí původu, přičemž eviduje nejen odebrané děti, ale všechny
děti nacházející se na území Norska delší dobu, tzn. všechny děti (i
pokud tam jste například na dovolené a déle než 3 týdny) se stávají
automaticky “klienty” Barnevarnu, dostanou pořadové číslo a při
libovolné absurdní nebo vylhané zámince mohou být kradeny rodičům, a
jsou kradeny. Ve publikovaných statistikách Barnevarnu se tak můžete
dočíst že například k 1.1.2010 se v Norsku nachází přes 5100 ruských
dětí, z toho přes 1000 už bylo odebráno (a zbytek je ještě na svobodě,
mezi řádky). Přičemž systému funguje tak, že pokud je dítě odebráno pod
jakoukoliv záminkou (ta
se neověřuje, stačí udání), rodiče se automaticky považují za usvědčené
a musí dokazovat svou nevinu ( = že jsou dobří rodiče),
nikoliv naopak.
V praxi pak systému funguje i tak, že nejprve se někdo přihlásí do
systému a řekne, že chce být pěstoun, a pak se pod jeho kritéria hledá
dítě, které se pod nějakou záminkou odebere normální rodině. Případně,
Nor uvidí nějaké talentované nebo sympatické dítě přistěhovalců, domluví
se s Barnevarnem, napíše udání, dítě je ukradeno. Funguje se tam podle
algoritmu “Nor má vždy pravdu, Nor může vše”.
Mezi důvody, které můžou vést k tomu, že je dítě odebráno, oficiálně patří mj.:
– neseznámení dítěte
do věku 4 let s různými sexuálními orientacemi, s možností výběru své
orientace, jinak řečeno “neodstranění genderových stereotypů”
– nucení dělat úkoly, čistit si zuby a pod. (je považováno za týrání dítěte)
– nedostačující velikost bytu (záleží na subjektivním hodnocení pracovníka Barnevarnu)
– neadekvátní vztah rodiče s dítětem (hodnotí subjektivně opět Barnevarn)
– neodevzdání dítěte do jeslí ve věku 1 rok
– námitky proti stravovacímu režimu v jeslích/školce (podává se jen 1 teplé jídlo týdně)
v reálu jsou
vytvořena dostatečně gumová kritéria, takže lze terorizovat prakticky
kohokoliv a odebrat dítě komukoliv. Přičemž juvenálka má vždy pravdu,
pokud se člověk vzepře silou může se s možností ještě někdy vidět své
dítě uplně rozloučit, je klasifikován jako psychicky nemocný atp.
Emocionální
projevy matky jako touha být se svým dítětem jsou klasifikovány jako
diagnóza kterou je třeba léčit, stejně tak touha dítěte vrátit se k
rodičům je
psychické onemocnění, které
je třeba léčit. Bergset uvádí ze své zkušenosti, jak probíhalo její
první setkání se synem po mnoha měsících bojů s Barnevarnem – řekli jí
že má právo vidět své dítě
2 hodiny v roce a “jediná slza, a už ho nikdy neuvidíte, jediný fyzický kontakt, a už ho nikdy neuvidíte”.
Skutečné případy:
  1. dítě
    se ve škole prořeklo že ho doma nutí čistit si zuby, ten den už domů
    nedošlo, vyzvedl ho Barnevarn a rodiče ho viděli poprvé až za několik
    měsíců
  2. Syn
    I. Bergset z vlastní zkušenosti popisuje pěstounskou “rodinu” – zavřeli
    ho do nějaké sklepní místnosti, řekli mu “buď tady, dělat nemusíš nic,
    dělej si co chceš a jestli se ti to nelíbí, seženem si jiné”.
  3. dítě
    po odebrání matce u pěstounů neustálo chtělo zpět k ní, což se tam
    považuje za diagnózu, začali ho dopovat prášky, případ se nějak dostal
    do médií, takže ho matka nakonec vybojovala zpět, ale jako invalidu na
    kolečkovém křesle, kvůli předávkování léky
Důležité je pochopit, že se nejedná o jednotlivé excesy, ale tento zločin nese cílený a systémový charakter – každý pěstoun dostává státní podporu 10.000 norských korun denně (to
není překlep, jsou to v přepočtu miliony za rok), pokud je dítě nějak
postižené, jsou další peníze navíc, takže probíhá v určité míře záměrné
mrzačení adoptovaných dětí pěstouny.
Dnes je z
10 dětí narozených v Norsku 8 narozeno přistěhovalcům, na tyto probíhá
boj, děti narozené Norům prakticky všechny trpí nějakou formou geneticky
podmíněných onemocnění (downůw syndrom apod.), v důsledku staletí
incestů při omezené populaci na omezeném území. Celý tento hon na děti
není nic jiného než
státní program na obnovu genofondu, v dětském domově kde byl syn I.Bergset bylo 30 dětí, z toho 28 dětí byly děti přistěhovalců.
Kromě toho je to také
krytí pro přísun dětí homosexuální lobby, funguje tam systém dočasné
adopce, tj. dítě je jeden týden v jedné “rodině”, druhý týden v druhé,
třetí týden ve třetí atd. Důsledky si určitě domyslíte sami.
Podle zkušenosti
I.Bergset, Barnevarn, “Agentura na ochranu dětí”, která má kancelář v
každé vesnici, je ve skutečnosti přesný opak, tj. hlavně agentura na včasné odhalování a trestání těch, kdo se postaví proti zneužívání dětí, incestu a pedofilii.
Kupčení s dětmi je tam miliardový byznys financovaný ropou a v
posledních 10-15 letech i nedeklarovaný, ale reálně prováděný program
“obnovy” genofondu na účet přistěhovalců.
Breivik je produktem
tohoto systému – byl roky systematicky znásilňován pěstouny. Mimo to, že
postřílel 70-80 lidí na ostrově, také spáchal atentát na předsedu
vládních socialistů, strany, která je za toto svinstvo zodpovědná. Bomba
vybuchla, ale kabinet byl v tu chvíli prázdný. Islám zde nehrál roli.
Tragické případy se
tam dějí, Bergset uvedla dva: otec z afriky, když mu Barnevarn přišel
ukrást 6 dětí, rozsekal 4 lidi z Barnevarnu sekerou, nakonec sebe. V
jiném případě, kluk který byl v systému “péče” a byl roky systematicky
zneužíván, po dovršení 18 let, si jako první věc šel koupit pistoli a
zastřelil své pěstouny.
Dále:

EU 24.6. přijala směrnici na ochranu práv a svobod LGBT

Dokument na ochranu práv a svobod lesbiček, gayů, bisexuálů, transexuálů a intersexuálů.
Vymezuje je jako nejčastěji diskriminovanou menšinu.
V dokumentu se mj. uvádí:

“LGBT mají stejná práva jako ostatní lidé – žádná nová lidská práva pro
ně nejsou vytvářena a také nemohou být jako lidská práva popřena. EU
potvrzuje zásady univerzality lidských práv a uznává, že kulturních,
tradičních či náboženských hodnot se nelze dovolávat k ospravedlnění
jakékoliv formy diskriminace, včetně diskriminace LGBT.

EU je hluboce znepokojena, že sexuální orientace a genderová identita je
stále používána k ospravedlnění vážného porušování lidských práv na
celém světě. LGBT  představují zranitelnou menšinu, která je neustále
předmětem obtěžování, diskriminace, zastrašování a zneužívání, často s
použitím extrémního násilí, včetně mučení a vraždění.” 

Zdroj: http://www.interfax.ru/world/news.asp?id=314507

pro “světové
zákulisí” je juvenilní justice, “práva dětí” (na homosexuální pěstouny?)
jednou z klíčových agend, svědčí o tom fakt, že zvláštní zmocněnec OSN pro práva dětí (který
bude prosazovat LGBT agendu a agendu juvenilní justice, adopci
homosexuály atd.) je člověk, který byl v užším kruhu osob, zvažovaných
na post
ředitele CIA. To
neznamená nic jiného, než že tato prasárna je pro ně jedním ze
strategických směrů a posty ředitele CIA a zmocněnce OSN pro práva dětí
považují za podobně klíčové.



Tato
reportáž ruské televize “Děti ve Švédsku” je poučná i pokud nerozumíte
rusky – gay pride pochody s účastí 8-10 letých dětí vesele mávajících
duhovou vlajkou, knihkupectví s oddíly dětských knih, kde nenajdete
jedinou knížku pro děti bez gay-agendy, připravovaná učebnice “GAY KIDS”
určená malým dětem, která má pomoci v “sexuálním sebeurčení”, reklamy, v
nichž se líbají dva kněží v kostele (a podle reportérů, takovéhle
sociální reklamy zabírají dnes většinu reklamního času), výhružky těm,
kdo se proti těmto trendům postaví, nemožnost pro anti-gay kněze působit
v církvi, a nakonec – náměstek ministra zdravotnictví, švédský gay
aktivista který se svým “mužem” a dvěma biologickými matkami-lesbami
vychovává dva syny, dává k lepšímu historku:


“Jednou se mě syn zeptal: tati, a je pravda, že muž si může vzít i ženu?” , přičemž takovou otázku syna považuje za naprosto v pořádku a vůbec se nad tím nepozastavuje.


Pokud se vám zdá, že něco takového jako celek není prostě možné, vyhledejte si v googlu “Barnevarn”:





Jedním z přímých
potvrzení tvrzení Iriny Bergset je prohlášení norské ministryně o
zavedení předmětu “Incest” ve všech školách v Norsku od druhé třídy základní školy:


– pokud je to propaganda incestu, pak není o čem mluvit

– pokud je to naopak
boj proti incestu a pedofilii (z článku není jasné, co bude obsahem
předmětu), pak samotný fakt nutnosti zavedení takového předmětu pro
8-leté děti je dostatečně vypovídající


 

Dánský
pořad pro děti kde se moderátorka jásavě ptá publika “A kdo má dva
táty, zvedněte ruku”, a následuje píseň “mám dva táty, skutečné táty”:

0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:57

Uvážíme-li, jaké důsledky na psychiku dítěte násilné odloučení od rodiny a následné pravděpodobné peripetie mohou mít, je naprosto jasné, že se tu jedná o dlouhodobý promyšlený plán na systematickou morální i psychickou devastaci budoucí generace. Děsivá vyhlídka…
A ještě děsivější jsou zjištění, že toto vše není jen záležitostí Norska (kde s platností od 1.1.2012 byl v souladu s Konvencí OSN přijat zákon, podle něhož už děti nepatří rodičům, ale jsou vlastnictvím státu), ale že podobné praktiky pronikají do všech západních zemí, jejich významným nositelem je UNICEF, a první nenápadný krok k zavedení praktik juvenilní justice byl v loňském roce učiněn i v ČR (novela § 47 Zákona o rodině).

MichalB
Host
MichalB
17. 3. 2022 13:57
Odpovědět  Vlabi

Frčí se přesně podle plánu:
1. krok – likvidace všeho starého
2. krok – zavedení nového

Vlabi
Host
Vlabi
17. 3. 2022 13:57

"V USA je oficiálně registrováno více než 200 000 pacientů, kteří čekají na orgány dětí, a jsou ochotni zaplatit dvěstětisíc dolarů i více, za každé “rozebrané” dítě. Ministr vnitra Itálie Roberto Maroni v roce 2011 oficiálně oznámil, že zmizelo 1260 ruských adoptovaných dětí. Ministr otevřeně řekl, že tyto děti jsou zlatým dolem pro obchodníky s orgány."
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/

Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:57

Proto president Putin vydal a podepsal zákon na zákaz vývozu ruských dětí a jejich adopcí cizinci speciálně Američany. Kdysi jsem pracovala na letišti a pamatuji se jak chladný americký pár s sebou vláčel na odbavení u tranzitních přepážek ukrajinské děti. Děti plakaly a volaly matku – evidentně ta "adopce" neproběhla dle zákona, děti byly asi prodány. Američtí "rodiče" se s nimi ani nedomluvili, bylo to bolestné pozorovat,tu scénu do smrti nezapomenu.