Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí



„Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu.“
„Mamograf způsobuje rakovinu.“ „Nesázejte na pozitivní myšlení, ale
objevte svůj temný stín.“ Největší lékař naší doby má pro vás spoustu
překvapení…


S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během
jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i
útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k
pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy
tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní
biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže
vodu a nepije víno.



A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu
pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným
zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na
kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to
přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje
ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za
sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.


Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho
recept? V Česku zatím krajně nepopulární – nekouřit a přestat jíst
ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. „I
když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Nebo jestliže je
na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo
být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu
nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost,“ říká průkopník psychosomatické
medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a
Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti
vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco,
co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev
ztracené rovnováhy: „Lidé znova a znova dostávají takové tělesné
problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a
konflikty.“


Rüdiger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že
léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto
nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. „To
začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho… Už od začátku to
byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl
dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých
možností přispět,“ odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc
léčí, ale stále méně uzdravuje.

Změna jako lék

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným
nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném
centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na
dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na
další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho
také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke,
jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu
léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.


„Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak
je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak
vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil,“ začíná svoji
přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí.
„Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a
několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem
pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední
vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem,
ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale
aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a
že mu neumím pomoct,“ vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

Proč vypnout mobil

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Rüdiger Dahlke, v té době
začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel
mimo jiné informaci, že 80 procent úrazů má na svědomí 20 procent lidí. A
také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít
úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně
monotónní práci.

„Duše žije v těle. Tělo je důležité asi tak, jako je důležitý
dům, ve kterém nějakou dobu bydlíme,“ říká původem německý lékař, který
je už dvacet let Rakušanem


Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj,
že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se
odradit. „Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis,
který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho
dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta.
Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou
cestu.“


Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět
tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako
symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000
příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. „Co znamená
třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to
problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v
tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni,“
vysvětluje lékař a pokračuje: „Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě
možnosti růstu – první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k
rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese
dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem.“


Dahlke mluví tak napřímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně
farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. „Třetí
nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím
vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi.“ Svým posluchačům zcela
klidným hlasem prozrazuje i některá jiná „tajemství“, jež se ne a ne
dostat k uším veřejnosti. „Například očkování proti rakovině děložního
čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek
studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že
tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné
přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf,
nepřihlásil se ani jeden.“


Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou
podle něj také mobily: „Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte.
Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je
fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve
vašem okolí,“ odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou na
Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za
následek průměrně o 290 % vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

„Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte,“ radí Dahlke. „Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku“


V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší
části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce
nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin,
nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: „Byli tak
vychováni. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O
duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo.“


Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem
mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale
jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval –
jinými slovy „vyléčený pacient je špatný klient“. „Je to zjevné. Jenom
přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS – hyperaktivity malých
chlapců – na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom,
ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už
existoval. To přece hovoří za všechno!“


Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně
lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné „my“ a „oni“ – jsme pouze my. S
čímž souvisí druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Rüdiger
Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku – téma stínu
neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze
pozoruje. A říká: „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i
sociální – projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které
bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.



Nemoc jako symbol (obrazy některých chorob podle Dahlkeho knihy)

Alergie – konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita – vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina – nezpracované zranění, problém, který si
člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v
životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit



Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým
stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně,
začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona
rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší
prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete,
můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní.“


Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost
a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy,
přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí.
Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku
otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji
duši, jak píše Rüdiger Dahlke v knize Princip stínu – smíření se svou
temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře.
Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli
vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to
nevědomým a poklesne do stínu. A naopak – vždycky, když nějaký vytěsněný
a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení
protikladů blíže k jednotě.

Nebát se stínu

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: „Na nemoci a nepřátele zaútočíme,
nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme
se s nimi?“ Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že
jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je
šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: „Všichni chceme jenom
to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád
válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má
světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý
inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se
zamyslet nad stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii.
Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí – a to je stín. Vědomí je
světlo.“


A právě tady nastává hlavní problém – uvěznění v egu. Existují jen dvě
strategie „nezpracování“ stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných
vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u
zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř
sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost?
Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. „Příliš jednostranně jsme se
dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu
a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali
do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout.“ Jenže co?

„Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné
věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc
zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín
vytváříte.“


Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projikujeme na své okolí
a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl
svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry
zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit
se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři
používá i jeden zajímavý příklad projekce. „Prasata nejsou špinavá,
nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za
pět měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To
je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám
neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na
porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů
strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata
vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí,
stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před
důsledky,“ usmívá se Rüdiger Dahlke. A dodává: „Špatné není svůj stín
uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat.“


A právě v nové knize Princip stínu (a částečně i na pražském semináři)
konkrétně radí každému odvážlivci, jak se stínem pracovat. Neslibuje
žádné jednoduché cesty („Je to nejtěžší téma ze všech, takže budeme
dělat pauzy“), zato výsledek je prý zaručen. Nemá totiž smysl bojovat
proti korupci, hladomoru ani blbosti, neboť to, proti čemu bojujeme,
přetrvává. Pouze když uzdravím sám sebe a budu šťastný – a vědomý –,
spustím lavinový efekt i ve svém okolí. Chce to jen začít: „Cesta za
stínem je tou nejnapínavější dobrodružnou cestou, na jakou se můžete
vydat. Jakmile uděláte první krok, bude to stále větší zábava, kousek po
kousku prosvěcovat vlastní temnotu, rozšiřovat při tom stále více své
vědomí a stávat se přátelštějšími – vůči druhým a zejména vůči sobě.“

Knihy Rüdigera Dahlkeho

Jak správně jíst (2007, Fontána)
Výživa a požitek ze života patří úzce k sobě. Správná výživa podporuje
zdraví a vede k pozitivnímu životnímu postoji. Rüdiger Dahlke popisuje v
této knize základní pilíře zdravé výživy: vyváženost (smysluplný poměr
bílkovin, tuků a uhlohydrátů), plnohodnotnost (potraviny v přírodním
stavu bez přídavných látek a konzervantů), vyrovnaná rovnováha kyselin a
zásad a výživa podle typu, která odpovídá vlastní bytosti a vlastním
potřebám. Kniha obsahuje kromě toho praktické typy a odkazy i pestrou
paletu receptů pro zdravý a vyvážený týden.

Lékárnička pro duši – Cvičení a meditace (2010, Ikar)
Co dělat, ztrácíme-li duševní rovnováhu, selhávají nám nervy a nemůžeme
se ubránit tlaku stresu, choroby či tíživé životní situace? Nebo jsme
prodělali psychický šok a upadáme do deprese? Autor nabízí řadu
osvědčených metod a praktických návodů pro zvládání akutních situací i
celostních metod vhodných jako prevence. Na základě příznaků psychické
krize poznáme, které organické nemoci by se za ní mohly skrývat.

Nemoc jako řeč duše (1999, Pragma)
Na klinických obrazech nemoci Rüdiger Dahlke ukazuje, co nám každá nemoc
signalizuje, a radí, jak změnit svůj způsob života a svou psychiku.
Popisuje neurologické obrazy nemocí a výklad chorobných příznaků, jako
jsou roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova
nemoc, poruchy štítné žlázy, problémy s páteří a kloubní problémy,
pásový opar, potíže s prostatou, vypadávání vlasů nebo bradavice.

Zákony osudu (2011, Ikar)
V této knize R. Dahlke na základě četných příkladů a ilustrací
objasňuje, jak myšlení a cítění určuje naši realitu. Se zákony osudu to
je stejné jako se zákony fyziky. Kdo je zná, má z nich prospěch, kdo je
ignoruje, může špatně dopadnout. Jak je možné, že z dobrého úmyslu často
vznikne pravý opak? Jak to, že moudří lidé, které obdivujeme, mají také
stinné stránky? Co vězí za tajemstvím příslovečné lásky na první
pohled?

Princip stínu – Smíření s naší temnou stránkou (2012, Avanis)
Každý má svůj stín. Skutečnost můžeme buď přijmout, nebo proti ní
bojovat. Stín je to, co v sobě a našem světě nechceme vidět. Práce se
stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými. Stín je naším pokladem a
autor v této knize ukazuje, jak ho vypátrat a jak se s ním konfrontovat,
abychom ho mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná dokonce i
začít milovat. 
Více na:

http://zen.e15.cz/lifestyle/rudiger-dahlke-muz-ktery-do-vas-vidi-988032#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

0 0 hlasů
Hodnocení článku

Čtěte dál

PředchozíDalší
odebírat
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější počtu hlasů
Inline Feedbacks
ukaž všechny komentáře
Anonymní
Host
Anonymní
17. 3. 2022 13:58

No,
ještě, že moje temnota má partnera. Tohle je asi skutečnej PAN DOKTOR. Matěj